ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1718.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1718/2018-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Šumperku , se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 12, proti povinnému S. M. , narozenému dne XY, bytem XY, pro 3 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 24 E 1034/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. ledna 2013, č. j. 40 Co 1091/2012-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného s datem podání 13. 3. 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, č. j. 40 Co 1091/2012-132, jenž potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 10. 2012, č. j. 24 E 1034/2005-122, ve výrocích o odmítnutí podání povinného a o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II, bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (s odkazem na shora uvedenou výši vymáhané částky, k jejímuž příslušenství se nepřihlíží - viz znění §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval podmínkou obligatorního zastoupení povinného v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu