ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1041.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1041/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. d., o 890.068,- Kč s úroky z prodlení, za účasti Č. d., a.s., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 174/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2005 č.j. 16 Co 9/2005-89, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.2.2003 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od prosince 1993 do dubna 2000 celkem 890.068,- Kč s úroky z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, u níž pracoval jako strojvedoucí, mu dne 30.9.1993 dala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce, která byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.4.1996 sp. zn. 49 C 199/94 určena jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil žalované, že trvá na tom, aby ho i nadále zaměstnávala, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu, po kterou mu po neplatném rozvázání pracovního poměru nepřidělovala práci. Pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody ke dni 2.5.2000.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20.3.2003 č.j. 19 C 24/2003-7 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., je s účinností od 1.1.2003 právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný subjekt (Č. d., a.s.) a že žaloba byla podána dne 26.2.2003, dovodil, že žaloba směřuje vůči \"non-subjektu\". Protože jednou z podmínek řízení je, aby účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a jinak jen ten, komu ji zákon přiznává, a protože nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud prvního stupně řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2003 č.j. 13 Co 190/2003-12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zákon č. 77/2002 Sb. upravuje \"transformaci Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž. d. c. s.o.\" ke dni 1.1.2003. Na tyto subjekty přešla práva a povinnosti státní organizace Č. d. a tato organizace \"zároveň zanikla\", neboť pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z \"logiky věci\" podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že \"stejně jako u vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní charakter\". Protože v době podání žaloby (ke dni 26.2.2003) neměl žalovaný \"právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení\", soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23.10.2003 č.j. 21 Cdo 1680/2003-20 usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná, která vznikla dnem 1.1.1993 (dnem účinnosti zákona č. 9/1993 Sb.), nezanikla již dnem, kterým zákon č. 9/1993 Sb. pozbyl účinnosti, ale až dnem 7.4.2003, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) způsobilost mít práva a povinnosti a tedy ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř. též způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, nebylo možné řízení v projednávané věci zastavit podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4.12.2003 č.j. 19 C 174/2003-26 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se státní organizací S. ž. d. c., Prvního pluku č. 211/5 (správně č. 367/5). Soud prvního stupně dovodil, že na základě zákona č. 77/2002 Sb. došlo ke zřízení \"společnosti Č. d., a.s., a státního podniku S. ž. d. c.\" a že podle sdělení Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb. vznikla obchodní společnost Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Z ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. vyplývá, že práva a povinnosti státní organizace Č. d. z pracovněprávních vztahů přešla dnem vzniku obchodní společnosti Č. d., a.s. (tj. dnem 1.1.2003) buď na Č. d., a.s. nebo na S. ž. d. c., s.o., a to podle toho, zda pracovní poměr zaměstnance trval ke dni 1.1.2003 a zda zaměstnanec zajišťuje provozování železniční dopravní cesty nebo provozování železniční dopravy. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u státní organizace Č. d. skončil dnem 2.5.2000, přešla práva a povinnosti \"z jeho pracovního vztahu, včetně povinnosti k náhradě mzdy\", na státní organizaci S. ž. d. c.
K odvolání Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.2.2004 č.j. 14 Co 48/2004-44 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu pro závěr, zda ve smyslu ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců státní organizace Č. d. na akciovou společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c., není rozhodné, zda pracovněprávní vztah trval ke dni 1.1.2003. Na akciovou společnost Č. d. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů těch zaměstnanců, kteří zajišťují vlastní přepravu ve smyslu zákona č. 266/1994 Sb. a kteří zajišťují obsluhu železniční dopravní cesty a organizují železniční dopravu, a na státní organizaci S. ž. d. c. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů všech ostatních zaměstnanců. Protože se soud prvního stupně právním nástupnictvím na straně žalovaného \"z hlediska tohoto věcného vymezení\" nezabýval, je jeho závěr o tom, s kým bude v řízení na straně žalované pokračováno, předčasný.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 18.3.2004 č.j. 19 C 174/2003-62 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Č. d., a.s. Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu a z toho, že žalobce pracoval jako strojvedoucí v lokomotivním depu B. a že tedy byl \"zaměstnancem, který zajišťoval provozování, resp. obsluhu železniční dopravní cesty\", dospěl k závěru, že podle ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla \"povinnost případné náhrady mzdy z důvodu neplatné výpovědi\" na Č. d., a.s. Tato obchodní společnost je proto ve smyslu ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. v projednávané věci procesním nástupcem žalované.
K odvolání Č. d., a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2004 č.j. 14 Co 150/2004-71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce, který se domáhá náhrady mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, byl u žalované zaměstnán jako strojvedoucí. Protože činnost strojvedoucího \"lze zcela nepochybně zařadit pod pojem provozování železniční dopravní cesty\", jsou Č. d., a.s. \"právním nástupcem dosavadní žalované\"; otázkou, zda jsou také věcně legitimovány, nebylo možné se zabývat, neboť případný nedostatek věcné legitimace nemá za následek zánik právnické osoby, ale pouze to, že žaloba musí být zamítnuta. Soud prvního stupně správně ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Č. d., a.s., neboť dosavadní žalovaný nezanikl bez právního nástupce a nejde ani o případ, že by hmotněprávní povaha předmětu řízení neumožňovala ve sporu dále pokračovat.
K dovolání Českých drah, a.s. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 4.11.2004 č.j. 21 Cdo 1676/2004-84 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že procesním nástupcem účastníka - právnické osoby, která po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení, mohou v témže řízení být - jak vyplývá z ustanovení §107 odst.3 o.s.ř. - jen ti, kteří vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde, až po zániku právnické osoby. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době svého zániku (ke dni 7.4.2003) již nebyla (ode dne 1.1.2003) nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), a tedy ani vůči žalobci, neměla (nemohla mít) v oblasti pracovněprávních vztahů žádného právního nástupce. Za tohoto stavu věci podle názoru dovolacího soudu povaha věci v posuzovaném případě neumožňovala v řízení pokračovat a řízení mělo být podle ustanovení §107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaveno. Právní názor, že nedostatek věcné legitimace žalované nemůže mít v posuzovaném případě při rozhodování podle ustanovení §107 o.s.ř. žádný význam, dovolací soud odmítl s odůvodněním, že žalovaná v době zahájení řízení a v době svého zániku již ze zákona nebyla (nemohla být) nositelem žádných práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům) a že zjištění v tomto směru nepředstavuje jen nedostatek věcné legitimace žalované, ale především závěr o tom, že v oblasti pracovněprávních vztahů nemá žádného právního nástupce. Kdyby bylo v řízení pokračováno s tím, na koho podle ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. již dnem 1.1.2003 (před zahájením řízení) přešla ze státní organizace Č. d. práva a povinnosti z jejího pracovněprávního vztahu se žalobcem (jak to učinily soudy obou stupňů) byl by rozhodnutím vydaným podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. nepřípustně dodatečně \"zhojen\" nedostatek věcné legitimace žalované, který tu byl již v době zahájení řízení a který může být v řízení odstraněn jen postupem podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 26.1.2005 č.j. 16 Co 9/2005-89 usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení \"před soudy všech stupňů\". S poukazem na závazný právní názor dovolacího soudu dospěl k závěru, že po zániku žalovaného (ke dni 7.4.2003) povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat a že proto řízení muselo být podle ustanovení §107 odst.5 věty první o.s.ř. zastaveno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s právním názorem, že by postupem podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. byl nepřípustně dodatečně \"zhojen\" nedostatek věcné legitimace žalované, jenž mohl být v řízení odstraněn jen postupem podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. Žalobce je přesvědčen, že kdyby \"transformace státního podniku Č. d. proběhla v souladu s přijatým zákonem, pak v obchodním rejstříku by byly dne 2.1.2003 zapsány firmy Č. d., a.s. a Č. d., státní organizace\", domnívá se, že dovolací soud si \"měl před rozhodnutím vyžádat spisy týkající se zápisů předmětných subjektů v obchodním rejstříku, a to pro objektivní posouzení celé záležitosti\", a dospívá k závěru, že \"v tomto případě nedostatek věcné pasivní legitimace není důvodem pro zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., ale důvodem pro meritorní zamítnutí žaloby, neboť zkoumání věcné pasivní legitimace není zkoumáním podmínek řízení, ale rozhodováním o meritu věci\". Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno \"s existujícím subjektem, který za běhu řízení zanikl a má právního nástupce, je na místě, aby soud užil institut procesního nástupnictví dle §107 odst. 1,3 o.s.ř. a rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se státní organizací Správou železniční dopravní cesty\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst.3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení §107 odst.5 věty první o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Uvedená ustanovení - především z hlediska otázky, kdy povaha věci neumožňuje (poté, co účastník ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení) pokračování v řízení - dovolací soud vyložil v projednávané věci již ve svém předchozím usnesení ze dne 4.11.2004 č.j. 21 Cdo 1676/2004-84. Zdůraznil zejména, že procesním nástupcem účastníka - právnické osoby, která po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení, mohou v témže řízení být - jak vyplývá z ustanovení §107 odst.3 o.s.ř. - jen ti, kteří vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde, po zániku právnické osoby. Protože žalovaná v době svého zániku (ke dni 7.4.2003) již nebyla (ode dne 1.1.2003) nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), a tedy ani vůči žalobci, neměla (nemohla mít) v oblasti pracovněprávních vztahů žádného právního nástupce. Z tohoto důvodu v posuzovaném případě povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat a řízení musí být podle ustanovení §107 odst.5 věty první o.s.ř. zastaveno. Dovolací soud dále dovodil, že otázkou věcné legitimace účastníků se soud při rozhodování podle ustanovení §107 o.s.ř. sice nezabývá, neboť se k ní může vyslovit jen při rozhodování ve věci samé, ale že nemůže být pominuto, že žalovaná v době zahájení řízení a v době svého zániku již ze zákona nebyla (nemohla být) nositelem žádných práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům); zjištění v tomto směru nepředstavuje jen nedostatek věcné legitimace žalované, ale především závěr o tom, že v oblasti pracovněprávních vztahů nemá žádného právního nástupce. Opačný názor by ve svých důsledcích měl za následek, že - kdyby bylo v řízení pokračováno s tím, na koho podle ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. již dnem 1.1.2003 (před zahájením řízení) přešla ze státní organizace České dráhy práva a povinnosti z jejího pracovněprávního vztahu se žalobcem - by rozhodnutím vydaným podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. byl nepřípustně dodatečně \"zhojen\" nedostatek věcné legitimace žalované, který tu byl již v době zahájení řízení a který může být v řízení odstraněn jen postupem podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř.
Žalobce ve svém dovolání s tímto právním názorem nesouhlasí a dovozuje, že \"je na místě, aby soud užil institut procesního nástupnictví dle §107 odst. 1, 3 o.s.ř.\". Dovolací soud však nemá žádný důvod, aby právní názor, který v usnesení ze dne 4.11.2004 č.j. 21 Cdo 1676/2004-84, jež bylo uveřejněno pod č. 211 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, zaujal a o jehož správnosti nevznikly žádné pochybnosti, v jakémkoliv směru měnil.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst.2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo, žalovaná v průběhu řízení zanikla a Č. d., o jejichž právech a povinnostech se v souvislosti s posuzováním otázky procesního nástupnictví podle ustanovení §107 o.s.ř. před soudem jednalo a které proto mají obdobná práva a povinnosti jako účastníci řízení, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2006
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu