ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.480.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 480/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné VLAMA Trading s.r.o. , se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo osoby 258 72 796, proti povinným 1) V. M. a 2) O. M , oběma zastoupeným JUDr. Jindřiškou Hillovou, advokátkou se sídlem ve Studénce, náměstí Republiky 653, pro 241.000,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 457/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2010, č. j. 10 Co 300/2010 - 116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 28. 1. 2010, č. j. 50 E 457/2002 - 93, v celém rozsahu zastavil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, jenž byl nařízen usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2002, č. j. 50 E 457/2002 - 19, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2002, č. j. 10 Co 1045/2002 - 31, ve znění usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 5. 2003, č. j. 50 E 457/2002 - 42 (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 9. 2010, č. j. 10 Co 300/2010 - 116, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. „pokud byl zastaven výkon rozhodnutí i ve vztahu k vymáhané smluvní pokutě ve výši 500,- Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení“, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, k závěru, že ve vztahu k označené smluvní pokutě je podkladový notářský zápis ze dne 29. 1. 2002 sp. zn. NZ 25/2002, N 46/2002, materiálně nevykonatelný, neboť z něj není zřejmé, kdy je smluvní pokuta určená do budoucna „vlastně“ splatná. K námitce oprávněného, že stejný senát krajského soudu dospěl v rozhodnutí ze dne 29. 11. 2002, č. j. 10 Co 1045/2002 - 31, k opačnému závěru, tj. že podkladový notářský zápis je (materiálně) vykonatelný, odvolací soud s odkazem na ustanovení §269 odst. 1 a §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. konstatoval, že byl-li výkon rozhodnutí ve vztahu k výše uvedené smluvní pokutě nesprávně nařízen, pak nezbývá než pravomocně nařízený výkon rozhodnutí i bez návrhu povinných zastavit.
Proti tomuto rozhodnutí podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadní po právní stránce považuje otázky, zda „je tentýž soud a stejný senát oprávněn v průběhu času posuzovat danou věc odlišným způsobem“ a zda „ujednání notářského zápisu, ve kterém povinný svoluje k vykonatelnosti smluvní pokuty do budoucna, je materiálně vykonatelné za situace, kdy není ujednáno, kdy je tato sjednaná pokuta splatná“. Namítá, že odvolací soud, který v napadeném rozhodnutí dospěl (na rozdíl od svého dřívějšího usnesení ze dne 29. 11. 2002) k závěru, že ve vztahu k vymáhané smluvní pokutě 500,- Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení je exekuční titul materiálně nevykonatelný, změnu právního hodnocení nijak neodůvodnil a neuvedl, proč „byl exekuční titul v roce 2002 materiálně vykonatelný a v roce 2010 je materiálně nevykonatelný, když exekuční titul nedoznal změn, a nedošlo ani ke změně právní úpravy“. Má za to, že soud je svým právním názorem vázán, není oprávněn měnit v průběhu času svá pravomocná rozhodnutí a že ujednání o smluvní pokutě v podkladovém notářském zápise je dostatečně určité a materiálně vykonatelné. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud neshledal dovolání oprávněné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, přípustným, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení otázky materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu, pokud jde o smluvní pokutu ve výši 500,- Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008, nebo usnesení téhož soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006).
Soudní praxe - co do podmínek vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti - byla usměrněna již usnesením Nejvyššího soudu uveřejněným pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění, tedy - vyjádřeno jinak - jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápise poskytnout oprávněné osobě) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, či usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005).
V posuzované věci byl nařízen výkon rozhodnutí na základě notářského zápisu, sepsaného JUDr. Milošem Vaiglem, notářem v Novém Jičíně, dne 29. 1. 2002 pod sp. zn. NZ 25/2002, N 46/2002, jehož předmětem je prohlášení o uznání dluhu a dohoda povinných, jako dlužníků, a J. F. jako věřitele (původního oprávněného) o úhradě dluhu. V části „za prvé“ tohoto zápisu je konstatováno, že věřitel uzavřel dne 2. 5. 2001 s dlužníky smlouvu o půjčce, podle níž jim „zapůjčil“ 150.000,- Kč na dobu do 1. 8. 2001, v „části za druhé“, že dlužníci termín splacení půjčky nesplnili, a proto prohlašují a uznávají, že ke dni sepisu notářského zápisu dluží na jistině částku 150.000,- Kč a dále podle čl. II. odst. 4 smlouvy o půjčce smluvní pokutu, která činí k dnešnímu dni (tj. k 29. 1. 2002) 91.000,- Kč, tedy celkem částku 241.000,- Kč, přičemž věřitel existenci dluhu a důvod jeho vzniku potvrzuje. V „části za třetí“ uzavřeli účastníci dohodu o zaplacení shora uvedené dlužné částky tak, že dlužníci se zavázali zaplatit věřiteli celkovou dlužnou částku, která ke dni sepisu notářského zápisu činila 241.000,- Kč a která se za každý další den prodlení ode dne sepisu zápisu zvyšuje o částku 500,- Kč denně, nejpozději do 31. 1. 2002. V „části za čtvrté“ dali dlužníci výslovný souhlas k tomu, aby tento notářský zápis byl přímo vykonatelný podle §274 písm. e) o. s. ř. „co do povinnosti dlužníků zaplatit věřiteli částku ve výši 241.000,- Kč zvýšenou za každý další den prodlení od dnešního dne o částku 500,- Kč, což znamená, že při nedodržení termínu zaplacení bude podle tohoto notářského zápisu i bez předchozí žaloby a soudního rozhodnutí vedena exekuce oprávněné osoby pana Jana Fojtíka proti povinným manželům V.u a O. M.“.
Jestliže tedy z předmětného notářského zápisu ze dne 29. 1. 2002 nevyplývá stanovení doby k plnění (splatnost) smluvní pokuty ve výši 500,- Kč denně ode dne 29. 1. 2002, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li k závěru, že tento notářský zápis není v uvedené části materiálně vykonatelný (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, na něž odkázal již odvolací soud) a že „byl-li v tomto rozsahu výkon rozhodnutí „nesprávně nařízen“, nezbývá, než pravomocně nařízený výkon rozhodnutí i bez návrhu povinných zastavit“ [srov. např. usnesení ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, v němž Nejvyšší soud dovodil, že byl-li výkon rozhodnutí nesprávně nařízen, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastaven podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §269 odst. 1 o. s. ř.].
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinným žádné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu