ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1600.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1600/2021-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) J. N. , narozeného XY, bytem v XY, a b) J. N. , narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Brně, Purkyňova 3091/97c, proti povinnému statutárnímu městu Brnu , se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, identifikační číslo osoby 44992785, zastoupenému Mgr. Vítem Křížkou, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 413/2, provedením prací a výkonů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 103 EXE 1616/2018, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2021, č. j. 20 Co 239/2020-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 103 EXE 1616/2018-156, zastavil (k návrhu povinného) exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Lenkou Černoškovou, Exekutorský úřad Prostějov, pod sp. zn. 018 EX 03512/18, na základě pověření tohoto soudu ze dne 1. 10. 2018, č. j. 103 EXE 1616/2018-22 (výrok I.). Oprávněným uložil nahradit povinné náklady řízení o návrhu na zastavení exekuce ve výši 1 050 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Víta Křížky (výrok II.) a v téže lhůtě zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 6 655 Kč (výrok III.).
2. Exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, č. j. 34 C 103/2015-175, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016, č. j. 49 Co 2/2016-220, kterým bylo povinnému jako žalovanému uloženo zdržet se imisí ve formě hluku (akustického tlaku) pocházejících z kulturních, sportovních, politických a jiných akcí pořádaných na parcele č. p. XY v k. ú. XY, tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. XY, která je součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY, nepřesáhla pro chráněné venkovní prostory stavby hodnoty 50 dB v době od 6 do 22 hodin a 40 dB v době od 22 do 6 hodin a pro chráněné vnitřní prostory stavby nepřesáhla 40 dB v době od 6 do 22 hodin a 30 dB v době od 22 do 6 hodin. Dále bylo povinnému uloženo nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady odvolacího řízení.
3. Podle názoru městského soudu je pro danou věc právně významné, že povinný jakožto vlastník pozemku užívaného jako veřejné prostranství a veřejně přístupná pozemní komunikace je povinen strpět jeho obecné užívání bez možnosti jeho regulace, neboť výkon shromažďovacího práva (§8 odst. 2 zákona 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, dále též jen „shromažďovací zákon“) nemůže sám nijak regulovat. V tomto směru se městský soud ztotožnil s názorem Krajského soudu v Brně vyjádřeným v rozsudku ze dne 15. 6. 2017, č. j. 63 A 2/2017-28 (exekučním titulem byl v dané věci rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 34 C 103/2015-175), podle něhož nelze na základě rozsudku soudu vydaného v sousedském sporu mezi konkrétními osobami omezovat základní lidská práva, zde právo shromažďovací, nadto v rozsudku není zmíněno, kým mají být dané (kulturní, sportovní, politické a jiné) akce pořádané na náměstí Svobody pořádány. Krajský soud rovněž vyslovil závěr, že pokud by měly být civilním soudem nastavenými hlukovými limity vázány i třetí osoby, bylo by fakticky popřeno jejich ústavní právo na shromažďování. Městský soud poté i s ohledem na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1438/2014, dospěl k závěru, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný, a to s ohledem na obsah a rozsah vykonávané povinnosti a s ohledem na to, že povinný není jako vlastník odpovědný, případně ani oprávněný omezovat právo shromažďovací. Proto exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), zastavil.
4. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., ve výrocích II. a III. je potvrdil v tom znění, že oprávnění jsou zavázáni splnit stanovené povinnosti společně a nerozdílně, a žádnému z účastníků ani soudní exekutorce nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný. Dodal, že daný případ je specifický v tom, že se jedná o korekci akustického hluku pro plochu, která je hlavním náměstím v centru historického jádra města Brna (náměstí Svobody), kde se tradičně pořádají různé druhy akcí. Rovněž se jedná o místo pro konání shromažďování podle shromažďovacího zákona. Jde tedy o veřejný prostor definovaný zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), jako prostor sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na jeho vlastnictví, a současně je místní komunikací ve smyslu §27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Účelem zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, je ochrana a podpora veřejného zdraví a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí. Podle již zrušeného §32 tohoto zákona nesmí hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory uvedené v §30 citovaného zákona. Za hluk se nepovažuje zvuk způsobený hlasovým projevem fyzické osoby, hlasovým projevem zvířete, zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru; hlukové limity se vztahují pouze na hudbu provozovanou ve vnitřních provozovnách – zdroj hluku znamená obecně objekt, jehož provozem vzniká hluk, konkrétně zejména stroj či nějaké zařízení. Chráněným venkovním prostorem staveb je prostor do 2 m okolo bytových a rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely a staveb funkčně obdobných. Chráněným vnitřním prostorem staveb zákon rozumí obytné a pobytové místnosti s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování. Odvolací soud poukázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 6 As 44/2014-88, v němž soud uvedl, že nařízení vlády č. 272/2011 Sb. nastavuje limity tak přísně, že je v praxi nelze dodržet, a nařízení se tedy dostalo v té části, ve které reguluje hluk z veřejné produkce hudby, zcela mimo rámec zákona o veřejném zdraví, je v této části protiústavní (rozporné s čl. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy) a obecné soudy nemohou takové nařízení v individuální kauze aplikovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy).
5. Krajský soud dodal, že exekučním titulem stanovená povinnost je stanovena tak široce a plošně, že povinnému neumožňuje adekvátním způsobem přizpůsobit jeho vlastní chování včetně výjimek a naznačuje svévoli. Nalézací soud navíc neuvádí, kým mají být dané akce pořádány, což by bylo možné vyložit i tak, že povinný odpovídá za hluk ze všech akcí, které se na náměstí pořádají, a nezohledňuje místní specifika. Důsledným uplatňováním limitů stanovených v exekučním titulu by bylo vyloučeno konání jakýchkoliv akcí (odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 4/18). Akceptování exekučního titulu by vedlo k podávání opakovaných návrhů na nařízení exekuce, jakož i k ukládání pokut za hluk, který třeba povinný sám ani nezpůsobil. Hlukové limity pro veřejné prostranství má upravovat zákon (vyhláškou obce), není tak namístě toto řešit soudním rozhodnutím. Odpovědnost za překročení limitů hluku při pořádání veřejné hudební produkce jde k tíži pořadatele, který má zajistit, aby hluk z produkce nepřekročil hygienické limity pro hluk, a platí pro ně obecně závazné vyhlášky vydané podle §10 písm. b) zákona o obcích. Na soukromé hudební produkce se uplatní pouze zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, popř. je třeba se obrátit na civilní soud. Dozor nad dodržováním hygienických limitů provozoven (restaurací, kaváren, barů) zajišťuje krajská hygienická stanice. V případě politických akcí za dodržování hlukových limitů odpovídá svolavatel shromáždění. Výkon shromažďovacího práva na tomto veřejném prostranství pak nemůže povinný regulovat vůbec. Nalézací soud rovněž nezohlednil, že míru imisí je třeba posuzovat podle místních zvyklostí, do výroku svého rozhodnutí převzal žalobní petit, v němž uložená povinnost je však pro povinného nesplnitelná.
6. Oprávnění v dovolání namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu při řešení otázek:
- materiální vykonatelnosti exekučního titulu a odpovědnosti povinného za imise,
- zda v daném případě byl hluk způsoben výkonem shromažďovacího práva,
- oprávněným přísluší ochrana jejich práv.
7. Oprávnění považují podkladový rozsudek za materiálně vykonatelný, neboť uložené povinnosti jsou stanoveny určitě a srozumitelně; v tomto směru odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1378/2003. Exekuční titul byl vydán jako rozsudek pro zmeškání z důvodu procesní pasivity povinného, nicméně žalobní návrh byl náležitě nalézacím soudem přezkoumán. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 (uveřejněný pod číslem 105/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku odpovídá podle §1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za imise, které vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací, neodpovídá však bez dalšího za imise vzniklé v důsledku provozu na těchto komunikacích, rovněž považují povinného odpovědného za nedodržení exekučního titulu, neboť původcem hluku byla organizace povinného TIC BRNO, příspěvková organizace, přičemž hluk pocházel z hudební produkce. Zřizovatelem příspěvkové organizace je statutární město Brno, jedná se tedy o subjekt řízený samotným povinným, nikoliv o třetí osobu na povinném nezávislou. Pokud TIC BRNO, příspěvková organizace, byla pořadatelem akce „Brněnské Vánoce 2017“ a tuto akci nahlásila povinnému ve formě oznámení o konání veřejného shromáždění podle shromažďovacího zákona, povinný de facto oznamoval konání shromáždění sám sobě, přičemž tato akce neměla a nemohla mít charakter veřejného shromáždění. Pokud povinný nezabránil konání této akce, jednalo se z jeho strany o obcházení zákona. K překročení hlukových limitů pak došlo ve dnech 16. 12. 2017 a 20. 12. 2017, kdy hluk pocházel z hudební produkce, proto došlo k porušení povinnosti stanovené exekučním titulem. V souvislosti s tím oprávnění poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 7/2008-116, a povinnost zkoumat skutečný účel shromáždění. Jestliže bylo nahlášeno shromažďovací právo na akci „Brněnské Vánoce 2017“, je zjevné, že skutečným účelem veřejného shromáždění nemohl být výkon politických práv ani názorový projev občanů. Akce měla ryze komerční charakter a sloužila toliko jako jedna z největších položek příjmu povinného jako veřejnoprávní korporace, oprávnění se proto domnívají, že se nejednalo o akci, na kterou se vztahuje shromažďovací zákon. Z pohledu ochrany oprávnění vytýkali odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval individuálním hodnocením případu ani proporcionalitou zaručených práv. Oprávnění připomněli nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11, reagující na rozhodnutí obecných soudů ve věci odpovědnosti za hluk na pražské magistrále. Navíc v případě oprávněných se ve své podstatě nejedná o kolizi ústavně zaručených práv, jelikož pořádání akce „Brněnské Vánoce 2017“ nelze považovat za výkon shromažďovacího práva. Oprávnění zdůraznili, že vyhláška, jež stanovila hlukové limity, byla zrušena, město Brno mělo proto přijmout vyhlášku upravující hlukové limity, která však v roce 2017 neexistovala, na což oprávnění opakovaně upozorňovali. Je zjevné, že povinný má prostředky k regulaci shromáždění a v určitých případech tak činí. Oprávnění považují exekuční titul za materiálně vykonatelný, a není proto podle jejich názoru důvodu pro zastavení exekuce.
8. Oprávnění navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
10. V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, č. j. 34 C 103/2015-175, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016, č. j. 49 Co 2/2016-220, kterým byla povinnému uložena povinnost zdržet se imisí ve formě hluku (akustického tlaku) pocházejících z kulturních, sportovních, politických a jiných akcí pořádaných na parcele č. p. XY v k. ú. XY, tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. XY, která je součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY, nepřesáhla pro chráněné venkovní prostory stavby hodnoty 50 dB v době od 6 do 22 hodin a 40 dB v době od 22 do 6 hodin a pro chráněné vnitřní prostory stavby nepřesáhla 40 dB v době od 6 do 22 hodin a 30 dB v době od 22 do 6 hodin.
11. Oprávnění podali dne 17. 7. 2018 návrh na nařízení exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti stanovené exekučním titulem. Návrh odůvodnili tím, že povinný povinnost zdržet se imisí ve formě hluku nesplnil, neboť ve dnech 16. 12. 2017 a 20. 12. 2017 během konání koncertů v rámci akce „Brněnské Vánoce 2017“ docházelo na náměstí Svobody k trvalému překročení limitů akustického tlaku (hluku) stanovených v exekučním titulu i o více jak 20 dB.
12. Ze zjištění soudů nižších stupňů vyplynulo, že akce „Brněnské Vánoce 2017“ se konala v době od 24. 11. 2017 do 23. 12. 2017 jako shromáždění ohlášené podle shromažďovacího zákona a byla pořádána TIC BRNO, příspěvkovou organizací zřízenou povinným.
13. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán (v daném případě soud) věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod., a ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že soud exekuční dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu exekuční návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Při zkoumání materiální vykonatelnosti rozhodnutí vychází exekuční soud z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. Cdo 2871/2020).
14. Odvolací soud materiální nevykonatelnost exekučního titulu spatřuje v tom, že povinnost je vymezena jednak natolik široce, plošně a vágně, že povinnému znemožňuje adekvátním způsobem přizpůsobit jeho chování (nejsou zohledněna místní specifika, výjimky pro pracovní dny, svátky, adventní období apod.), dále jsou hlukové limity stanoveny natolik přísně, že absolutně vylučují konání jakýchkoliv akcí na náměstí, a povinný tak nemá objektivní možnost je splnit, a v neposlední řadě z exekučního titulu není zřejmé, kým vůbec mají být akce pořádány (např. v příkladném výčtu jsou uvedeny též akce politické, které však povinný nemůže regulovat vzhledem k tomu, že se jedná o výkon shromažďovacího práva).
15. Jestliže tedy odvolací soud vyhodnotil, že v důsledku neurčitě stanovené povinnosti, kterou nadto není ze strany povinného možné objektivně splnit, je exekuční titul nevykonatelný, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu a dovolací soud k jeho úvahám v tomto směru nemá výtek.
16. Na otázce předložené dovolatelem, zda byl hluk způsoben výkonem shromažďovacího práva, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Důvodem pro zastavení exekuce ze strany odvolacího soudu nebyl závěr o tom, jestli povinný splnil či nesplnil svou povinnost stanovenou exekučním titulem (konkrétně zda povinný odpovídá za hluk způsobený pořadatelem akce „Brněnské Vánoce 2017“, jímž byla příspěvková organizace zřízená povinným, v situaci, kdy sice akce byla oznámena povinnému jako shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona, ale jsou zde pochybnosti o tom, zda se skutečně účelem jednalo o shromáždění ve smyslu §1 odst. 2 tohoto zákona). Odvolací soud exekuci zastavil z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu a zmíněnou otázkou výkonu shromažďovacího práva se zabýval právě v souvislosti s neurčitě formulovaným výrokem soudního rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2017, č. j. 63 A 2/2017-27, uvedl, že povinný nemůže na náměstí Svobody jakožto veřejném prostranství omezit výkon shromažďovacího práva tím, že by svolavateli stanovil hlukové limity akce, jež byly určeny předmětným exekučním titulem, jsou totiž nastaveny tak přísně, že by výkon ústavně garantovaného shromažďovacího práva byl znemožněn. Odvolací soud zdůraznil, že exekuční titul nijak neupřesňuje, co se míní politickými a jinými akcemi a nejen povinný je tak maten v tom, jaké akce má či nemá hlukově omezovat.
17. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání oprávněných bylo odmítnuto a povinnému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu