ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1990.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1990/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České republiky – F. ú. p. P., proti povinné B., a. s., zastoupené advokátem, pro částku 13.511.337,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 6969/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 3. 2006, č.j. 30 Co 130/2006-28, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 9. 2005, č. j. 15 Nc 6969/2005-7, kterým obvodní soud nařídil na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. S odvolací námitkou povinné, že nebyly splněny formální podmínky pro nařízení výkonu, jelikož k exekuci navržený výkaz daňových nedoplatků neobsahoval doložku vykonatelnosti a nebyly k němu připojeny jednotlivé „předchozí a původní tituly“, se městský soud vypořádal závěrem, že jednak výkaz doložkou vykonatelnosti opatřen byl, a jednak, že jednotlivá rozhodnutí, z nichž výkaz vychází, připojena být nemusela, jelikož „výkaz nedoplatků je exekučním titulem sám o sobě“.
V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda k tomu, aby byl výkaz nedoplatků „relevantním exekučním titulem ve smyslu ust. §40 odst. 1 e/ zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, /dále též jen „exekuční řád“/, je zapotřebí, aby byla připojena jednotlivá rozhodnutí, z nichž výkaz nedoplatků vychází“) povinná – posuzováno podle obsahu dovolání – namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) spatřuje v právním názoru odvolacího soudu, že exekuci lze nařídit i v případě, že k vykonávanému výkazu nedoplatků jednotlivá rozhodnutí, z nichž je výkaz sestaven, připojena nejsou, jelikož tento výkaz je titulem „sám o sobě“. Opačný závěr dovolatelka odůvodňuje tím, že „projednávaný případ má svá zvláštní specifika, když od těchto jednotlivostí nelze při posuzování vzájemných souvislostí odhlédnout bez toho, že by nenastalo pochybení v konečném rozhodovacím procesu“. Dále (poslední tři řádky druhé strany a první dva odstavce třetí strany dovolání /č.l. 35 versa, 36/) se dovolatelka zabývá otázkou, zda jí byla rozhodnutími, z nichž byl výkaz sestaven, vyměřena daň z přidané hodnoty správně, a „z opatrnosti“ připomíná, že proti všem rozhodnutím podala správní žaloby.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Hodnocením dovolatelčina argumentu odůvodňujícího přípustnost dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak Nejvyšší soud vysvětlil např. v rozhodnutí z 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1204/2006, je výkaz nedoplatků výpisem z evidence daní, vedené správcem daně podle §62 zákona č. 337/1992 Sb., jejímž předmětem je zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků (§62 odst. 1 věta první uvedeného zákona). Podle ustanovení §62 odst. 7 tohoto zákona v rozhodném znění, tj. ve znění účinném k datu vydání vykonávaného výkazu nedoplatků, tedy k 1. 4. 2005, z údajů evidence daní se daňovým dlužníkům na jejich žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků. Výkaz nedoplatků je vykonatelný tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené, tzn. jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí (a nedostatek jejich vykonatelnosti povinná v dovolání nenamítá), která byla podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní, a jsou-li splatné všechny částky do této evidence zanesené přímo na základě zákona (např. splatné částky záloh na daň). Výkaz nedoplatků není rozhodnutím správce daně a daňovému dlužníkovi se samostatně nedoručuje. Je-li tedy výkaz nedoplatků jen sestavou pohledávek (přiznaných různými tituly s odlišnou vykonatelností), je vyloučeno vázat jeho vykonatelnost jako celku na společný okamžik. Z hlediska obsahu doložky vykonatelnosti výkazu nedoplatků proto postačí, je-li v něm potvrzeno, že je vykonatelný. Tento požadavek, vysvětluje Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí, je naplněn i formulací, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné a že byly předány k vymáhání.
Z uvedených závěrů pak plyne, že je-li exekučním titulem (a to nejen podle ustanovení §40 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu, ale i §73 odst. 4 písm. a/ zákona č. 337/1992 Sb.) samotný výkaz nedoplatků, nemůže být jeho vykonatelnosti na újmu skutečnost, že k návrhu na nařízení exekuce nebyla připojena jednotlivá rozhodnutí, z nichž je výkaz sestaven. Pokud jde o námitky týkající se věcné správnosti podkladových platebních výměrů, ty jsou – stejně jako poukaz na podané správní žaloby – z hlediska nařízení exekuce právně nevýznamné.
Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu