ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1972.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1972/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné M. K., zastoupené advokátem, proti povinné A. – P., a.s., zastoupené advokátem, pro 504.753,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 9 Nc 2734/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2005, č.j. 18 Co 202/2005-24, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2005, č.j. 18 Co 202/2005-24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 1. 2005, č.j. 9 Nc 2734/2004-10, jímž okresní soud nařídil exekuci na podkladě svého rozsudku ze dne 24. 3. 2003, č.j. 9 C 51/2002-80. Krajský soud dospěl k závěru, že splatnost celého dluhu rozloženého podle exekučního titulu do splátek nastala, neboť z první splátky ve výši 100.107,- Kč zaplatila povinná oprávněné pouze 95.890,- Kč a exekuční titul obsahoval doložku ztráty výhody splátek. K důvodům neuhrazení zbývající části první splátky nelze přihlédnout; při úvaze, zda došlo ke ztrátě výhody splátek, je třeba důsledně vycházet ze znění exekučního titulu.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Splátka 100.107,- Kč představuje 1/6 majetkového podílu oprávněné (zčásti náležejícího jí samotné, zčásti zděděného po F. K.), skládajícího se ze základního, tzv. restitučního podílu, jenž dani z příjmů nepodléhá, a z dalšího, tzv. transformačního podílu, jenž podléhá dani z příjmů vybírané srážkou podle §36 odst. 2 písm. c) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“). Z posledně uvedeného podílu pak povinná v souladu se zákonem srazila daň, odvedla ji správci daně a povinné vyplatila zbývající část, jež spolu s podílem nepodléhajícím dani činí 95.890,- Kč. Povinná tedy exekučním titulem uložené splátky plnila řádně a včas; nedošlo tedy ke ztrátě výhody splátek a exekuční titul není ohledně dosud nesplatných splátek vykonatelný. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zpochybnila a která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla výslovně řešena a má význam i pro rozhodování v obdobných věcech, tedy k otázce, zda dojde ke ztrátě výhody splátek a tím k vykonatelnosti exekučního titulu ohledně celého zbývajícího dluhu, jestliže exekučním titulem přiznané plnění (rozložené do splátek) podléhá srážkové dani podle §36 zákona č. 586/1992 Sb. a povinný zaplatí oprávněnému jen tu část splátky, která zbývá po sražení a odvedení daně příslušnému správci daně.
Dovolatelkou namítaná nevykonatelnost exekučního titulu ohledně dosud nesplatných splátek je sice uplatnitelná v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce - §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) podle §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř., nicméně je-li tato námitka vznesena již v odvolání, musí se jí odvolací soud zabývat, neboť již ve stádiu nařízení exekuce je povinen zkoumat, zda k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 517, a Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s. 2004, str. 366).
Podle §7 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, nároky na náhrady podle zvláštních předpisů a majetkové vklady oprávněných osob tvoří základní podíl na majetku družstev. Další podíly oprávněných osob na majetku družstva plynoucí z transformace se stanoví podle kritérií v souladu s částí třetí až pátou tohoto zákona. Součet základního podílu a dalšího podílu na majetku družstva tvoří majetkový podíl oprávněné osoby na transformovaném družstvu.
Podle §36 odst. 2 písm. c) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. zvláštní sazba daně z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky pro poplatníky uvedené v §2 a 17, pokud není v odstavci 1 stanoveno jinak, činí 15 %, a to z vypláceného dalšího podílu v rámci transformace družstev podle zvláštního právního předpisu, a to i v případě, kdy je vyplácen členovi transformovaného družstva při zániku členství nebo společníkovi společnosti s ručením omezeným a komanditistovi v komanditní společnosti, které vznikly podle transformačního projektu, při zániku jejich účasti jako součást vypořádacího podílu nebo jako součást likvidačního zůstatku při likvidaci družstva, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným a u komanditní společnosti v případě komanditistů.
Podle §38d odst. 1, věty první, zákona č. 586/1992 Sb. se daň vybírá srážkou z příjmů včetně záloh, pokud jejich poskytování není v rozporu se zvláštním právním předpisem, na které se vztahuje zvláštní sazba daně podle §36.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že je-li součástí plnění přiznaného exekučním titulem další podíl na majetku družstva plynoucí z transformace, podléhá tento podíl dani z příjmů podle §36 zákona č. 586/1992 Sb. a může být proto oprávněné vyplacen až po sražení daně. Okolnost, že další podíl je exekučním titulem přiznán v plné výši (nesnížený o daň), je tu nerozhodná, neboť exekuční titul nemůže na daňovém režimu tohoto příjmu nic změnit. Srazila-li tedy povinná z dalšího podílu daň a odvedla-li ji na účet správce daně, je třeba toto plnění klást na roveň plnění ve prospěch samotné oprávněné. Ze stejného principu vychází ustanovení §268 odst. 2 o.s.ř., ukládající soudu zastavit výkon rozhodnutí, jestliže povinný provedl z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními předpisy a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen srážku provést; i zde se předpokládá, že exekuční titul přiznává pohledávku v „hrubé“ výši a odvod sražené daně – kladený na roveň plnění samotnému oprávněnému – je v rozsahu tohoto odvodu důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 436/2005).
Lze tedy uzavřít, že závěr odvolacího soudu, podle něhož při posuzování ztráty výhody splátek je třeba vycházet z exekučního titulu bez ohledu na daňový režim jím přiznaného plnění, správný není.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle §243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3, věta první, zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém usnesení o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dosavadního, tedy i dovolacího řízení (§243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu