ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.329.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 329/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné OMA CZ, a. s. , se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Borová č. 103, identifikační číslo osoby 25406761, zastoupené JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka č. 854/25, proti povinné Farmě Pavlíkov s.r.o. , se sídlem v Pavlíkově č. 217, identifikační číslo osoby 47546719, pro 483 539 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 23 EXE 1680/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2016, sp. zn. 19 Co 323/2016, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Soudní exekutor Mgr. Miloš Dvořák, Exekutorský úřad Sokolov, usnesením ze dne 24. 6. 2016, č. j. 041 EX 261/16-8, vydaném na základě závazného pokynu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 6. 2016, č. j. 23 EXE 1680/2016-23, zamítl návrh oprávněné na vedení exekuce na základě rozhodčího nálezu JUDr. Davida Petriláka ze dne 29. 2. 2016, č. j. 15111301, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Exekuční titul, jímž byl rozhodčí nález JUDr. Davida Petriláka ze dne 29. 2. 2016, č. j. 15111301, byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky a rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 19 Co 323/2016, usnesení soudního exekutora potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudního exekutora, že rozhodčí doložka nevyhovovala požadavkům zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a je absolutně neplatná zejména proto, že dohodnutý způsob výběru rozhodce znemožňuje transparentní výběr rozhodce, když rozhodčí doložka neobsahuje přímo dovoditelná jména či způsob ustanovení rozhodce a naopak odkazuje na široký seznam advokátů a koncipientů ČAK a výběr rozhodce z tohoto seznamu je ponechán třetí osobě, která „není na sporu zcela nezávislá“.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné, neboť toto rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.
V exekučním řízení před pověřením soudního exekutora provedením exekuce je nezbytné vždy zkoumat, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle §39 obč. zák., a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl, a to bez ohledu na to, zda povinný podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014).
Stran platnosti rozhodčí smlouvy a transparentnosti výběru rozhodce Nejvyšší soud uzavřel, že je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy (doložky) vybrat rozhodce, právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a tyto závěry se nepochybně obdobně uplatní také v poměrech vycházejících ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ (viz §547 a §588 o. z.). Vůle stran vyjádřená v takové rozhodčí doložce proto nemůže být respektována, jelikož odporuje pravidlům spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, uveřejněné pod číslem 101/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za netransparentní je tedy dle ustálené judikatury dovolacího soudu považován takový způsob ustanovení rozhodce, kterým je odkazováno na jakýkoli seznam osob, který je odlišný od seznamů vytvářených v rámci statutů a řádů vydávaných podle §13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení stálými rozhodčími soudy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4132/2015; rozsudek ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 29 ICdo 10/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze proto uzavřít, že rozhodčí doložka, obsahující ustanovení o výběru rozhodce tak, že „rozhodce bude určen jednatelem společnosti Arbitrážní centrum, s. r. o. a to z řad advokátů či advokátních koncipientů vedených ČAK“, je neplatná a odvolací soud tedy postupoval správně a zcela v intencích ustálené judikatury dovolacího soudu, od které není žádného důvodu se odchýlit; jinak řečeno, není zde situace, kdy by dovolací soud měl oproti této rozhodovací praxi v dané věci rozhodnout jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu