ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1980.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1980/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobce Ing. Bc. R. D. , správce konkursní podstaty úpadce FK Drnovice, a. s., se sídlem v Drnovicích 704, identifikační číslo osoby 60738774, proti žalovanému S. K. , zastoupenému JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Slezská Ostrava, Michálkovická 108, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 91/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011, č. j. 49 Co 90/2008-41, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Libuše Šmehlíkové.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 14. 12. 2007, č. j. 10 C 91/2007-21, zamítl žalobu o vyloučení movitých věcí z exekuce, nařízené týmž soudem pod sp. zn. 9 Nc 2012/2006 a prováděné soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem pod sp. zn. EX 1441/06, jež byly sepsány tímto exekutorem dne 6. 2. 2007 pod položkami 1 - 21 protokolu o soupisu movitých věcí č. j. EX 1441/06-24; současně uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 9 900,- Kč. Uzavřel, že byl-li pojat majetek do konkursní podstaty, nelze provést soudní výkon rozhodnutí (exekuci) postižením takového majetku patřícího do podstaty (§14 odst. 1 písm. a/, e/ a §18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), přičemž provedením exekuce není již to, že exekutor zahrne majetek do soupisu věcí, nýbrž až vlastní realizace prodeje takového majetku prostřednictvím dražby po skončení konkursu. Správce konkursní podstaty v projednávané věci proto nemá důvod domáhat se ochrany podle §267 o. s. ř., jelikož zahrnutím věci do konkursní podstaty je již ochrana účinně zajištěna a je zabráněno provedení exekuce postižením takového majetku.
Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 800,- Kč. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze zákona č. 328/1991 Sb. vyplývá výhradní právo správce konkursní podstaty k nakládání s majetkem podstaty, a to jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu podstaty; jiná osoba může s tímto majetkem nakládat jen se souhlasem správce. Zákon současně stanoví, že výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty nelze provést. Odvolací soud se neztotožnil s názorem okresního soudu, že pouhé pojmutí majetku do soupisu věcí v rámci exekuce není „provedením“ exekuce, a uzavřel, že soud nesmí při výkonu rozhodnutí (exekuci) činit úkony směřující k provedení podle §325 a násl. o. s. ř., tedy ani provést soupis. Pojmutí majetku do soupisu věcí v rozporu s §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. pak podle odvolacího soudu způsobuje, že nemůže vyvolat účinky, které jsou jinak s tímto úkonem spojeny; správce konkursní podstaty jeho učiněním tedy nepozbyl výhradní právo k nakládání s věcí, protože ta ani nebyla výkonem rozhodnutí (exekucí) „účinně postižena“. Není tudíž ani dán důvod k vyloučení věcí z exekuce podle §267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalobce v dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Podle jeho názoru soudy dosud neřešily otázku, „jak může a nemůže správce konkursní podstaty postupovat, je-li zahájena exekuce a je-li proveden soupis věcí a vše, včetně vyjádření soudního exekutora, svědčí tomu, že bude i provedena“. Uvedl, že soudní exekutor věci, které tvoří majetkovou podstatu, sepsal, ač tak učinit nesměl, neboť soupis movitých věcí směřuje k jejich bezprostřednímu prodeji resp. k výkonu rozhodnutí, a proto žalobci nezbylo, než z důvodu právní jistoty (navíc v souladu s poučením samotného soudního exekutora) podat žalobu na vyloučení věcí podle §267 odst. 1 o. s. ř. Správce konkursní podstaty by nebyl objektivně schopen prodeji věcí exekutorem jinak zabránit. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný namítá, že dovolatel nepřesně specifikoval důvod, pro který je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno. Postup odvolacího soudu v dané věci byl dle názoru žalovaného zcela v souladu s platnými právními předpisy a přijatou judikaturou. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné odmítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), protože dovolací soud dosud neřešil otázku možnosti sepisu věci náležející do konkursní podstaty do soupisu v rámci exekuce; není však důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Protože takové vady z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud jen námitkou, zda je na místě vyloučit z exekuce věci sepsané exekutorem, které byly již dříve zahrnuty do konkursní podstaty povinného v úpadku.
Podle ust. §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. má prohlášení konkursu za účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné.
Podle ust. §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. má prohlášení konkursu za účinek, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení.
Ve Stanovisku k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v bodě XXVI. Nejvyšší soud uzavřel, že i po prohlášení konkursu lze nařídit výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty, výkon rozhodnutí však nelze provést; to platí bez zřetele k tomu, jestli jde o soudní výkon rozhodnutí nebo o daňovou či jinou exekuci. Soud (a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost) je povinen zdržet se po prohlášení konkursu (po dobu trvání konkursu) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován. Při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky je soud plně oprávněn rozhodnout o nařízení výkonu, nesmí ovšem dát příslušné bance pokyn k odepsání peněžních prostředků z účtu povinného (úpadce) - tedy vyrozumět peněžní ústav o tom, že usnesení o nařízení výkonu nabylo právní moci (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 121/2002; obdobně to platí při jiných způsobech výkonu rozhodnutí (srov. ustanovení §283, §314 odst. 1, §320 odst. 1 ve spojení s ustanovením §314 odst. 1, §325 a násl., §335a a násl. o. s. ř.).
Obsahem zákazu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb.) se Nejvyšší soud částečně zabýval ve svém rozsudku, uveřejněném pod číslem 55/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dospěl k závěru, že jestliže poddlužník povinného nesplnil povinnost vyplatit pohledávku řádně a včas oprávněnému, je poddlužnická žaloba podle §315 o. s. ř. způsobem provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. Zákaz provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce stanovený v §14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., v tomto případě znamená, že o žalobě podle §315 o. s. ř., nemůže soud rozhodnout, dokud trvají účinky prohlášení konkursu.
V usnesení z 14. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003, Nejvyšší soud uvedl, že udělení příklepu je úkonem, jímž soud provádí exekuci. Jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení o udělení příklepu poté, co byl na majetek povinného prohlášen konkurs, je vydání takového rozhodnutí v rozporu s ustanovením §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. Po prohlášení konkursu se práva úpadcových věřitelů uspokojují zásadně v jiném (konkursním) režimu; po zrušení konkursu, nebyla-li v něm věřitelova pohledávka zcela uspokojena, a je-li k dispozici potřebný majetek, pak lze v nařízeném výkonu pokračovat jeho provedením (§45 odst. 1, 2 zákona č. 328/1991 Sb.). Nejvyšší soud označil za úkon, kterým se v rozporu s §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. provádí výkon rozhodnutí i pokyn soudu k tomu, aby usnesení o udělení příklepu vydané před prohlášením konkursu bylo doručeno zákonem stanoveným osobám (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud i odborná literatura zastává názor, že soupisem věcí povinného, které by mohly být prodány nebo jinak zpeněženy, začíná vlastní provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Soupis se provádí ještě před právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť povinnému se usnesení doručuje nejdříve při soupisu. Při soupisu soud mimo jiné vyzve povinného, aby dobrovolně splnil vymáhanou pohledávku. Uspokojí-li povinný dobrovolně v plném rozsahu vymáhanou pohledávku s příslušenstvím včetně nákladů výkonu, převezme soud od povinného peníze a upustí od dalšího provedení výkonu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2449 a násl.).
V projednávané věci byl konkurs na povinného prohlášen 6. 8. 2002 a dne 6. 9. 2002 správce konkursní podstaty provedl soupis konkursní podstaty. Součástí podstaty byly i věci, které soudní exekutor následně (6. 2. 2007) zahrnul do soupisu věcí povinného v rámci exekuce prodejem movitých věcí. Proto se správce konkursní podstaty povinného obrátil na soud se žalobou o vyloučení těchto věcí z exekuce.
S ohledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že soupis věcí povinného je úkonem směřujícím bezprostředně k provedení exekuce. Protože v projednávaném případě byl soupisem věcí povinného do exekuce porušen zákaz uvedený v §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., pak ani nebyly tyto věci do exekuce účinně zahrnuty a nemohou být tudíž z této exekuce ani vyloučeny.
Pro úplnost se dodává, že pokračuje-li soud ve výkonu rozhodnutí (exekutor v provádění exekuce) postižením majetku patřícího do podstaty i přes zákaz uvedený v §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., jedná se o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nějž přísluší (za zákonem předvídaných podmínek) náhrada škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3213/2009, publikovaný pod číslem 26/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože se prostřednictvím dovolacích námitek dovolateli nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšnému žalovanému náklady v celkové výši 5.300,- Kč v souvislosti s podáním vyjádření jeho právní zástupkyně ze dne 24. 5. 2011, tvořené odměnou 5.000,- Kč (srov. §5 písm. d/ po snížení podle §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb.) a náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu