ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1625.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1625/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, proti povinnému A. P. , vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 4 Nc 1938/2002, pro 57 585,- Kč s příslušenstvím, o dovolání soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla se sídlem exekutorského úřadu v Plzni, Lindauerova 6, zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2008, č. j. 13 Co 475/2007-110, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2008, č. j. 13 Co 475/2007-110, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 28. 5. 2007, č. j. 4 Nc 1938/2002-77, rozhodl tak, že celou rozdělovanou podstatu 147.856,89 Kč přikázal Finančnímu úřadu v Kralovicích na částečnou úhradu jeho pohledávky.
Krajský soud k odvolání soudního exekutora změnil výrok rozvrhového usnesení tak, že z rozdělované podstaty se uspokojí nejprve pohledávka soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla z titulu náhrady nákladů exekučního řízení ve výši 15.532,- Kč a teprve poté pohledávka Finančního úřadu v Kralovicích částkou 132.324,89 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce (pokud jde o odměnu exekutora) se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu ve třetí skupině dle §337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); pokud jde však o náklady vzniklé v souvislosti s prováděním dražby, vycházel z §28, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně zákonů, v platném znění (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a uspokojil je v první skupině (§337c odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), když měl za to, že úkony exekutora jsou považovány za úkony soudu, a provádí-li exekutor exekuci prodejem nemovitosti v dražbě, vykonává v podstatě přenesenou státní moc. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby náklady prodeje nemovitosti nesl exekutor ze svého. Odvolací soud se řídil při přezkumu odvoláním napadeného usnesení i zákonem č. 347/2007 Sb., jímž se s účinností od 1. 1. 2008 mění exekuční řád, zejm. jeho §68 odst. 2, proto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nejprve uspokojil pohledávku exekutora z titulu náhrady hotových výdajů exekučního řízení ve výši 15.532,- Kč (zahrnující poštovné 3.644,50 Kč, náhradu za doručení 50,- Kč, cestovné 480,- Kč, náhradu za ztrátu času 800,- Kč, úhradu znaleckého posudku 5.397,- Kč, úhradu inzerce 546,- Kč, úhradu pronájmu dražební síně 1.000,- Kč, výpis z katastru nemovitostí 1.350,- Kč a 19% DPH ve výši 2.264,- Kč) a ze zbývající částky uspokojil částečně pohledávku zástavního věřitele Finančního úřadu v Kralovicích jako pohledávku třetí skupiny.
Odvolací soud neshledal důvod k uspokojení odměny exekutora v rámci rozvrhu s ohledem na §5 odst. 1 a 3 vyhl. č. 330/2001 Sb., podle něhož při exekuci prodejem nemovitostí je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly uspokojeny nároky oprávněného, dalších oprávněných a přihlášených věřitelů. Exekutor v projednávané věci pro oprávněnou VZP ČR totiž nevymohl žádnou částku, protože způsob exekuce, který zvolil, nemohl s ohledem na pohledávky zástavního věřitele pohledávku oprávněné uspokojit.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §238a odst. l písm. f) o. s. ř. a jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru soudu, že pohledávka soudního exekutora spočívající v jeho odměně se uspokojuje ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., zatímco hotové náklady exekuce ve skupině první podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud sice aplikoval §68 zákona č. 120/2001 Sb. (ve znění zákona č. 347/2007 Sb., účinného od 1. 1. 2008) ohledně hotových výdajů, avšak nikoli ohledně odměny exekutora, kterou v rámci rozvrhu neuspokojil. Je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval §5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., z jehož dikce jasně vyplývá, že základem pro určení výše odměny exekutora bude částka použitá k uspokojení nároku alespoň jednoho ze subjektů v uvedeném ustanovení jmenovaných z rozvrhované podstaty (nikoliv tedy výlučně nároku oprávněné, jak nesprávně dovodil odvolací soud). Závěr učiněný odvolacím soudem z uvedeného ustanovení nevyplývá, když jmenované kategorie osob jsou postaveny na roveň. Byl-li by jeho závěr správný, pak by ztrácel §5 odst. 3 vyhlášky 330/2001 Sb. zcela smysl, neboť by měl stejný obsah jako jeho odstavec první. Postup odvolacího soudu rovněž odporuje kogentnímu §3 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., podle něhož exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu, z čehož vychází i Ústavní soud v rozhodnutí I. ÚS 290/05 ze dne 23. 2. 2006, uvádí-li, že náhrada nákladů exekutora (k nimž patří i odměna) musí být zajištěna. Odmítnutí uspokojení nároku exekutora na odměnu dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. s odůvodněním, že z výtěžku prodeje nemovitosti byl uspokojen zástavní věřitel a nikoliv oprávněný, je tak v rozporu se základními principy, na nichž je zákon č. 120/2001 Sb. vybudován, a ohrožuje nezávislost exekutora. Proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Účastníci ve svých písemných vyjádřeních (viz čl. 121-126) k dovolání soudního exekutora žádné věcné připomínky nevznesli.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož takové vady z obsahu spisu nevyplývají, jsou předmětem dovolacího přezkumu dvě otázky, a sice závěr, že odvolací soud při přezkumu odvolání proti usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty, vydaném soudem prvního stupně před 1. 1. 2008, postupuje podle ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., a že odměna exekutora se v rámci rozvrhu s ohledem na §5 odst. 1 a 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. neposkytne, nebyl-li nárok oprávněného z rozdělované podstaty uspokojen (ani částečně) s ohledem na zvolený způsob exekuce prodejem nemovitosti, kdy bylo třeba přednostně uspokojit zástavního věřitele.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu o rozvrhu rozdělované podstaty bylo vydáno dne 28. 5. 2007 - podle zákona č. 120/2001 Sb. ve znění do 31. 12. 2007 (tj. před novelou, provedenou zákonem č. 347/2007 Sb.). O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 24. 1. 2008.
Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález Ústavního soudu I ÚS 1562/09 ze dne 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru v projednávané věci odchýlit. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat §68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tedy nesprávný.
Nejvyšší soud v této souvislosti také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007).
Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Způsob stanovení odměny exekutora jako součást nákladů exekuce upravuje vyhláška č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Je-li exekuce prováděna prodejem nemovitostí nebo prodejem podniku, je třeba užít §5 odst. 3 vyhlášky 330/2001 Sb., dle něhož pokud při exekuci prodejem nemovitosti nebo při exekuci prodejem podniku byly zcela nebo zčásti uspokojeny nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob.
Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že v případě, není-li uspokojena pohledávka oprávněného nebo dalšího oprávněného, je základem pro určení odměny soudního exekutora ta část rozdělované podstaty, kterou byl uspokojen nárok věřitele povinného. Dospěl-li odvolací soud k názoru opačnému, je i tento jeho právní závěr nesprávný.
Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.).
Soudy nižšího stupně jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová,v.r.
předsedkyně senátu