ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1211.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1211/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně Č. p. Ř. b. d. P. M. v J., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. S., správci konkursní podstaty původně žalované S. a. s., v likvidaci, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 225/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2002, č.j. 10 Co 363/2001-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání. Dospěl k závěru, že doposud provedené dokazování neposkytuje dostatečný podklad pro závěr, že případný smír není v rozporu s právními předpisy kogentní povahy či zda je neobchází.
Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž jde o „věc po právní stránce zásadního významu“.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla vydána po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., dále jen „o.s.ř.“ (srov. jeho bod 17. části dvanácté, hlavy I).
Na majetek žalované byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2001, č.j. 45 K 35/2000-448, prohlášen konkurs; k výzvě Nejvyššího soudu (usnesením ze dne 15.5.2003, č.j. 20 Cdo 1211/2002-106, 107) jak žalobkyně tak ustanovený správce konkursní podstaty původní žalované navrhli (podáním ze dne 6.6.2003, resp. 29.5.2003), aby v řízení bylo pokračováno (§14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. jsou k založení přípustnosti dovolání nepoužitelná zcela zjevně, neboť napadené usnesení pod ta, jež jsou zde vyjmenována - jako rozhodnutí proti kterým je dovolání přípustné - podřadit nelze.
Totéž platí o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. již proto, že usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, resp. rozhodnutím potvrzujícím za podmínky, že dřívějším rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl jinak.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podmínka, aby se jednalo o rozhodnutí ve věci samé, však v daném případě splněna není; oba soudy se vyjádřily (záporně) toliko k možnosti určité procesní formy rozhodnutí (rozsudku pro uznání), nikoli však k tomu, o co je vedeno řízení, resp. co je jeho předmětem (zda žaloba o určení vlastnictví je či není důvodná).
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vydání rozsudku pro uznání je přípustné pouze odvolání (jde o rozhodnutí okresního soudu, ve vztahu k němuž není stanoveno, že odvolání přípustné není); jiné opravné prostředky však nepřicházejí v úvahu.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy žalobkyně procesně zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly ( §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu