ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5317.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5317/2017-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného města Oslavany , se sídlem v Oslavanech, náměstí 13. prosince 51/2, identifikační číslo osoby 00282286, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 96/18, proti povinné G & C Pacific Niue Limited , se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Dalton House 60, Windsor Avenue SW192RR, London, zapsané v registru společností Anglie a Walesu pod č. 6701826 (vymazané z tohoto rejstříku k 24. 9. 2013), pro 1 429 492 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 22 Nc 5427/2007, o dovolání povinné a společnosti EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, Poruba, identifikační číslo osoby 27863816, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2017, č. j. 26 Co 324/2016-390, takto:
I. Řízení o dovolání povinné se zastavuje .
II. Dovolání společnosti EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2017, č. j. 26 Co 324/2016-390, se zamítá , jinak se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. 22 Nc 5427/2007-320, rozhodl, že exekuce nařízená jeho usnesením ze dne 23. 3. 2007, č. j. 22 Nc 5427/2007-6, se zcela zastavuje (výrok I.). Dále uložil oprávněnému uhradit soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Komínkové na náhradě nákladů exekuce 10 164 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok III.). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2016, č. j. 26 Co 299/2015-330, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 30. 5. 2016, č. j. 22 Nc 5427/2007-336, rozhodl, že povinná nemá vůči oprávněnému právo na náhradu nákladů exekučního řízení. V návaznosti na to J. T. jako ředitel zrušené společnosti G & C Pacific Niue Limited podal soudu podnět k rozhodnutí podle §107 odst. 3 o. s. ř. s tím, že nástupcem zrušené společnosti je společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“, které povinná v roce 2008 prodala svůj majetek. Proti rozhodnutí okresního soudu podala odvolání společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“, přičemž současně navrhla, aby soud rozhodl o tom, že na straně povinné bude pokračováno s uvedenou společností, protože doložila, že je singulárním sukcesorem povinné ve smyslu §107 odst. 3 o. s. ř. (bod III. odvolání, č. l. 345).
Krajský soud napadeným rozhodnutím zamítl návrh společnosti EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ na vstup do řízení na místo povinné (výrok I.). Odvolání EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ odmítl (výrok II.) a rozhodl, že oprávněný a povinná nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Pokud jde o procesní nástupnictví, zkoumal, zda je dán důvod pro postup podle §107a nebo §107 o. s. ř. Uvedl, že podmínkou postupu podle §107a o. s. ř. je návrh na vstup nového účastníka do řízení namísto účastníka dosavadního, přičemž k podání návrhu není oprávněn povinný ani třetí osoba, jež není účastníkem řízení a pouze tvrdí, že nabyla právo (povinnost), o které v řízení jde. Pokud v daném řízení nepodala návrh oprávněná, musel odvolací soud návrh společnosti EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ zamítnout. K rozhodování podle §107 o. s. ř. krajský soud uvedl, že povinná G & C Pacific Niue Limited byla zrušena ke dni 24. 9. 2013 a vymazána z rejstříku společností Anglie a Walesu. Z listin osvědčujících její zrušení a vymazání z rejstříku předložených společností EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ nevyplývá, že by EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ předtím vstoupila do práv a povinností povinné, popřípadě převzala práva a povinnosti, jež jsou předmětem exekučního řízení. Odkazuje-li společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ na smlouvu o prodeji podniku ze dne 14. 3. 2008, tou mohlo dojít k převodu práv a povinností souvisejících s podnikem G & C PACIFIC a. s. Došlo-li by k takovému tvrzenému přechodu práv a povinností, který nelze ztotožnit s universální sukcesí, společnost G & C PACIFIC a. s. se v exekučním řízení mohla bránit návrhem na zastavení exekuce z důvodu nedostatku pasivní legitimace a oprávněný mohl za dané situace navrhnout vstup společnosti EDHESSA s. r. o. do řízení. Poté, co došlo k zániku společnosti G & C PACIFIC a. s. (ke dni 19. 1. 2010) výmazem z obchodního rejstříku bez likvidace v důsledku přeshraniční fúze sloučením, Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 7. 2010, č. j. 20 Cdo 1964/2008-182, rozhodl, že nadále bude v řízení pokračováno se společností G & C Pacific Niue Limited. Z uvedeného rovněž vyplývá, že tvrzenou smlouvou o prodeji podniku ze dne 14. 3. 2008 nemohly přejít na společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ práva a povinnosti z povinné v souvislosti s jejím zánikem k datu 24. 9. 2013. Společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ proto není současně ani osobou oprávněnou napadnout usnesení soudu prvního stupně odvoláním.
EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ (označující se jako singulární sukcesor) v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s otázkou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a současně s otázkou, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena. Poukázala na to, že povinná zanikla již dne 24. 9. 2013, čímž ztratila způsobilost být účastníkem řízení, proto ve vztahu k ní trpí napadené rozhodnutí odvolacího soudu zmatečností ve smyslu §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., k čemuž by měl dovolací soud přihlédnout (§242 odst. 3 o. s. ř.) Má za to, že postupem odvolacího soudu bylo singulárnímu sukcesorovi odepřeno právo na soudní ochranu. Podle jejího názoru není možné, aby oprávněný zneužitím svého procesního postavení, založeného §107a odst. 1 o. s. ř., s plným vědomím svého neúspěchu ve sporu, zabránil právnímu nástupci povinné – singulárnímu sukcesorovi – v účasti na řízení jen tím, že nepodal návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. Uvedla, že povinná se nemohla bránit návrhem na zastavení exekuce z důvodu nedostatku její pasivní legitimace, protože povinnost zaplatit vymáhanou pohledávku přešla smlouvou o prodeji podniku ze dne 14. 3. 2008 na singulárního sukcesora, neboť zde hrozily trestní sankce (rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 7. 2001, sp. zn. 30 T 161/2010). Vzniklou procesní situaci a její dopady na právního nástupce povinné považuje za dosud dovolacím soudem neřešené. Podle dovolatelky nemůže obstát ani názor odvolacího soudu, že nedošlo k procesnímu nástupnictví ani podle §107 odst. 3 o. s. ř. Tímto názorem se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5151/2015).
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že neexistuje jakákoliv procesní legitimace ze strany tzv. singulárního sukcesora povinné, povinná G & C Pacific Niue Limited totiž zanikla ke dni 24. 9. 2013 a k tomuto datu zanikla i plná moc JUDr. Tomkové pro předmětné řízení. JUDr. Tomková žádným relevantním způsobem neosvědčila, že v předmětné záležitosti došlo k právnímu nástupnictví společnosti EDHESSA s. r. o. a přiznat jí procesní nástupnictví tedy nelze, navíc tato společnost je v likvidaci a jejím statutárním zástupcem je jmenovaný likvidátor, nikoli JUDr. Tomková. Protože dovolatelka již nemůže zastupovat právně úspěšnou (neexistující) povinnou stran vymáhání nákladů řízení, vytváří konstrukt tzv. singulárního sukcesora. Dovolatelkou citovaná judikatura a komentovaná literatura nedopadá na danou kauzu. Oprávněný navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání společnosti EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ proti výroku I. usnesení odvolacího soudu je přípustné (§238a o. s. ř.), není však důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
V dané věci je rozhodující, že v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 12 Cmo 255/2004, publikovaném pod číslem 83/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byl vyjádřen názor, že je-li předmětem odvolacího řízení pouze výrok o nákladech řízení, nepřichází postup podle §107a o. s. ř. v úvahu. O takovou situaci se v souzené věci jedná, neboť předmětem řízení je toliko rozhodování o nákladech exekučního řízení, jelikož o zastavení exekuce již Okresní soud Brno-venkov rozhodl usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. 22 Nc 5427/2007-320.
Dovolací soud nadto připomíná, že návrh podle §107a může podat pouze žalobce - oprávněný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1105/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1169/2005). Pokud dovolatelka spatřuje v postupu odvolacího soudu odepření jejího práva na soudní ochranu (i dodatečným poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3359/17), je třeba připomenout, že původní povinná G & C PACIFIC a. s. uzavřela smlouvu o prodeji podniku se společností EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ dne 14. 3. 2008. Takový právní úkon byl však z hlediska exekučního řízení neplatný, neboť jím povinná porušila zákaz vyplývající z §44 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 (Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinná nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinná poruší tuto povinnost, je neplatný). Proto také nebyl důvod, aby oprávněný podal návrh podle §107a o. s. ř. a domáhal se, aby společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ vstoupila do řízení. Navíc prodej podniku povinné G & C Pacific, a. s. společnosti EDHESSA, s. r. o. za 1 Kč byl jedním ze skutků, který byl kladen J. T. a K. T. za vinu (srov. rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 30 T 161/2010, č. l. 405). Stejně tak se JUDr. Tomková ještě dne 26. 1. 2015 účastnila jednání před Okresním soudem Brno-venkov jako zástupkyně povinné, ačkoli jí bylo známo, že povinná zanikla již k 24. 9. 2013 (č. l. 318).
Pokud dále směřovalo dovolání společnosti EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ proti výroku II. napadeného usnesení odvolacího soudu, není přípustné, neboť proti usnesení odvolacího soudu je v napadené části přípustná žaloba pro zmatečnost (§238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Napadeným výrokem bylo totiž odmítnuto odvolání dovolatelky (§229 odst. 4 o. s. ř.). Dovolací soud proto dovolání v této části podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Řízení o dovolání povinné Nejvyšší soud zastavil, neboť povinná ztratila způsobilost být účastníkem řízení zánikem bez právního nástupce (§107 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §243b o. s. ř.). Tato skutečnost vyplývá z listin předložených společností EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ (č. l. 376 - 379), jak zjistil i odvolací soud.
S ohledem na námitky dovolatelky Nejvyšší soud dodává, že si je vědom, že v jiné souzené věci povinné společnosti G & C Pacific Niue Limited přiznal náklady exekučního řízení ve výši 20 015 Kč usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. j. 20 Cdo 1018/2017-365. Nutno však zdůraznit, že z tehdy učiněných podání nevyplývalo, že povinná byla zrušena již ke dni 24. 9. 2013 a vymazána z rejstříku společností Anglie a Walesu, z obsahu spisu bylo toliko zřejmé, že proti povinné je vedeno insolvenční řízení (u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 INS 15844/2011).
Protože povinná zanikla bez právního nástupce a společnost EDHESSA s. r. o. „v likvidaci“ nebyla úspěšná, dovolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu