ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.335.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 335/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému D. H., pro 35.913,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 2183/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 29. 7. 2005, č.j. 40 Co 823/2005-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 7. 6. 2005, č.j. 24 Nc 2183/2005-15, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuci nelze nařídit, neboť podpisy na smlouvách o postoupení pohledávek, jimiž oprávněná míní prokázat převod práva a tedy svou aktivní legitimaci ve smyslu §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), nejsou úředně ověřeny.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“ (zásadní právní význam přisuzuje otázce „nutnosti existence úředně ověřených podpisů na smlouvě o postoupení pohledávek pro možnost nařízení … exekuce…“), oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že k prokázání přechodu práva z rozhodnutí není třeba, aby podpisy na smlouvách o postoupení pohledávek byly úředně ověřeny, neboť ustanovení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. má na mysli vidimaci, nikoli legalizaci. Procesní právo nemůže klást na prokázání aktivní legitimace požadavky nad rámec práva hmotného, jež ověření podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky nevyžaduje. Je navíc otázkou, jak by bylo možno splnit požadavek na předložení smluv s ověřenými podpisy v případech, kdyby osoby na smlouvách podepsané již zemřely. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Hodnocením argumentů přednesených ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Otázku, zda je třeba, aby podpisy na smlouvě o postoupení pohledávky, jíž je prokazován přechod práva z exekučního titulu podle §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., byly úředně ověřeny, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že ověření podpisů je nezbytné vzhledem k principu formalizace předpokladů nařízení exekuce (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1999 pod č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 3, ročník 2005 pod č. 43). Ověřený opis smlouvy s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu nestačí, neboť vidimací se soukromé listině vyšší kvalita věrohodnosti neposkytuje.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; povinnému, jenž by jinak měl právo na jejich náhradu, však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu