ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1624.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1624/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Ing. V. Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému Ing. R. L., za účasti manželky povinného PhDr. O. L., bytem tamtéž a za účasti věřitele H. b., a. s., zastoupeného advokátem, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 4298/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2006, č. j. 40 Co 495/2006-118, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit věřiteli k rukám jeho zástupce na nákladech dovolacího řízení 2 737,- Kč. Ostatní účastníci nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 2. 12. 2005, č. j. 50 Nc 4298/2003-60 (kterým okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 2 400 391,78 Kč) tak, že pohledávka H. b., a. s., se uspokojí ve druhé rozvrhové skupině v prvním pořadí na částečnou úhradu vymáhaného nároku k hotovému zaplacení ve výši 2 400 391,78 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že H. b., a. s. se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ve svém rozhodnutí dospěl odvolací soud k závěru, že pohledávka soudního exekutora náleží do třetí rozvrhové skupiny, neboť okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní; vznikly exekutorovi a hradí mu je zásadně povinný. Dále uvedl, že řádně přihlášená pohledávka H. b., a. s. pochází z hypotečního úvěru sloužícího ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, a proto podle §337c odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), patří do druhé rozvrhové skupiny; pohledávka oprávněného pak do třetí rozvrhové skupiny.
V dovolání (a v jeho doplnění) – přípustném podle §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., které opírá o dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. – oprávněný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru odvolací soud zcela opomenul ustanovení §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 120/2001 Sb.“), týkající se uplatnění generálního inhibitoria, tj. zákazu nakládat s majetkem povinného. Povinný při podpisu kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2004, na základě níž nabyl předmětné nemovitosti, musel vědět, že s ohledem na probíhající exekuci (usnesení o jejím nařízení mu bylo doručeno dne 24. 2. 2004) již s těmito nemůže nakládat. Tím, že uzavřel smlouvu o hypotečním úvěru ze dne 26. 10. 2004, uvedl H. b. a.s. vědomě v omyl, a tuto smlouvu je nutné považovat za neplatnou. V této souvislosti dovolatel poukázal na ustanovení §30 odst. 2 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. Názor krajského soudu, že zákaz disponovat s majetkem měl povinný teprve od vydání exekučního příkazu na prodej nemovitosti ze dne 4. 1. 2005, považuje za chybný. Dále zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora se v rámci rozvrhu uspokojí ve třetí skupině. Argumentuje, že soud při tomto závěru opomenul aplikovat ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Není důvodu k tomu, aby náklady dražby vzniklé v exekučním řízení byly uspokojovány v horším pořadí, než náklady dražby vzniklé ve výkonu rozhodnutí soudem. Přináležitost pohledávky exekutora do první rozvrhové skupiny odvozuje též z §3 zákona č. 120/2001 Sb., které hovoří o tom, že exekutor vykonává svou činnost za úplatu a také z §5 odst. 3 vyhl. 330/2001 Sb., exekučního tarifu; v důsledku toho, že celá podstata byla rozdělena v rámci první skupiny, došlo k protiprávnímu stavu, neboť exekutor musel provést exekuci zdarma. Dovolatel též tvrdí, že odvolací soud rozhodnutím, že exekutorova pohledávka se neuspokojí vůbec, rozhodl o již jednou pravomocně rozhodnuté věci, neboť o nákladech exekutora bylo rozhodnuto soudním exekutorem příkazem k náhradě nákladů exekuce (v právní moci dne 12. 9. 2005). V doplnění svého návrhu pak dovolatel předkládá argument, opírající se o rozhodnutí Městského soudu v Praze, že z hlediska hmotněprávního jsou součástí zástavy také náklady na vymožení zástavy, a proto ji z hlediska pořadí předcházejí. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřili soudní exekutor a věřitelka – H. b., a. s., přičemž soudní exekutor se s dovoláním oprávněného plně ztotožnil, kdežto věřitelka se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu.
Dovolání – přípustné podle 238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., – není důvodné.
Dovolací soud předně uzavřel, že oprávněný je osobou legitimovanou k podání dovolání, i když nepopřel pohledávku H. b., a.s. co do její pravosti při rozvrhovém jednání, kterého se zúčastnil.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2968/2000, dovodil, že §336o ani §337c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném před l. 1. 2001 upravující postup soudu při rozvrhovém jednání a rozvrhové usnesení nevylučovaly, aby si mohl účastník, který byl přítomen rozvrhovému jednání, podat odvolání. Ani ze současného znění §337b odst. 3 o. s. ř. nevyplývá, že by takové právo bylo účastníku přítomnému rozvrhovému jednání upřeno. Nepopření pohledávky proto nezbavuje takového účastníka ani možnosti napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.
Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda povinný neporušil zákaz nakládání se svým majetkem vyplývající z §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., uzavřel-li v souvislosti s kupní smlouvou, jejímž předmětem byly exekucí postižené nemovitosti, smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, a návazně zástavní smlouvu, na základě níž bylo k nemovitostem zřízeno zástavní právo.
V souzené věci byla exekuce nařízena usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2003, č. j. 50 Nc 42998/2003-7. Po jejím nařízení (a po doručení usnesení o jejím nařízení) povinný uzavřel dne 15. 10. 2004 kupní smlouvu, jejímž předmětem se staly vydražené nemovitosti, tj. objekt bydlení č. p. stojící na pozemku parc. č., pozemek parc. č. – zastavěná plocha a nádvoří, vše v katastrálním území N., obci O. Kupní cenu měl povinný dle bodu III. kupní smlouvy zaplatit z hypotečního úvěru poskytnutého mu H. b. a. s. (resp. tehdy Č. h. b. a. s. /č. l. 150/). Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. číslo, ve výši 3,000.000,- Kč uzavřel povinný s bankou dne 26. 10. 2004; úvěr byl poskytnut na koupi zmíněných nemovitostí. Týž den byla mezi H. b. a.s. jako zástavním věřitelem, P. K. a H. M. jako zástavci (každý byl vlastníkem jedné poloviny vydražených nemovitostí) a povinným Ing. R. L. jako dlužníkem uzavřena zástavní smlouva k nemovitosti reg. číslo, k zajištění pohledávky představující poskytnutý úvěr (č. l. 43). Dle této smlouvy mimo jiné dal zástavní věřitel předem svůj souhlas k převodu předmětu zástavy v případě, že se vlastníkem předmětu zástavy stane dlužník, s nímž zástavní věřitel uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru (tedy povinný).
Podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým porušil tuto povinnost, je neplatný.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že zákaz nakládání s majetkem, jehož účelem je znemožnit povinnému maření exekuce, se pojí s okamžikem doručení usnesení o nařízení exekuce, a vztahuje se nejen na majetek, který má povinný ke dni doručení usnesení o nařízení exekuce, ale i na majetek nabytý povinným po doručení tohoto usnesení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1813/2006). Jestliže povinný nesmí s majetkem, který má ke dni doručení usnesení o nařízení exekuce, nakládat od tohoto dne (tedy bez ohledu na to, zda a jak bude tento majetek postižen exekučním příkazem), platí, že i majetek, který povinný nabude do svého vlastnictví po nařízení exekuce, je podřízen tomuto režimu ode dne jeho nabytí (a nikoliv ode dne, kdy exekutor vydá exekuční příkaz, kterým nově nabytý majetek postihne).
Jsou-li předmětem kupní smlouvy nemovitosti, vlastnické právo k nim vzniká až jeho vkladem do katastru nemovitostí (uzavřením kupní smlouvy vzniká především povinnost prodávajících vlastnické právo na kupujícího převést). Okamžikem vkladu vlastnického práva byl tedy povinný omezen v nakládání s vydraženými nemovitosti ve smyslu §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2007. Zbývá posoudit, zda právním úkonem spojeným s nabytím nemovitostí, tj smlouvou o úvěru, povinný neporušil zmíněnou povinnost. Jestliže se tento úkon týká pouze nově nabytého majetku a představuje kupní cenu nemovitostí, nezatěžuje ani neznemožňuje vést exekuci na již stávající majetek povinného, nelze uzavření smlouvy o úvěru považovat za úkon neplatný; bez jejího uzavření by povinný nemovitosti nenabyl (vzhledem k vázanosti přezkumu na dovolací důvody se dovolací soud již nezabýval samotnou platností kupní smlouvy).
Nemůže také obstát námitka týkající se převodu zastavené nemovitosti dříve vzniklým omezením převodu nemovitosti (§30 odst. odst. 2 zákona č. 190/1994 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů), protože v době nabytí nemovitostí povinným převod nemovitostí omezen nebyl.
Závěr odvolacího soudu, který pohledávku H. b., a..s. zohlednil a zařadil ji vzhledem k tomu, že pochází z hypotečního úvěru sloužícího ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů (a tento závěr odvolatelem zpochybněn nebyl) do druhé skupiny, je proto správný.
K další dovolací námitce oprávněného, týkající se zařazení pohledávky soudního exekutora do třetí skupiny, dovolací soud stejně jako soud odvolací odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože se uplatněnými námitkami dovolateli nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud je zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Náklady věřitele představuje odměna advokáta ve výši 2000 Kč (§12 odst. l písm. b/ , §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), náhrada hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a částka 437 Kč (představující 19 % daň z přidané hodnoty), ostatním účastníkům, kterým by podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení náleželo, náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu