ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1464.2010.2
sp. zn. 20 Cdo 1464/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A. , se sídlem 2, Boulevard Konrad Adenauer, L-1115, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zastoupené JUDr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému Ing. F. H. , pro 9.143.455,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 Nc 4165/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 27. 7. 2009, č. j. 25 Co 273/2009-51, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 27. 7. 2009, č. j. 25 Co 273/2009-51, a usnesení Okresního soudu v Jičíně z 2. 6. 2009, č. j. 3 Nc 4165/2005-35, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 2. 6. 2009, č. j. 3 Nc 4165/2005-35, okresní soud zastavil exekuční řízení (výrok I.), zrušil své usnesení z 3. 6. 2005, č. j. 3 Nc 4165/2005-23, o nařízení exekuce (výrok II.), soudnímu exekutorovi JUDr. R. P. nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. tím, že řízení o dědictví po povinném bylo pro nepatrnost majetku podle ustanovení §175h o. s. ř. zastaveno, a že tudíž „pokračování exekučního řízení s dědicem povinného není možné.“
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že „ani v době rozhodování odvolacího soudu není možno učinit závěr jiný než vyplývající z dědického řízení po zemřelém povinném, že by totiž povinný zanechal majetek a měl právní nástupce“. V době rozhodování odvolacího soudu nebylo ukončeno ani řízení o dodatečném projednání dědictví po zemřelém povinném a „účelu exekučního řízení by se příčilo vyčkání, jakým způsobem bylo naloženo s podnětem oprávněné na zahájení dodatečného dědického řízení.“ Nelze ani dospět k závěru, že by – mimo rámec dědického řízení – bylo zjištěno, že zemřelý povinný ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, neboť řízení vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 49/2006, v němž se manželka povinného domáhá vyloučení ideální poloviny nemovitostí postižené exekutorem v této exekuční věci, není doposud pravomocně skončeno. Okresní soud tedy podle názoru odvolacího soudu správně vyšel z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví podle ustanovení §175h o. s. ř.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že důvodem pro zastavení exekučního řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. je skutečnost, že řízení o dědictví po povinném bylo podle §175h o. s. ř. pro nepatrnost majetku zastaveno. Dovolatelka – narozdíl od odvolacího soudu, podle něhož by se účelu exekučního řízení příčilo vyčkání, jak bylo naloženo s podnětem oprávněné na zahájení dodatečného dědického řízení – dovozuje, že „účelem exekučního řízení je uspokojení pohledávky oprávněného.“ Považuje za „nemyslitelné, aby soud pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. neučinil při vědomí o existenci dalšího majetku povinného, o němž doposud nebylo v dědickém řízení rozhodnuto, žádná skutková zjištění, a bez dalšího rozhodl o zastavení exekučního řízení.“ Takový postup odvolacího soudu dovolatelka považuje za ryzí formalismus. V neprovedení dokazování stran existence majetku zemřelého povinného dovolatelka spatřuje vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nikoli tedy, jak se nesprávně domnívá dovolatelka, podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvodem k zastavení (zde exekučního) řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. je pouhá existence pravomocného usnesení podle §175h o. s. ř. přesto, že oprávněná tvrdí, že majetek nikoli nepatrné hodnoty existuje, a že zde tedy je i právní nástupce zemřelého povinného.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i – jak je tomu v souzené věci – procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). O takový případ jde v souzené věci.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004, uzavřel, že „z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení §175h o. s. ř. soud v jiném řízení vychází, jen nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce.“ Z uvedeného plyne, že zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení §175h o. s. ř., není tím (ani být nemůže) pro účely jiného řízení (zde exekučního řízení, v němž oprávněná vymáhá svou pohledávku za povinným) ještě závazně stanoveno, že povinný nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Oprávněná totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení §175h o. s. ř. není pro ni závazné (srov. §159a odst. 1 a 4 o. s. ř.); může proto v řízení o exekuci na majetek zemřelého povinného tvrdit a prokazovat, že rozsah zemřelým povinným zanechaného majetku byl větší, než zjištěný v řízení o dědictví, aby svou pohledávku vymohla z takto nově zjištěného majetku.
Z uvedeného plyne, že odvolací soud ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. neaplikoval správně, jestliže bez dalšího zjišťování a dokazování usnesení soudu prvého stupně o zastavení řízení z důvodu neexistence právního nástupce zemřelého povinného potvrdil.
Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm.b/ o. s. ř.) dovolací soud je zrušil (§243b odst. 3 věta prvá o. s. ř.), a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu