ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4721.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4721/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné K. b., a. s., proti povinným 1) J. K. a 2) J. K., zastoupeným advokátem, pro 47 319,15 Kč a pro 33 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 661/2006, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2006, č. j. 55 Co 340/2006-22, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 4. 2006, č. j. 74 Nc 661/2006-9, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Dospěl k závěru, že všechny skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce byly splněny a není podstatná ani okolnost, že na majetek žalovaného č. 1 z exekučního titulu byl prohlášen konkurs.
Povinní v dovolání, jehož přípustnost dovozují z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedli, že odvolací soud se nezabýval jejich námitkami, že oprávněná uvedenou pohledávku již uplatnila v rámci konkursního řízení, vedeného proti synovi povinných, jenž byl exekučním titulem zavázán zaplatit pohledávku 47 319,15 Kč společně s 1) povinným a úrok z prodlení a náklady nalézacího řízení společně s oběma povinnými s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění ostatních žalovaných. Skutečnost, že exekuce není vedena i proti společně zavázanému synovi povinných, považují za závažnou vadu řízení. Namítají, že po prohlášení konkursu na majetek společně zavázaného syna nelze provést exekuci vůči povinným 1) a 2). Uvádí, že v rámci konkursního řízení byla pohledávka K. b. přezkoumána správkyní konkurzní podstaty, protože však nebyla vykonatelnost pohledávky ničím doložena, byla povinnou popřena. To má za následek, že pohledávka od počátku zaniká a jejího splnění se nelze domáhat ani v rámci exekučního řízení vůči dalším povinným. Případné vymáhání pohledávky spadá do kompetence správce konkurzní podstaty. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinní v dovolání netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Odvolací soud totiž učinil svůj závěr v souladu s ustálenou soudní praxí.
Podle §511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, platí, že je-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
Rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 11. 10. 1996, č. j. 55 Cm 45/96-24, uložil J. K., (žalovanému č. 1), aby společně s žalovaným č. 2 (1/ povinným) zaplatil žalobci (oprávněné) 47 319,15 Kč, dále uložil žalované č. 3 (2/ povinné) zaplatit žalobci 33 000,- Kč, s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnit dalším žalovaným. Všem žalovaným také uložil zaplatit 18 % úroky z částky 29 200,- Kč za období od 12. 4. 1996 do zaplacení opět s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost plnění ostatním žalovaným. Tento rozsudek byl rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1998, č. j. 5 Cmo 920/96-47, potvrzen a nabyl právní moci dne 31. 10. 1996.
Soudní praxe se ustálila na názoru, že je-li vykonávaným rozhodnutím stanovena platební povinnost několika povinným k zaplacení celého dluhu s tím, že plněním jednoho z těchto povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí (exekuci) proti jednomu z nich pro celou pohledávku (k solidární odpovědnosti dlužníků srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 7 Cdo 150/93, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1995 pod č. 56, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 33 Odo 716/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2003, sp. zn. 26 Cdo 733/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2570/2005). Současně je zastáván názor, že prohlášení konkursu na majetek jednoho ze solidárních dlužníků nebrání věřiteli v tom, aby pohledávku vymáhal souběžně jak po úpadci (postupem podle zákona o konkursu a vyrovnání), tak po ostatních solidárně zavázaných dlužnících. Podstatné je, že v rozsahu plnění poskytnutého na dluh ostatními solidárními dlužníky zaniká i pohledávka přihlášená do konkursu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2005 pod č. 9).
Námitka povinných, že exekuce musí být vedena současně i vůči jejich synu (společně zavázanému z téhož exekučního titulu), tedy není správná, stejně jako nemůže obstát ani argumentace, že exekuci nelze vést za situace, kdy na majetek syna povinných (jenž není účastníkem řízení o výkon rozhodnutí /exekuci/) byl prohlášen konkurs, resp. že vymáhaná pohledávka byla přihlášena k uspokojení v tomto konkursu.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu