ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2090.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2090/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné G., s. r. o., zastoupené advokátkou, proti povinnému S. M., pro 10.906,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 6147/2003, o odvolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, č.j. 11 Co 175+176/2005-35, takto:
I. Řízení o odvolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, č.j. 11 Co 175+176/2005-35, jímž byla uložena pořádková pokuta, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) – mimo jiné uložil povinnému pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč (bod III. výroku), s odůvodněním, že ten v odvolání učinil hrubě urážlivé podání vůči soudkyni soudu prvního stupně.
Povinný podal – hodnoceno podle obsahu podání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – toliko proti výše označenému výroku usnesení odvolacího soudu „odvolání“, v němž předesílá, že stanovenou pokutu zaplatit nehodlá. Soudkyni odvolacího soudu JUDr. H. H. vytýká, že si „neprostudovala kompletní svazek“, vyjadřuje rozhořčení a činí prohlášení týkající se postupu v jeho věci. Požaduje, aby soudkyně odvolacího soudu „do 30. 6. 2005 zaujala k případu jasné stanovisko“.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení o podání povinného ze dne 3. 6. 2005 musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Usnesení krajského soudu (Městského soudu v Praze) o uložení pořádkové pokuty, vydané v rámci odvolacího řízení, je usnesením odvolacího soudu.
Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soud řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1, věta první o.s.ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2001 pod č. 85, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp.zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2002 pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ kterou shora uvedenou vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §151 odst. 1 o.s.ř. (povinný, který z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho podání bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a oprávněné žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu