ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.400.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 400/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s. , se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Za Poříčskou branou 6/256, identifikační číslo osoby 49241494, zastoupeného JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 8, proti povinnému Zemědělskému družstvu Beroun , se sídlem v Králově Dvoře, identifikační číslo osoby 00102849, za účasti soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, se sídlem Exekutorského úřadu v Berouně, Palackého 31/2, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, vydražitelky V. B. a přihlášených věřitelů 1) Finančního úřadu v Berouně, se sídlem v Berouně, Tyršova 634, 2) J. S., zastoupeného JUDr. Alenou Drulákovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Kostelní 7, pro 1 409 147,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. Nc 2567/2003, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 20 Co 101/2008-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 9. 2007, č. j. Nc 2567/2003-50, kterým Okresní soud v Berouně rozhodl, že se z rozdělované podstaty 2 200 000,- Kč uspokojuje ve třetí skupině částečně pohledávka Finančního úřadu v Berouně ve výši 2 200 000,- Kč. Dospěl k závěru, že pohledávku soudního exekutora nelze uspokojit v první skupině podle §337a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť nebylo možné postupovat podle §68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád), ve znění zákona č. 347/2007 Sb., účinného od 1. 1. 2008 (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), ale bylo třeba postupovat podle dosavadní právní úpravy, která platila v době rozhodování soudu prvního stupně. Odvolací soud současně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 38/2007, a nálezy Ústavního soudu např. sp. zn. Pl ÚS 21/96 a ÚS sp. zn. III 611/01 ze dne 13. 6. 2002. Dovodil dále, že přihlášený zástavní věřitel doložil pohledávku zajištěnou zástavním právem ze dne 19. 4. 2001 ve výši 2 330 371,- Kč.
Soudní exekutor v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Napadenému usnesení přisuzuje po právní stránce zásadní význam, neboť otázka náhrady nákladů soudního exekutora je odvolacími soudy a soudem dovolacím řešena rozdílně. Náklady soudního exekutora je podle jeho názoru třeba považovat za náklady státu, neboť jeho činnost je výkonem státní správy a úředním postupem. Úmyslem zákonodárce nebylo vytvářet situace, ve kterých by exekutor bez svého zavinění prováděl exekuci zcela či zčásti bezplatně. Pro závěr, že pohledávka soudního exekutora se uspokojuje ve skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. svědčí i důvodová zpráva k novele exekučního řádu. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nesprávně vypořádal s otázkou zpětné účinnosti a povahou právních norem v souvislosti s novelou exekučního řádu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam přednesl, hodnocením jejich obsahu k tomuto názoru dospět nelze.
K otázce použité právní úpravy je třeba dodat, že Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 1562/09) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože v souzené věci se o takový případ jedná, je třeba současně odkázat i na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí” skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto; žádnému z účastníků, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu