ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2391.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2391/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného statutárního města O. proti povinnému P. P., pro 1.300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 5792/2004, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora (dále jen „exekutor“) se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 9. 2005, č. j. 40 Co 1163/2005-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 7. 2005, č. j. 47 Nc 5792/2004-22, zastavil podle §268 odst. 1 písm. g/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), co do částky 1.300,- Kč exekuci nařízenou usnesením ze dne 16. 12. 2004, č. j. 47 Nc 5792/2004-9, a dále rozhodl, že „exekuční řízení zůstává v platnosti pro náklady exekuce.“ Po zahájení exekučního řízení povinný zaplatil dluh odpovídající vymáhané pohledávce.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně „změnil“ tak, že exekuci zastavil zcela, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a určil, že povinný je povinen zaplatit exekutorovi náklady exekuce v částce 4.263,77 Kč (odměnu 3.570,- Kč a náhradu hotových výdajů 693,77 Kč). Zánik práva tím, že povinný dluh v plném rozsahu po zahájení exekučního řízení splnil, má za následek, že exekuce musí být zastavena zcela (§268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.). Po zastavení exekuce již exekutor nemůže vymáhat náklady exekuce na základě vydaného příkazu k jejich úhradě (§87 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb.), neboť jeho pověření k provedení exekuce zaniklo (§51 zákona č. 120/2001 Sb.). O nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu k exekutorovi přísluší rozhodnout podle zásad uvedených v §271 o. s. ř. soudu.
Usnesení odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním, které směřuje – hodnoceno podle obsahu – proti měnícímu výroku o zastavení exekuce a proti výroku o nákladech exekuce. Namítá, že dosud nebyly vymoženy náklady exekuce, a proto neměla být exekuce zastavena. Rozhodnutí o nákladech exekuce považuje za nezákonné, neboť tím byl reálně zrušen jeho dříve vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce mimo řízení o zákonném opravném prostředku (námitkách). Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti výroku o nákladech exekuce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70).
Ani proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud zastavil exekuci, není dovolání exekutora přípustné.
Z ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. plyne, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu může podat účastník řízení. Exekutor má postavení účastníka exekučního řízení v části, v níž se jedná o jeho nárocích na náklady exekuce, naopak ve věci zastavení exekuce účastníkem řízení není (srov. §36 zákona č. 120/2001 Sb.), a tak není ani legitimován k podání opravného prostředku proti usnesení, kterým bylo o zastavení exekuce rozhodnuto (o případ uvedený v §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. v dané věci nešlo).
Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu