ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5674.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5674/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o ., se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinným 1/ M. D. , D., a 2/ J. D. , P.–L., pro 57 539,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 EXE 364/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2015, č. j. 12 Co 240/2015-254, takto:
Usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 EXE 364/2010-169, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2015, č. j. 12 Co 240/2015-254, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 EXE 364/2010-169, kterým Okresní soud Plzeň-jih zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 26. 3. 2010, č. j. 9 EXE 364/2010-20, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce a oprávněnému uložil uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi 7 865 Kč; současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně o neplatnosti rozhodčí doložky s tím, že rozhodčí nález, vydaný na základě takové rozhodčí doložky, nemůže být způsobilým exekučním titulem.
Oprávněná v dovolání (jež nesměřuje proti výroku I.) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Uvedla, že dne 21. 10. 2014 podala návrh na změnu účastníka řízení. Soudní exekutor usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 103 Ex 07236/10-62, návrh zamítl. Oprávněná si proti tomuto usnesení podala dne 2. 1. 2015 odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. 61 Co 93/2015, usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, soudní exekutor o procesním nástupnictví do současné doby nerozhodl. Bez pravomocného rozhodnutí o procesním nástupnictví nelze přistoupit k rozhodnutí o zastavení exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 26 Co 2824/2015). Oprávněná nesouhlasí rovněž s výrokem o náhradě nákladů řízení, odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, nepovažuje za správný, když o změně rozhodovací praxe u rozhodčích nálezů se oprávněná mohla dozvědět nejdříve po publikaci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, tedy po 1. 8. 2010. Oprávněná nesouhlasí ani s posouzením (ne)platnosti rozhodčí doložky. Poukázala na novelu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (zákon č. 19/2012 Sb.), dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“ Podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění této novely by se mělo pokračovat již od 1. 4. 2014. Exekuci lze tak zastavit jen k návrhu účastníka exekučního řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3381/2015).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Postup soudního exekutora v této věci je i v současné době nutno posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. IV bod 1 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nejvyšší soud již ve zmíněném usnesení ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015, uzavřel, že jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, který oprávněná podala až poté, co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008). Soudní exekutor měl nejprve samostatně rozhodnout o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné a až poté, jakmile by bylo najisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná, rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce. Stejný závěr je třeba přijmout v souzené věci, kdy soud prvního stupně (i soud odvolací) rozhodl o zastavení exekuce dříve, než rozhodnutí o návrhu podle §107a o. s. ř. nabylo právní moci.
Pokud jde o rozhodčí nález, který je v souzené věci exekučním titulem, Nejvyšší soud odkazuje na již citované usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012. V něm uzavřel, že sjednali-li účastníci rozhodčí doložku v obchodních podmínkách, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 5. 2005, a byl-li rozhodčí nález vydán dne 29. 7. 2009 podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění zákonů č. 245/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 466/2011 Sb., tedy ve znění účinném do 31. 3. 2012, je i v současné době třeba věc posoudit podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012. Také tento závěr je třeba přijmout v souzené věci.
K otázce zavinění a náhrady nákladů exekuce přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. května 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/2014) názor, že došlo-li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odklánět ani v souzené věci, protože i v souzené věci byl rozhodčí nález od počátku nevykonatelný.
Protože právní názor odvolacího soudu ohledně zastavení exekuce před nabytím právní moci rozhodnutí podle §107a o. s. ř. není správný, Nejvyšší soud postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu včetně usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soudní exekutor nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu