ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3958.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3958/2018-532
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobkyně PSJ, a. s. , se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, identifikační číslo osoby 253 37 220, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Císařkou 3242/5, proti žalované Hybernia, a. s. , se sídlem v Praze 1, náměstí Republiky 3/4, identifikační číslo osoby 261 33 083, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem v Praze 10, Moskevská 450/38, pro 6.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 1/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 28 Co 354/2015-491, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 28 Co 354/2015-491, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1ze dne 28. 5. 2015, č. j. 16 C 1/2013-290, a řízení zastavil. Současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, soudem odvolacím a soudem dovolacím částku 1.011.741,50 Kč. Odvolací soud uvedl, že na počátku jednání odvolacího soudu (2. 5. 2018) žalobkyně vzala žalobní návrh v plném rozsahu zpět, protože žalovaná dobrovolně uhradila dne 24. 8. 2016 žalobkyni částku odpovídající žalovanému nároku s příslušenstvím i náklady řízení. Proto soud podle §222a odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 932/2013 a 28 Cdo 3300/2015 nepovažoval důvody nesouhlasu žalované se zpětvzetím žaloby za natolik vážné, aby vedly k neúčinnosti zpětvzetí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že usnesení spočívá na řešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Je přesvědčena, že odvolací soud měl rozhodnout, že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení je neúčinné, neboť návrh na zahájení řízení byl vzat zpět až poté, co rozhodnutí odvolacího soudu o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, přičemž důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí (§96 odst. 6 o. s. ř. ve znění od 30. 9. 2017). Žalovaná se zpětvzetím nesouhlasila, žalovanou částku nezaplatila dobrovolně, ale jen pod vlivem exekučního řízení zahájeného na podkladě rozsudku o poddlužnické žalobě (49 EXE 1946/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 1). Protože se v této věci jedná o již třetí chybné rozhodnutí daného senátu Městského soudu v Praze vždy v neprospěch žalované, navrhuje, aby dovolací soud zvážil, zda nenařídí projednání věci (po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu) jiným senátem.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej část první, čl. II, bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové se však z obsahu spisu nepodávají.
Podle části první, čl. II, bodu 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Podle §96 odst. 6 o. s. ř. byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.
Podle §222a o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odst. 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odst. 2).
V projednávané věci jde o poddlužnickou žalobu, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení pohledávky, kterou má žalovaná za společností MUSICAL spol. s r. o. (tj. za povinným, na jehož majetek je vedena exekuce soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 098 EX 02320/09, ve prospěch žalobkyně) ze Smlouvy o finančním vypořádání nájemců domu XY – objekt XY v XY, ze dne 10. 7. 2001 (za provedené stavební úpravy). Protože žalovaná žalobkyni neplnila podle exekučního příkazu ze dne 6. 12. 2010, č. j. 098 EX 02320/09-10, přikázáním jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu, domáhala se žalobkyně zaplacení touto cestou.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, č. j. 16 C 1/2013-290, zamítl žalobu na zaplacení částky 6.000.000 Kč s příslušenstvím i eventuální návrh na zaplacení částky 4.000.000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 651.040.50 Kč. Uzavřel, že pohledávka povinného za žalovanou společností zanikla ještě před nařízením exekuce na majetek povinného, a tudíž i před vydáním exekučního příkazu, neboť povinný svou pohledávku za žalovanou postoupil T. P. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 2. 11. 2005, adresovaným společností MUSICAL spol. s r. o. žalované, splnil postupitel svou notifikační povinnost dle §526 odst. 1 obč. zák. a žalovaná na základě toho plnila novému věřiteli T. P. V posuzované věci se zjistilo, že došlo k postoupení pohledávky ve výši 12.000.000 Kč z důvodu neschopnosti společnosti MUSICAL spol. s r.o. splatit T. P. poskytnutou půjčku ve výši 1.400.000 Kč s příslušenstvím, resp. smluvní pokutou. Finanční situace povinné společnosti MUSICAL spol. s r.o. v té době byla kritická a navíc jí hrozila vysoká pokuta. Za této situace se nejeví postoupení pohledávky, jež poskytnutou půjčku několikrát převyšovala, v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Pro nadbytečnost soud již nezkoumal tvrzení žalované o nároku na smluvní pokutu a jejím vyúčtování a započtení proti nároku žalobkyně.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 28 Co 354/2015-366, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.000.000 Kč s příslušenstvím a náklady odvolacího řízení. Po doplnění dokazování uzavřel, že nebyla prokázána existence smlouvy o postoupení pohledávek z 30. 10. 2005 v písemné formě a že by závazek žalované plněním T. P. zanikl. Protože se totiž žalovaná v řízení bránila též tím, že v roce 2010 vyúčtovala povinnému smluvní pokutu a započetla ji proti sporné pohledávce, jež však podle jiných jejích tvrzení měla být již povinným postoupena, soud tvrzení o postoupení pohledávek neuvěřil. Soud pak ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě ze dne 10. 7. 2001 považoval za neplatné pro jeho neurčitost a uzavřel, že žalované nárok na smluvní pokutu nevznikl a nemohlo dojít ani k započtení vzájemných pohledávek žalované a povinného.
Rozsudek odvolacího soudu zrušil Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 28. 11. 2017, č. j. 20 Cdo 4093/2016-462, a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení v souvislosti s nesprávným právním posouzením soudu při řešení věcné pasivní legitimace v řízení o poddlužnické žalobě. Nejvyšší soud připomněl, že otázka existence smlouvy o postoupení pohledávky či její platnosti nemůže být pro vztah mezi postupníkem a dlužníkem významná. Právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění na oznámení postupitele dlužníkovi, proto není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně, či vůbec, došlo. V projednávané věci tedy nebylo na místě zabývat se otázkou existence smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 10. 2005 a zatížit žalovanou důkazním břemenem k prokázání její existence, když jí bylo postoupení pohledávky řádně postupitelem oznámeno. Je též vyloučeno, aby se žalobce v tomto řízení mohl úspěšně bránit námitkou a následným dokazováním neexistence smlouvy o postoupení pohledávky.
Poté Městský soud v Praze nařídil k projednání odvolání jednání, na jehož počátku (dne 2. 5. 2018) žalobkyně vzala žalobní návrh zcela zpět, protože žalovaná dne 24. 8. 2016 žalovanou částku s příslušenstvím uhradila. Soud i přes nesouhlas žalované se zpětvzetím návrhu postupoval podle §222a o. s. ř., zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1ze dne 28. 5. 2015, č. j. 16 C 1/2013-290, řízení zastavil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.
Ustanovení §222a a §96 odst. 6 o. s. ř. se vzájemně doplňují. Zatímco §222a o. s. ř. při nesouhlasu ostatních účastníků se zpětvzetím žalobního návrhu ponechává na úvaze a zhodnocení soudu závažnost důvodů k jejich nesouhlasu vedoucích, ustanovení §96 odst. 6 (s účinností od 30. 9. 2017) v případě nesouhlasu ostatních účastníků se zpětvzetím při splnění dále stanovených podmínek (!) striktně soudu ukládá, aby neúčinnost zpětvzetí bez dalšího vyslovil. Přitom se musí jednat o situaci, kdy návrh je vzat zpět poté, co dovolací soud zrušil meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, případně soudu prvního stupně, a kdy současně důvodem pro zpětvzetí je skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí (účinky zrušeného rozhodnutí trvají do doby, než je dovolacím soudem zrušeno). Protože tyto podmínky byly v projednávané věci splněny (k úhradě pohledávky dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, č. j. 28 Co 354/2015-366, došlo dne 24. 8. 2016 a tento titul byl až dne 28. 11. 2017 zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 4093/2016-462), měl odvolací soud postupovat dle §96 odst. 6 o. s. ř.
Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesení odvolacího soudu - včetně nákladového výroku - zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř.). Pro nařízení, aby věc dále projednal jiný senát, dovolací soud neshledal důvody.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu