ECLI:CZ:US:2011:2.US.852.11.1
sp. zn. II. ÚS 852/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem Kroměříž, Blahoslavova 422, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 22. 12. 2010 sp. zn. 60 Co 454/2010 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 9. 2010 sp. zn. 6 C 170/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2011 a kvalifikovaně doplněnou podáním ze dne 12. 5. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž měla být porušena jeho ústavní práva garantovaná čl. 3 odst. 3, čl. 37 odst. 2, odst. 3 a čl. 96 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel připomíná, že podle ustálené judikatury soudů je žadatel při podání žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů povinen tuto potřebu uvést. Uvedenou povinnost stěžovatel splnil v podání z 27. 7. 2010. Poukazuje na to, že sám nemá právní vzdělání a dle jeho názoru nejde o jednoduchý případ, neboť je třeba provádět rozsáhlé dokazování.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Okresní soud ve Zlíně napadeným usnesením stěžovateli nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a současně zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o zaplacení částky 26.193,- Kč s příslušenstvím. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, dalším napadeným usnesením, jímž rozhodnutí soudu I. stupně v části, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků, změnil tak, že stěžovateli osvobození od soudních poplatků přiznal, a v části, jíž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, je potvrdil.
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o porušení zásady rovnosti účastníků řízení a zásahu do základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny (které je součástí širšího pojetí práva na spravedlivý proces zakotveného v hlavě páté Listiny a souvisí s právem na přístup k soudu).
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že Listina ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručují právo na bezplatné právní zastoupení advokátem v občanskoprávních sporech. Takové právo však v jednotlivých případech, zejména je-li účastník nemajetný (jak tomu bylo v případě stěžovatele), může vyplývat z práva na přístup k soudu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1184/10 ze dne 21. 6. 2010, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud se k právu na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny vyslovil např. v usnesení ze dne 17. 3. 1998 sp. zn. III. ÚS 296/1997, kde mj. uvedl, že povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem, byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).
V projednávané věci je tímto zákonem občanský soudní řád, konkrétně jeho ustanovení §30, podle něhož odvolací soud při zvažování podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovateli pro řízení o zaplacení částky 26.193,- Kč postupovaly. Uvedené ustanovení nelze vykládat natolik extenzivně, že by soud byl povinen účastníkovi řízení ustanovit advokáta vždy, pokud to odůvodňují jeho majetkové poměry. Další podmínkou pro ustanovení zástupce, vyplývající z §30 o. s. ř. je totiž potřeba ochrany zájmů účastníka, např. jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou. Právě otázku složitosti sporu odvolací soud velmi pečlivě zvažoval, přičemž dospěl k závěru, že předmětem řízení je zaplacení úhrady za spotřebované dodávky elektřiny, což není složitá věc, která by vyžadovala ustanovení zástupce z řad advokátů.
Ústavní soud, jehož povinností je neztratit ze zřetele své skutečné poslání a omezit se na základní úkol, jímž je posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem, tak konstatuje, že odvolací soud interpretoval příslušnou normu ústavně konformním způsobem a své rozhodnutí patřičně odůvodnil. Ústavní soud tak neshledal, s ohledem na své kompetence, žádný důvod k tomu, aby uvedený řádně zdůvodněný závěr soudu přehodnocoval. Sama skutečnost, že se s ním stěžovatel neztotožňuje, nezakládá porušení ve stížnosti tvrzených ústavních práv.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu