ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4465.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4465/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Euroclaim Praha s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Vinohradech, Korunní 810/104A, identifikační číslo osoby 27380050, proti povinné H. J. , zastoupené JUDr. Janou Černou, advokátkou se sídlem v Mariánských Lázních, Boženy Němcové 714/1A, pro 22.472,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 Nc 4022/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 7. 2009, č. j. 61 Co 376/2009-41, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 29. 5. 2009, č. j. 8 Nc 4022/2006, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“), dány nejsou, jelikož povinná kromě důchodu, z něhož jsou prováděny srážky k vydobytí vymáhané pohledávky, pobírá i mzdu, a že tedy je pohledávka oprávněné řádně uspokojována. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně uzavřel, že existence dalších čtyř výkonů rozhodnutí, případně exekucí, sama o sobě není důvodem k zastavení předmětné exekuce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (aniž však vysvětluje, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), povinná (oproti odvolacímu řízení nově) namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dán není, jelikož povinná kromě důchodu, z něhož jsou prováděny srážky k uspokojení vymáhané pohledávky, pobírá i mzdu, a že tedy je pohledávka oprávněné řádně uspokojována, a že existence dalších čtyř výkonů rozhodnutí, případně exekucí, sama o sobě důvodem k zastavení předmětné exekuce není. Dále namítá chybné doručování písemností (usnesení o nařízení exekuce z 11. 8. 2006, č. j. 8 Nc 4022/2006-9, a exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Antonína Dohnala č. j. 014 Ex 5187/06-11). Označené listiny jí byly doručovány jako zásilka Poste Restante na poštu Cheb, PSČ 350 02, nikoli tedy na adresu Zelená 47/9, Hamrníky, Cheb, používanou v exekučním řízení. O nařízení exekuce se tak povinná dověděla až dne 28. 3. 2007 z „Oznámení o srážení srážek z důchodu,“ vydaného Českou správou sociálního zabezpečení. Stejně jako v odvolacím řízení povinná v dovolání uvádí, že v souzené věci je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro její „nemajetnost“.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Povinná, dovozující přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.
K její námitce, že exekuce by měla být zastavena podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., Nejvyšší soud poukazuje na své rozhodnutí z 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, v jehož odůvodnění s odkazem na tam uvedenou literaturu (Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376, Občanský soudní řád, Komentář, II. díl, Panorama Praha, 1985, str. 235) vysvětlil, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně nemovitostí či podniku, a že naopak v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu (zde důchodu) je aplikovat nelze, a to již proto, že srážky se opakují tak dlouho (§284 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (nejedná-li se o situaci upravenou ustanovením §290 odst. 1 o. s. ř., o kterýžto případ však v souzené věci nejde).
Námitka (vznesená navíc teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum /§241a odst. 4 o. s. ř./), že řízení bylo stiženo vadou, jež měla podle názoru povinné spočívat v chybném doručení jí uvedených písemností, je uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; ten je však k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (viz výše) nezpůsobilý. O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v souzené věci nejedná (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu