ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4596.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4596/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) Z. O. , narozeného dne XY, a b) L. O. , narozené dne XY, oběma bytem XY, oběma zastoupených Mgr. Richardem Štaincem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1682/15, proti povinným 1) S. S. , narozenému dne XY, a 2) M. S. , narozené dne XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Věrou Škvorovou, Ph. D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská č. 75/4, o odstranění cihlového elektroměrného pilíře s kabelovou přípojkou, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 225/2013, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2018, č. j. 19 Co 180/2018-398, takto:
Dovolání povinných se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3. o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2018, č. j. 19 Co 180/2018-398, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 3. května 2018, č. j. 23 EXE 225/2013-322, jímž byl zamítnut návrh povinných ze dne 16. 3. 2018 na zastavení exekuce, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelé v dovolání ze dne 13. 11. 2018 k předpokladu přípustnosti předmětného uvedli, že „přípustnost dovolání dovozují s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dle povinných dovolacím soudem posouzena jinak“, přičemž touto otázku je „otázka vlastnictví elektroměrného pilíře, resp. jeho ‚spodní části‘, tj. rozvodové skříně“, a dále ve svém podání pouze polemizují se skutkovými závěry učiněnými odvolacím soudem, jež odvolací soud v napadeném rozhodnutí odůvodnil, včetně toho, proč neprovedl některé z důkazů navržených povinnými.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům dovolatelé nedostáli. Žádost dovolatelů, podle níž „má být otázka hmotného práva dovolacím soudem posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Ani polemika dovolatelů se skutkovými závěry odvolacího soudu, jež byly v základu odůvodněny, nezakládá způsobilý dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5153/2015, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2602/2018).
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinných přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu