ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3335.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3335/2018-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné JOKA Agentura s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Střížkovská č. 8/9, identifikační číslo osoby 25143956, zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 9, Krausova č. 605/6, proti povinnému R. L. , Ú. n. L., zastoupenému JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rubešova č. 162/8, pro 95 772 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 Nc 12724/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 95 Co 153/2017-113, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 95 Co 153/2017-113, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. července 2017, č. j. 52 Nc 12724/2007-89, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce přikázáním pohledávky z účtu u Komerční banky, a. s., postiženého exekučním příkazem soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, č. j. 091 EX 01064/07-087, ze dne 2. května 2017, stejně jako návrh povinného na odklad exekuce do doby pravomocného skončení řízení o zastavení exekuce, dále rovněž zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Dospěl mimo jiné k závěru, že oprávněná ve vykonávacím řízení, které předcházelo předmětnému exekučnímu řízení, postupovala řádně, na čemž nemůže změnit ničeho ani to, že oprávněná je v pořadí již čtvrtou oprávněnou ve vztahu k vymáhané pohledávce. Oprávněná po celou dobu řízení reagovala na výzvy soudu, se soudem komunikovala a svými procesními úkony nijak nebránila náležitému průběhu řízení. Skutečnost, že neoznačila místo, kde se nachází (může nacházet) majetek povinného, když jej z objektivních důvodů ani sdělit nemohla, ji nelze klást k tíži. Je tudíž nepochybné, že po dobu výkonu rozhodnutí, který předcházel dotčenému exekučnímu řízení, došlo ke stavění promlčecí doby a exekuční řízení tak bylo zahájeno v zákonné lhůtě. Pohledávka přiznaná oprávněné platebním rozkazem, který vydal Okresní soud v Litoměřicích dne 28. srpna 1995, č. j. 13 C 442/94-20 (dále jen „exekuční titul“), tudíž k okamžiku podání exekučního návrhu v exekučním řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 Nc 12724/2007, nebyla promlčena.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu ohledně stavění promlčecí doby. Povinný nepovažuje výkon rozhodnutí vedený u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 E 3835/98 za řádně vedený, neboť oprávněná v průběhu celého řízení nebyla schopna označit místo, kde se nacházejí věci povinného, či podat návrh na výkon rozhodnutí jiným způsobem než prodejem movitých věcí, event., po nabytí účinnosti zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), bezodkladně podat návrh na nařízení exekuce podle shora uvedeného zákona. V této souvislosti odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3291/2011. Má tedy za to, že exekuční titul byl k okamžiku zahájení exekučního řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 Nc 12724/2007 promlčena. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2018, č. j. 95 Co 153/2017-113, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání nemůže založit odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3291/2011, když právě v tomto rozhodnutí dovolací soud uvedl, že otázku řádného pokračování v řízení je třeba řešit vždy podle okolností konkrétního případu. Pokud ani soudu nebylo známo jiné bydliště povinné a místo, kde jsou uloženy její věci, nelze dovodit nečinnost či opomenutí ze strany oprávněného, když za této situace nemohl (z objektivních důvodů) požadované údaje soudu sdělit, jelikož mu nebyly známy. Za řádné pokračování v řízení se přitom považuje i taková situace, kdy účastník soudního řízení sice sám v řízení nevyvíjí součinnost, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 2663/2010). Je sice pravdou, že v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu je rovněž řečeno, že dobu více než 7 let od skončení předchozího vykonávacího řízení do podání návrhu na uspokojení stejné pohledávky v následném exekučním řízení nelze považovat za přiměřenou. V posuzovaném případě však mezi vykonávacím řízením a exekučním řízením nevznikla žádná prodleva, neboť exekuční návrh oprávněná podala již v roce 2007, přičemž výkon rozhodnutí probíhal od roku 1998 do roku 2012. Od shora uvedených právních závěrů se proto Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit. Lze tak uzavřít, že odvolací soud posoudil otázku případného promlčení pohledávky oprávněné přiznané exekučním titulem, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Pohledávka přiznaná oprávněné exekučním titulem nebyla k okamžiku zahájení předmětného exekučního řízení promlčena, neboť oprávněná ve výkonu rozhodnutí, který předcházel tomuto exekučnímu řízení, řádně pokračovala, čímž po dobu trvání tohoto řádně vedeného řízení došlo ke stavení promlčecí lhůty.
S ohledem na výše uvedené proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Ke shora zmíněnému dovolací soud dodává, že dovolatel napadl svým dovoláním usnesení odvolacího soudu v celém svém rozsahu. V části, v níž však dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. července 2017, č. j. 52 Nc 12724/2007-89, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce přikázáním pohledávky z účtu u Komerční banky, a. s., postiženého exekučním příkazem soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, č. j. 091 EX 01064/07-087, ze dne 2. května 2017, a návrh povinného na odklad exekuce do doby pravomocného skončení řízení o zastavení exekuce, dovolání není rovněž přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť bylo podáno proti rozhodnutí o odkladu provedení exekuce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu