ECLI:CZ:US:1999:2.US.46.99
sp. zn. II. ÚS 46/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti 1) J. J., 2) D. S., zastoupených JUDr. D. K., za účasti vedl. účastníků I.) H., spol. s r. o., II.) S. B., spol. s r. o., III.) V. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 1998, č. j. Nc 532/98-8, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1998, č. j. 5 Cmo 760/98-25, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé J. J. a D. S., samostatně podanými ústavními stížnostmi, které došly Ústavnímu soudu dne 28. 1. 1999, se shodně domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 1998, č. j. Nc 532/98-8, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1998, č. j. 5 Cmo 760/98-25.
Krajský soud výše citovaným usnesením zamítl návrh vedlejšího účastníka H., spol. s r. o., podaný po zahájení řízení, na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil stěžovatelům a vedlejším účastníkům ad II. a III. povinnost zdržet se jakékoli formy zcizení jejich vlastnictví k věcem movitým a nemovitým.
K odvolání vedl. účastníka ad I. Vrchní soud v Praze rovněž výše citovaným usnesením napadené usnesení soudu I. stupně změnit tak, že
I. ve vztahu ke stěžovateli D. S. se napadené usnesení mění tak, že tomuto odpůrci se zakazuje zcizit nemovitosti - benzínovou čerpací stanici č. p. 315, se stavebním pozemkem p. č. st. 378, o výměře 77 m 2 a pozemek parc. č. 527/5 (ostatní plocha, manipulační plocha), o výměře 2 312 m2, zapsané na listu vlastnictví č. 736 pro obec a katastrální území J. u Katastrálního úřadu ve Žďáru n. Sázavou.
II. Ve vztahu ke stěžovateli J. J. se napadené usnesení mění tak, že tomuto odpůrci se zakazuje zcizit nemovitost - novostavbu prodejního autoservisu na pozemku p. č. 3234 (zast.pl.) o výměře 563 m2 zapsanou na listu vlastnictví 2059 pro obec a katastrální území Bystřice n. Pernštejnem u Katastrálního úřadu ve Žďáru n. Sázavou.
III. Ve všem ostatním se napadené usnesení soudu prvého stupně potvrzuje.
Protože podané ústavní stížnosti směřují proti stejným usnesením a také jejich text je naprosto shodný, až na osobu stěžovatele a závěry odvolacího soudu, se shodným návrhem petitu, usnesením Ústavního soudu ze dne 21. dubna 1999, sp. zn. I.ÚS 49/99 bylo rozhodnuto, že návrhy vedené pod sp. zn. I.ÚS 49/99 a II.ÚS 46/99 se spojily ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. II. ÚS 46/99.
Vedlejší účastník H., spol. s r. o., vznesl návrh na provedení předběžného opatření po zahájení řízení ve věci směnečných platebních rozkazů Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. Sm 106/98, Sm 107/98 a Sm 108/98, proti kterým podali stěžovatelé námitky. Těmito směnečnými platebními rozkazy bylo uloženo jak stěžovatelům, tak i vedlejším účastníkům sub II. a III. zaplatiti částku 1.000.000,- Kč s příslušenstvím.
Soud prvého stupně ve svém zamítavém usnesení uvedl, že vedlejší účastník sub I. neosvědčil, že je třeba zatímně upravit poměry a že není ani obava, že bude ohrožen výkon budoucího soudního rozhodnutí.
Teprve v odvolacím řízení navrhovatel, vedl. účastník I. osvědčil, že již došlo k převodům nemovitostí ze strany vedl. účastníka II., a to ve velkém rozsahu. U stěžovatelů konstatoval odvolací soud, že sami budou s tímto majetkem disponovat ke škodě věřitele. Soudu však není znám jiný jejich majetek, než právě nemovitosti, které získaly od II. vedl. účastníka.
Oba stěžovatelé namítají, že ani jeden z obecných soudů nebyl oprávněn ve věci vydat meritorní rozhodnutí, když I. vedlejším účastníkem podaný návrh trpěl takovými vadami, že nemohl být podkladem pro rozhodnutí ve věci. Návrhu vytýkají nejasnost, neurčitost a tudíž i nevykonatelnost. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že přiznal více, než čeho se navrhovatel domáhal. Dále spatřují porušení procesních zásad v tom, že soud I. stupně projednával návrh na předběžné opatření samostatně a nikoli již v rámci zahájeného řízení k rozhodnutí, že nepřipojil spis, ve kterém řízení probíhá za účelem zjištění skutkového stavu.
Stěžovatelé se proto domnívají, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jejich práva zaručená v ustanovení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 Ústavy.
Ústavní soud porušení ústavních předpisů neshledal.
Předběžná ustanovení podle §102 o. s. ř. jsou přípustná i během řízení a i v tomto řízení mají pouze předběžnou (zatímní) povahu. Neprejudikují se jimi práva účastníků ani třetích osob a svou závaznost ztrácejí okamžikem, když soud rozhodne ve věci samé a tím poskytne porušeným právům spravedlivou ochranu.
Nejde tedy o pouhou úpravu faktických poměrů účastníků, nýbrž o předběžnou úpravu právních poměrů. Tato předběžná úprava proto zpravidla ani nemůže upravovat právní vztah, o kterém má být rozhodnuto ve věci samé. Nejde tedy, jak uvádí stěžovatelé, o meritorní rozhodnutí.
Pokud se týká jejich dalších námitek, že bylo rozhodováno o neurčitém návrhu, pak nutno přisvědčit odvolacímu soudu, že v projednávaném případě nešlo o návrh, který by nemohl být projednán z hlediska procesního.
Návrh na vydání předběžného opatření zahrnoval všechny věci ve vlastnictví stěžovatelů. Odvolací soud však vyslovil zákaz jen o některých věcech podle zásady "in maiore est minor".
Nutno rovněž uvést, že nařízená předběžná opatření nebrání ani zákonným a ani smluvním zástavním věřitelům, aby se ze zástavy uspokojili, neboť by měli tak jako tak přednost před věřitelem ze směnky.
Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, a to pro jeho zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 22. června 1999