ECLI:CZ:US:2009:2.US.897.09.1
sp. zn. II. ÚS 897/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti společnosti MARSERVIS, s.r.o., sídlem Chodov, Vančurova 341, zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, proti postupu Energetického regulačního úřadu, proti postupu předsedy Energetického regulačního úřadu a proti postupu Krajského soudu v Plzni, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil, že a) Energetický regulační úřad a jeho předseda svým postupem porušili její práva zakotvená v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a b) Krajský soud v Plzni porušil její práva zakotvená v čl. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Z těchto důvodů stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud Energetickému regulačnímu úřadu a jeho předsedovi a Krajskému soudu v Plzni zakázal v pokračování porušování jejich základních práv.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatelky přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z daného podání je zřejmé, že ve věci stále probíhá řízení před Energetickým regulačním úřadem (respektive před jeho předsedou v rámci řízení rozkladového), případně že je věc řešena odvolacím soudem. Většina stěžovatelčiných námitek přitom směřuje do merita věci, pročež jsou tyto námitky (i z níže uvedených důvodů) v současném stadiu sporu, kdy ve věci nebylo v době podání ústavní stížnosti pravomocně rozhodnuto, před Ústavním soudem nepřípustné. Pokud jde o námitky podřaditelné pod souhrnné označení "průtahy v řízení", Ústavní soud konstatuje, že z podané ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatelka postupovala ve smyslu ustanovení §79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, respektive ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V době podání ústavní stížnosti tak nebyly ze strany stěžovatelky vyčerpány všechny procesní prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Posuzovaná ústavní stížnost proto byla stěžovatelkou podána zjevně předčasně.
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; Ústavní soud proto důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu - jak již bylo uvedeno - teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a po pravomocném ukončení předmětné věci. V této souvislosti lze také připomenout, že ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti toliko ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje až v případě selhání všech předchozích. Pokud by stěžovatelka po vyčerpání veškerých procesních prostředků zaručených jí právním řádem měla za to, že výsledek či průběh řízení, v němž byla účastníkem, vykazovaly deficit ústavnosti, nic jí nebude bránit obrátit se poté znovu s podáním na Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/05, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 78, str. 243 a násl., usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2006 ve věci sp. zn. I ÚS 86/06).
Ústavnímu soudu tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo než návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj