ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3474.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3474/2018-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného V. M. , Z., zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, proti povinnému P. L. , V., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, pro 1 300 000 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 EXE 617/2016, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2018, č. j. 10 Co 512/2017-141, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V označené exekuční věci Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 Co 512/2017-141, jednak potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2017, č. j. 10 EXE 617/2016-94, ve výroku, jímž soud prvního stupně částečně zastavil exekuci pro vymáhání smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z částky 1 300 000 Kč od 12. 4. 2014 do zaplacení, jednak zastavil odvolací řízení v rozsahu odvolání proti výroku uvedeného usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce pro vymáhání částky 1 300 000 Kč.
Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem prvního stupně) ze zjištění, že v posuzovaném případě obsahuje exekuční titul - notářský zápis se svolením k vykonatelnosti Mgr. Kateřiny Zlámalové, notářky v Kroměříži, ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. N 45/2013, NZ 40/2013 (dále rovněž „exekuční titul“ či „notářský zápis“), ujednání, že dlužník (povinný) uhradí věřiteli (oprávněnému) „denní smluvní pokutu ve výši 0,3% (…) z dlužné částky (jistiny) za každý den prodlení, a to od prvního dne prodlení, tedy od 12. 4. 2014 (…) do zaplacení, přičemž tato je splatná dnem, kdy na ni vznikl věřiteli nárok; naposledy je dlužník povinen platit smluvní pokutu za den úplného zaplacení dlužné částky (jistiny), k níž se smluvní pokuta váže, přičemž smluvní pokuta za den, v němž byla jistina zaplacena, je opět splatná v den úplného zaplacení jistiny“. Odvolací soud posoudil konkrétní formulaci exekučního titulu a (opět v souladu se soudem prvního stupně) po právní stránce uzavřel, že notářský zápis nevyhovuje judikaturním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 20 Cdo 1643/2013) požadavkům na řádné vymezení doby plnění. V citovaném notářském zápisu doba plnění „ve vztahu k úhradě v budoucnu vzniklé smluvní pokuty naformulována nebyla, když bylo pouze uvedeno, že tuto je nutno zaplatit do zaplacení a splatná je dnem, kdy na ni věřiteli vznikl nárok“. Na tom nic nemění ani použitá formulace začínající slovem „naposledy“, nelze-li v souladu s logikou a praktickým výkladem dovodit, že by snad smluvní pokuta měla být hrazena ke každému jednotlivému (či bezprostředně následujícímu) dni prodlení, ve kterém na ni vznikl nárok.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž ohledně přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs „o. s. ř.“), a namítal, že rozhodnou otázku materiální vykonatelnosti notářského zápisu řešil odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. V této souvislosti dovolatel odkázal krom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, a usnesení ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 20 Cdo 1643/2013, sp. zn. 20 Cdo 1643/2013, rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 4121/2016, a v neposlední řadě na nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2018, sp. zn. I. ÚS 173/17, v němž bylo posuzováno obdobné znění notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti jako v případě dovolatele. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný se k dovolání vyjádřil tak, že usnesení odvolacího soudu považuje za věcně správné, přičemž odkazy dovolatele na judikaturu ne zcela přesně odpovídají projednávané věci. Za další důvody na podporu napadeného usnesení povinný označil „jednoznačný závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti vedení uvedené exekuce pro rozpor sjednané smluvní pokuty s dobrými mravy“. Odvolací soud nepoctivý záměr oprávněného (poskytujícího půjčku 1 000 000 Kč, popírajícího navýšení této částky o úroky 300 000 Kč za první rok od poskytnutí půjčky a vyčkávajícího delší dobu před nařízením exekuce, v důsledku čehož za každý den prodlení jeho pohledávka narůstá o 3 900 Kč) nezmínil, shodně jako skutečnost, že „plnění povinného bylo z titulu synallagmatického vztahu, když vrácení zápůjčky bylo vázáno na splnění prvotní povinnosti oprávněného jako věřitele, spočívajícího v poskytnutí této půjčky“, jak vyplynulo z dokazování (před soudem prvního stupně).
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“) titulem pro exekuci, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, uvedené zejména v ustanovení §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „not. řád“), tj. obsahuje-li dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a přesně vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určená doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud v návaznosti na předchozí závěr rovněž judikoval, že smluvní pokuta může být i v doložce svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) konstruována jako procento z určité částky za den prodlení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014), ovšem musí být zároveň jednoznačně stanoveno, zda se má takto určená smluvní pokuta počítat z celkové částky nebo z částky aktuálně dlužné (tj. musí být zřejmý mechanismus výpočtu - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016). Uvedený závěr je s judikaturou Ústavního soudu konformní (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2012, sp. zn. IV. ÚS 2750/11).
Jestliže v posuzované věci ujednání účastníků ohledně určení výše smluvní pokuty používá procento (0,3%) za každý den prodlení počítané „z dlužné částky (jistiny)“ a dohoda účastníků obsažená v notářském zápisu tuto formulaci neupřesňuje, nelze se s určitostí dobrat závěru, zda mechanismus výpočtu smluvní pokuty závisí na celkové dlužné částce či na částce dlužné aktuálně (pojmy „jistota“ či “dlužná částka“ mohou znamenat promiscue obojí, tj. jeden pojem neupřesňuje druhý z nich).
Ve smyslu rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016), rovněž platí, že požadovanému určení doby plnění smluvní pokuty v notářském zápisu (srov. §71b odst. 1 písm. d/ not. řádu) neodpovídá vymezení doby plnění „do zaplacení“, neboť z něj není zřejmé, kdy je smluvní pokuta, která nepředstavuje opětující se plnění, splatná.
Zkoumaný notářský zápis ani v tomto bodě neobstojí, neboť jím vymezená doba plnění (viz shora) zjevně pracuje se smluvní pokutou jako s opětujícím se plněním (splatností smluvní pokuty vázané ke dni, kdy „na ni vznikl nárok“, současně však obdobným způsobem určující poslední den splatnosti).
Z uvedených závěrů vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu v řešení rozhodné otázky materiální vykonatelnosti notářského zápisu koresponduje s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolatel proto hledisko přípustnosti dovolání (viz §237 o. s. ř.) nevystihl.
Námitky dovolatele odkazující a opírající se o nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2018, sp. zn. I. ÚS 173/17, nejsou přiléhavé, protože uvedený nález primárně řešil argumentační nedostatky (stručného) odůvodnění stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 4121/2016, aniž by odporoval dílčím závěrům rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, kterou povinný v posuzovaném případě předložil k řešení.
Nejvyšší soud ze shora vylíčených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. bez nařízení jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu