ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3131.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3131/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Matco s. r. o. se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, identifikační číslo osoby 26425033, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti povinnému K. H. , zastoupenému Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, pro 6 174,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 Nc 118/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 6. 2010, č. j. 54 Co 397/2010-60, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů dovolacího řízení povinného 1050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 3. 2010, č. j. 11 Nc 118/2009-39, kterým okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 11 Nc 118/2009-5, ustanovenému zástupci povinného přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2 100,- Kč, Oprávněné uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení 2 100,- Kč a soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznal. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen též „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dán, neboť povinný je nemajetný, ve výkonu trestu není pracovně zařazen, je proti němu vedena řada exekucí a výkonů rozhodnutí. Povinný tedy nedisponuje žádnými prostředky, které by stačily alespoň k uspokojení nákladů exekuce. Smyslem exekuce je uspokojit oprávněného v přiměřené lhůtě, nikoliv čekat, zda povinný někdy v budoucnosti bude mít majetek, který by exekuci podléhal.
Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), neboť věc řeší v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž podnět k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může podat soudní exekutor, nikoliv povinný, přičemž soudní exekutor uvede, které konkrétní úkony ke zjištění majetku povinného provedl a s jakým výsledkem. Pokud přesto oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasí, soud ho vyzve, které další úkony ke zjištění majetku mají být provedeny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005). Takový postup nebyl v souzené věci dodržen. Podle názoru oprávněné přitom v exekučním řízení není možné, aby soud exekuci podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zastavil bez návrhu s ohledem na odlišnosti exekučního řízení a řízení o výkon rozhodnutí. Dále odvolacímu soudu vyčítá, že se nezabýval nákladovými výroky, které oprávněná v odvolání napadla. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudní exekutor se ke zjištěným majetkovým poměrům vyjádřil a soudu sdělil, že povinný nemá žádný majetek a není ani pracovně zařazen. Za nesprávný považuje názor, že v exekučním řízení nemůže soud i bez návrhu zastavit exekuci podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění od 1. 7. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, netvrdí to ani samotná dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoliv oprávněná přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam pro rozpor s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Nejvyšší soud v dovolání zmiňovaném rozhodnutí ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, sice uvedl, že v případě zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. podává podnět k zastavení exekuce soudní exekutor, zároveň však uvedl, že podá-li návrh na zastavení exekuce povinný, musel by se jím soud zabývat. V takovém případě (a o takový případ se v souzené věci jedná, neboť návrh na zastavení exekuce podal povinný a soud tedy nerozhodoval bez návrhu, jak tvrdí oprávněná) soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn., 20 Cdo 4106/2008).
Jestliže soud prvního stupně takto postupoval, byť se soudní exekutor přímo nevyjádřil k zastavení exekuce, ale uvedl, že nebyl dohledán žádný majetek povinného a že povinný je ve Vazební věznici v Českých Budějovicích, kde nepracuje, a dále si soud při rozhodování o osvobození povinného od soudních poplatků a ustanovení zástupce sám zjišťoval majetkové poměry povinného, nelze učinit závěr, že by se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li poté k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán.
Pokud dále oprávněná vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval výroky o nákladech řízení odvoláním napadeného rozhodnutí, pak dovolání proti usnesení o nákladech řízení není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Není-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věta první o. s. ř.). Náklady tvoří odměna ustanoveného advokáta ve výši 750,- Kč za vyjádření k dovolání (§7 a §11 odst. 2 písm. e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) a náhrada hotových výdajů 300,- Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu