ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1918.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1918/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné GARMOND Praha, s. r. o., v likvidaci , se sídlem v Rudné, Masarykova 838, identifikační číslo osoby 62 91 38 32, proti povinnému M. B. , zastoupenému JUDr. Hanou Jirouškovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24, pro částku 448. 758,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 73 Nc 970/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 19. června 2012, sp. zn. 11 Co 386/2012, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 22. května 2012, č. j. 046 Ex 336/03-403, jímž soudní exekutorka JUDr. Dagmar Kuželová udělila vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. Odvolací soud uzavřel, že „všechny podmínky nezbytné pro vydání usnesení o udělení příklepu byly ve věci splněny.“ Povinný v průběhu dražebního řízení námitky nepodal, ač „je objektivně podat mohl.“ S jeho námitkami uplatněnými v odvolání se krajský soud vypořádal již ve svých usneseních, jimiž potvrdil rozhodnutí soudní exekutorky o určení ceny dražených nemovitostí a o nařízení dražebního jednání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že to řeší otázku, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, a to (s ohledem na níže uvedené argumenty) „v kontextu s právním pořádkem ČR a Ústavou ČR.“ Nesprávnost napadeného rozhodnutí podle jeho názoru spočívá zejména v tom, že se odvolací soud nezabýval jeho námitkami, že:
- bylo porušeno právo vlastnit majetek zakotvené Ústavou ČR
- exekutorka si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, následně ji prodala a způsobila tím škodu na cizím majetku nikoli nepatrnou
- exekutorka udělila příklep, přestože jí bylo známo, že vydražitele zvýhodňuje tím, že mu nemovitosti prodává za zvýhodněnou nízkou cenu
- znalecký posudek je nesprávný, hrubě zkreslený a neúplný
- je prováděna exekuce pro neexistující pohledávku, neboť oprávněná dovolateli žádné prostředky nepůjčovala
- pohledávka je již promlčena
- exekuční řízení je v rozporu s Ústavou ČR, zákony ČR, morálkou, a že je neslučitelné s dobrými mravy
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Povinný sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) dovolacím soudem neřešené právní otázky ani otázky, jež by měla být řešena jinak, totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro udělení příklepu uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu §336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§336/) a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést (§336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při rozhodování o příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, s 16/46).
Další námitky, týkající se porušení práva vlastnit majetek, vzniku škody na majetku povinného v důsledku údajného protiprávního jednání soudní exekutorky, neexistence vymáhané pohledávky a jejího promlčení, jakož i námitka rozporu exekučního řízení s Ústavou ČR, zákony ČR, morálkou a dobrými mravy, k založení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o příklepu způsobilé nejsou.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu