ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.471.2021.1
2
3
sp. zn. 20 Cdo 471/2021-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Pražské služby, a. s., se sídlem v Praze 9, Pod Šancemi č. 444/1, identifikační číslo osoby 60194120, proti povinnému F. Z. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova č. 378, pro 135 326 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 EXE 24/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2020, č. j. 21 Co 201/2020-73, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2020, č. j. 21 Co 201/2020-73, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2020, č. j. 31 EXE 24/2020-33, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. 31 EXE 24/2020-33, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Alešem Bayerem, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 002 EX 1/20-31, na základě pověření Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 1. 2020, č. j. 31 EXE 24/2020-10. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem je v projednávané věci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. 3 Cm 32/1994-27, a v exekuci je vymáhána pohledávka oprávněného ve výši 135 326 Kč s příslušenstvím. Exekuční titul povinnému doručoval Městský soud v Praze poštou na adresu jeho místa podnikání XY, dne 19. 12. 2018, povinný zásilku nepřevzal, proto mu pošta zanechala výzvu k vyzvednutí a po marném uplynutí desetidenní lhůty k vyzvednutí byla zásilka vrácena odesílateli s tím, že zásilku nebylo možné vhodit do schránky. Následně Městský soud v Praze dne 8. 1. 2019 vyvěsil výzvu k vyzvednutí zásilky na úřední desku a sejmul ji dne 8. 2. 2019. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul byl doručen řádně a v souladu se zákonem, když byl doručován do vlastních rukou povinného na adresu jeho sídla podle obchodního rejstříku a z důvodu nezastižení mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Vzhledem k tomu, že povinný si zásilku nevyzvedl ani ve lhůtě 10 dnů, byla zásilka uplynutím této lhůty doručena. Skutečnost, že konkursní řízení doposud neskončilo, není pro rozhodování o návrhu na zastavení exekuce významná, tuto námitku měl povinný uplatnit v řízení o odvolání proti exekučnímu titulu.
2. K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 21 Co 201/2020-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolací soud zdůraznil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, byl zrušen konkurs na majetek povinného pro nedostatek majetku a toto usnesení bylo v právní moci. Nalézací soud se při vydání exekučního titulu otázkou konkursu na majetek povinného zabýval a zjistil, že konkurs byl pravomocně ukončen ke dni 10. 10. 2018, proto dne 27. 11. 2018 vydal exekuční titul a doručoval jej podle §46b písm. b) občanského soudního řádu na adresu sídla podnikající fyzické osoby zapsanou v obchodním rejstříku. V konkursním řízení sice Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, dovodil, že z formálního statusu podnikatele nelze v poměrech konkursního řízení ve fázi po prohlášení konkursu dovozovat důvod pro užití adresy uvedené v ustanovení §46b písm. b) občanského soudního řádu, což mělo za následek zrušení doložky právní moci vyznačené na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 12. 2018, č. j. 92 K 96/95-1245, o zrušení konkursu, avšak pro řízení o zastavení exekuce je podstatné, že v době doručování exekučního titulu byl konkurs pravomocně zrušen a nalézací soud nemohl doručovat exekuční titul jinak, než postupem podle §46b písm. b) občanského soudního řádu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Brojí v něm mj. proti tomu, že mu exekuční titul byl doručován v době, kdy byl na jeho majetek prohlášen konkurs, navíc na nesprávnou adresu jeho podnikatelského sídla, na kterém se však nezdržoval a z důvodu probíhajícího konkursního řízení zde nemohl přebírat písemnosti. Nesprávnost doručování exekučního titulu během konkursního řízení na adresu místa podnikání povinného podle obchodního rejstříku přitom konstatoval i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, když z tohoto důvodu změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 92 K 96/95-1321, tak, že se odvolání úpadce (povinného v projednávané věci) proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148 (kterým bylo rozhodnuto o zrušení konkursu vedeného na majetek povinného), neodmítá pro opožděnost. Povinný byl prohlášením konkursu „vyloučen z podnikání“, proto již nadále není osobou podnikající, ale úpadcem – fyzickou osobou a tato skutečnost ovlivňuje i způsob, jakým mu má a mělo být doručováno. Vzhledem k tomu, že doručování na adresu sídla povinného bylo nicotné a nemělo by se k němu přihlížet, není možné z něj vyvodit další postup vyvěšením na úřední desku soudu s fikcí následku, že posledním dnem lhůty se písemnost považuje za doručenou. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda je důvodem pro zastavení exekuce skutečnost, že exekuční titul ve formě rozhodnutí nalézacího soudu byl doručován povinnému v době, kdy byl na jeho majetek prohlášen konkurs a nalézací řízení proto bylo ze zákona přerušeno, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je důvodné.
5. Podle ustanovení §159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Podle ustanovení §167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
6. Podle ustanovení §206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
7. Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále též jen „zákon o konkursu a vyrovnání), platí, že prohlášením konkursu se řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
8. Nejvyšší soud již dříve (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015) dovodil, že rozhodnutí soudu nabývá právní moci při splnění předpokladů stanovených zákonem. Skutečnost, že byla vyznačena právní moc na dosud nepravomocném rozhodnutí, nemá pro nabytí právní moci význam. Takový význam má pouze právní moc jako taková, která nastane – nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení – v okamžiku, kdy jsou splněny zákonné podmínky, tedy kdy je rozhodnutí řádně doručeno a kdy je nelze napadnout odvoláním (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1397/96, které bylo uveřejněno pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Doložka právní moci rozhodnutí má – stejně jako doložka vykonatelnosti – povahu veřejné listiny (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2005 sp. zn. 20 Cdo 1257/2004, které bylo uveřejněno pod č. 167 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005); soud z ní proto vychází, jestliže nebude prokázán opak.
9. Dále Nejvyšší soud uzavřel, že rozsudek civilního soudu není nicotný ani tehdy, když je jeho vydání postiženo vadou spočívající v tom, že byl vynesen v době, kdy nalézací řízení bylo přerušeno ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání. Nejde tedy o exekuční titul, na který by bylo možné hledět jako na absolutně neúčinný, tedy jako by nebyl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 568/2003). Tento závěr je na místě dovodit už proto, že i zjevně zásadnější vada předcházející vydání civilního rozsudku spočívající přímo v nedostatku pravomoci civilního soudu vynést rozsudek nemá za následek absolutní neúčinnost takového rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2118/98). Jestliže však byl tento rozsudek po svém vyhlášení doručován, a to rovněž ještě v době, kdy řízení bylo ze zákona přerušeno pro konkurs, je na místě uzavřít, že toto doručení nelze pokládat za řádné ve smyslu §45 a násl. o. s. ř. a exekuční titul z toho důvodu nemohl nabýt právní moci a v návaznosti na právní moc se stát vykonatelným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 20 Cdo 647/2005). K vadě při doručování způsobující absolutní neúčinnost doručení exekučního titulu má přitom soudní exekutor (exekuční soud) přihlédnout z úřední povinnosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Odvolací soud v posuzované věci neshledal důvody pro zastavení exekuce s odůvodněním, že „pro řízení o zastavení exekuce je významná ta skutečnost, že v době doručování exekučního titulu byl konkurs pravomocně zrušen“. Odvolací soud však nedocenil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, došlo ke změně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 92 K 96/95-1321, tak, že se odvolání úpadce (nyní povinného) proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148 (kterým bylo rozhodnuto o zrušení konkursu vedeného na majetek povinného), neodmítá. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, kterým byl zrušen konkurs vedený na majetek povinného pro nedostatek majetku, tak z důvodu suspenzivního účinku včasně podaného odvolání (rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, o tom, že odvolání není opožděné, je exekuční soud vázán) nenabylo právní moci a konkurs nebyl v době vydání nyní vykonávaného rozsudku pravomocně zrušen. Nadto odvolací soud nezohlednil, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2020, č. j. 2 Ko 6/2020-1411, usnesení Městského soudu v Praze o zrušení konkursu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. 12. 2018, č. j. 92 K 96/95-1245, zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
11. Rozhodnutí odvolacího soudu za právě uvedených okolností neobstojí, neboť jeho závěry neodpovídají ustanovení §159, §167 odst. 2 o. s. ř., ani §206 o. s. ř. Jestliže usnesení o zrušení konkursu bylo později ke včasnému odvolání úpadce (v projednávané věci povinného) zrušeno, je třeba uzavřít, že ke zrušení konkursu objektivně nedošlo. V době přerušení nalézacího řízení pro zahájený a stále probíhající konkurs nalézací soud neměl vynést rozsudek a učinil-li tak, jeho doručení je neúčinné. Není přitom významné, že nalézací soud v otázce, zda lze v projednávané věci vést řízení a vydat a doručovat exekuční titul, vycházel z doložky právní moci, jež byla nesprávně na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. 12. 2018, č. j. 92 K 96/95-1245, o zrušení konkursu, vyznačena.
12. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Hradci Králové) k dalšímu řízení (srov. §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
13. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
14. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu