ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1041.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1041/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně ACQUIRE CZ, s. r. o. se sídlem v Praze 5, U Santošky č. 11/2285, IČO 27378420, zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická č. 63/30, proti žalovanému V. V. , zastoupenému Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 289/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015 č.j. 25 Co 437/2015-173, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. srpna 2015 č.j. 7 C 289/2014-134 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 10.10.2014 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 15.8.2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný na základě smlouvy o úschově ze dne 8.8.2012 převzal do úschovy plachetnici typu SASANKA, jméno "V.", (dále jen "plachetnici"), která byla ve vlastnictví žalobkyně. Při vrácení plachetnice dne 10.4.2014 "byly shledány" poškození a vady spočívající v chybějících oplachtěních, přídavném závěsném motoru a zařízení v kajutě lodi a byl zjištěn oprýskaný nátěr a oprýskané a zvlhlé dřevěné komponenty na celé palubě, rozbité vstupní dveře do kajuty a nefunkční vysílačka a baterie. Žalovaný, který jako schovatel odpovídá "objektivně za veškeré škody, které na předmětu úschovy vznikly", je povinen nahradit škodu, kterou žalobkyně odhaduje na 100.000,- Kč. Žalobkyně k žalobě připojila (mimo jiné) smlouvu o úschově plachetnice mezi ní a žalovaným datovanou dnem 8.8.2012 a předávací protokol ze dne 10.4.2014 podepsaný účastníky, v němž je uvedeno, že plachetnice měla při předání žalovaným žalobkyni nedostatky a poškození uvedené v žalobě.
Na návrh žalobkyně ze dne 7.8.2015, k němuž byla přiložena smlouva o postoupení pohledávky ze dne 13.7.2015, která je předmětem řízení, Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 28.8.2015 č.j. 7 C 289/2014-134 rozhodl podle ustanovení §107a odst. 2 občanského soudního řádu tak, že do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstupuje L. R., který se svým vstupem do řízení na místo žalobkyně vyslovil souhlas.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30.11.2015 č.j. 25 Co 437/2015-173 potvrdil usnesení soudu prvního stupně v tom správném znění, že "do řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 289/2014 vstupuje na místo žalobkyně ACQUIRE CZ s.r.o. L. R.". Poté, co uvedl, že ve věci proběhlo dne 7.5.2015 u soudu prvního stupně jednání, při němž byli zástupci účastníků soudem poučeni o nezbytnosti doplnit svá tvrzení a navrhnout důkazy, a že žalobkyně navrhla "záměnu účastníků" s tvrzením, že pohledávka, která je předmětem řízení, byla postoupena L. R., jenž se vstupem do řízení souhlasí, aniž by svá tvrzení doplnila a navrhla k nim důkazy, odvolací soud odmítl námitku žalovaného, že by návrh žalobkyně na postup podle ustanovení §107a občanského soudního řádu představoval zneužití práva. Z obsahu spisu totiž nelze dovodit, že by vymáhaná pohledávka byla "zjevně nedůvodná" a že by L. R. nebyl schopen zaplatit v případě procesního úspěchu žalovaného náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vytýká soudům, že jejich postup byl při rozhodování o návrhu žalobkyně podle ustanovení §107a odst. 1 občanského soudního řádu "jen formální". Pohledávka žalobce je totiž "zjevně putativní", což vyplývá již z výpovědi jednatele žalobkyně učiněné při jednání před Městským soudem v Praze dne 10.4. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 24 Cm 69/2010. L. R. je "bílým koněm", což "plyne ze skutečnosti, že je bulharské národnosti, i z toho, jakým způsobem byl ustanoven jednatelem společnosti OPELIKA s.r.o.", jakož i "z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9.9.2014 sp. zn. III. ÚS 1200/2014". Návrh žalobkyně, aby na jejím místě nadále vystupoval L. R., je výhradně motivován snahou žalobkyně vyhnout se tomu, aby jí byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. To, že ve skutečnosti nemá pohledávku za žalovaným, vyplývá podle dovolatele též ze skutečnosti, že žalobkyně návrhem na postup podle ustanovení §107a odst. 1 občanského soudního řádu reagovala na podání žalovaného obsahující důkazní návrhy ze dne 19.5.2015. Žalovaný v dovolání poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11.11.2013 č.j. 18 C 262/2012-211, na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.9.2014 č.j. 70 Co 224/2014-295 a na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9.9.2014 sp. zn. III. ÚS 1200/2014, který se nemeritorně zabýval ústavní stížností stěžovatelů ABF Realitní s.r.o. a L. R., když ve sporu vedeném u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 115 EC 122/2012 mezi žalobkyní ABF Realitní s.r.o. (zastoupené Mgr. M. M., jenž je jednatelem žalobkyně v tomto řízení) a Š. J. Krajský soud v Praze jako soud odvolací zamítl návrh ABF Realitní s.r.o. na postup podle ustanovení §107a občanského soudního řádu, na jehož základě měl na její místo do řízení vstoupit právě L. R. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že se "nepřipouští záměna účastníků na straně žalobkyně".
L. R. navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že v projednávané věci nejde o dlouhotrvající nebo o složitý soudní spor, když dosud nezačalo dokazování, a že proto nelze vycházet z právních závěrů uvedených v "rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3607/2013". V postoupení pohledávky L. R. "není možno spatřovat cokoliv podivného", když spekulace žalovaného, že by v budoucnu měla vzniknout s velkou pravděpodobností pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení, je "opravdu úsměvná".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době od 1.1.2014, posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda je ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř. možné pokládat za zneužití práva s cílem se vyhnout povinnosti k náhradně nákladů řízení pro případ neúspěchu ve sporu návrh žalobce na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., i když z dosavadního průběhu řízení a z obsahu spisu není zcela zjevné (zejména proto, že se řízení nachází na samém počátku), že žaloba je nedůvodná a že postupník nebude schopen pro případ, že mu jako žalobci bude posléze uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému, této povinnosti dostát, když vyřešení této právní otázky musí obstát rovněž tehdy, kdyby k postoupení pohledávky došlo ještě před zahájením řízení. Úmysl (záměr) ke zneužití procesního práva za účelem zbavení se povinnosti k náhradě nákladů řízení pro případ, že by se žalobou o splnění pohledávky neuspěl, totiž postupitel může pojmout ještě před podáním žaloby s tím, že žalobu namísto něho podá subjekt, jemuž pohledávku ještě před podáním žaloby účelově postoupil. Jelikož tato právní otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu v úplnosti vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání žalovaného je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno (srov. §2 o.s.ř.).
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o.s.ř. (srov. §107a odst.1 o.s.ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (srov. §107a odst. 2 větu první o.s.ř.).
Aby soud mohl ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř. uzavřít, zda návrh žalobce na singulární sukcesi podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a že proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (zejména podle ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř.), jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012). Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2015 sp. zn. 21 Cdo 73/2015 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2015 sp. zn. 21 Cdo 743/2015), a nabízí se závěr, že smyslem postoupení pohledávky a následného návrhu podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. je zneužití procesní úpravy tímto způsobem (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 9.2.2012 sp. zn. III. ÚS 468/11). Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení; kdyby tato možná újma byla ve srovnání s obecně pojatým petičním právem žalobce zanedbatelná, soud návrhu na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. vyhoví (případně věcně rozhodne o žalobě podané postupníkem), neboť hrozba zneužití procesního práva ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř. se stává podružnou, když je třeba i nadále vycházet z judikatury soudů, podle níž k zamítnutí návrhu na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. má docházet spíše výjimečně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2011 sp. zn. 29 Cdo 3222/2010). Uvedený závěr přitom neodporuje názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014 sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, podle něhož návrh žalobce na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. je zneužitím práva ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř. zejména v případě, že během řízení došlo k postoupení pohledávky, která byla předmětem dlouhotrvajícího a složitého soudního sporu, na základě jehož průběhu (včetně procesního jednání stran) je zjevné, že strana žalující ve sporu nebude úspěšná a že žalobce, který má do řízení vstoupit na místo původního žalobce na návrh podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., nebude schopen dostát povinnosti k náhradě nákladů řízení. Okruh případů, v nichž soud může shledat návrh na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. za zneužití procesního práva, je ovšem širší a zahrnuje nutně i případy, kdy s ohledem na stav řízení tu není praktická jistota, ale jen důvodné podezření, že návrh na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., případně podání žaloby nikoliv postupitelem, ale postupníkem (došlo-li k postoupení pohledávky ještě před zahájením řízení) je zneužitím práva. Závěr Nejvyššího soudu ČR prezentovaný v usnesení ze dne 27.10.2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 (uveřejněném pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012), podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle §107a odst. 1 o.s.ř., je třeba pojímat tak, že závěr o možném zneužití návrhu podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu. S ohledem na právě uvedené tedy není vyloučeno, aby žalobce poté, co došlo k zamítnutí návrhu na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. (nebo bylo zastaveno řízení o žalobě podané postupníkem) proto, že jde o zneužití procesního práva, podal nový návrh na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. (nebo žalobu) s odkazem na to, že vzhledem ke změně okolností, k nimž došlo po podání dřívějšího návrhu (žaloby), již není namístě návrh pokládat za zneužití procesního práva ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř.
V posuzovaném případě soudy dovodily, že formální podmínky pro vyhovění návrhu žalobkyně na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. byly splněny, když žalobkyně spolu s návrhem na procesní nástupnictví předložila smlouvu o postoupení pohledávky, jež je předmětem řízení, sjednanou dne 13.7.2015 mezi žalobkyní a L. R. Na tomto základě a bez slyšení žalovaného - poté, co žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, mimo jiné i smlouvu o úschově ze dne 8.8.2012 a účastníky podepsaný předávací protokol ze dne 10.4.2014 o vydání plachetnice z úschovy žalovaného včetně popisu chybějících částí a poškození, k nimž mělo dojít během její úschovy - soud prvního stupně návrhu žalobkyně vyhověl. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalovaný odmítl požadavek žalobkyně s odůvodněním, že smlouvu o úschově plachetnice podepsal až dodatečně během roku 2014, aniž by si ji přečetl, smlouva byla antidatována a žalovaný žádnou škodu na plachetnici nezpůsobil, že dne 7.5.2015 proběhlo ve věci jednání, při němž byli zástupci účastníků soudem prvního stupně poučeni o nezbytnosti doplnit svá tvrzení a navrhnout důkazy, když žalobkyně měla především doložit, že loď byla v době předání do úschovy žalovanému bez závad uvedených v předávacím protokolu a měla blíže popsat odcizené a poškozené věci a součásti lodi, a žalovaný měl prokázat, že loď mu byla předána ve stejném stavu, jako ji žalobkyni vydával, že žalobkyně dne 7.8.2015, aniž by reagovala na výzvu k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, navrhla postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. s tím, že namísto ní bude v řízení vystupovat L. R., který s tímto postupem vyslovil souhlas. V době vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu tu tedy byla nejistota (pochybnost) o tom, zda strana žalující ve sporu uspěje, a z ní vyplývající riziko, že právě straně žalující bude jako neúspěšnému účastníku uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (zejména podle ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř.).
Za této situace se měl odvolací soud zabývat též tím, zda tu je důvodné podezření, že nový žalobce (L. R.) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného, a že dosavadní žalobkyně činí návrh podle §107a odst. 1 o.s.ř. právě proto, aby se vyhnula případně povinnosti k náhradě nákladů řízení spojené s neúspěchem ve věci. Za tím účelem měl odvolací soud vyhodnotit listiny, které byly v době jeho rozhodování obsahem spisu, a vypořádat se s poznatky vyplývajícími z usnesení Ústavního soudu ze dne 9.9.2014 sp. zn. III. ÚS 1200/2014 o tom, že před Okresním soudem v Nymburce probíhalo pod sp. zn. 115 EC 122/2012 řízení ve věci společnosti ABF Realitní s.r.o. proti Š. J., v němž se žalující společnost domáhala zaplacení 61.285,- Kč s příslušenstvím a byla zastoupena Mgr. M. M., který má být jednatelem žalobkyně v nyní posuzované věci, a že usnesením ze dne 24.6.2013 sp. zn. 32 Co 154/2013-114 Krajský soud v Praze pravomocně zamítl návrh společnosti ABF Realitní s.r.o. na postup podle ustanovení §107a o.s.ř., když na její místo měl nastoupit právě L. R. (zastoupený JUDr. Filipem Sojákem, který zastupuje žalobkyni v projednávané věci), s odůvodněním, že tento návrh je zneužitím procesní úpravy, kterým se žalující společnost snaží dosáhnout, aby ve sporu, v němž bude zřejmě neúspěšná, se vyhnula povinnosti k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se dále měl zabývat též tím, zda, kdy a v jaké výši ze strany L. R. došlo k zaplacení "úplaty za postoupení pohledávky", když v článku II. odst. 3 Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13.7. 2015 mezi žalobkyní a L. R. bylo sjednáno, že výše úplaty za postoupení má být stanovena až dodatečně.
Je-li tu důvodné podezření, že postoupení pohledávky po podání žaloby a následný návrh žalobce na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. jsou zneužitím práva, soud se z podstaty tohoto procesního (nemeritorního) návrhu musí zabývat též tím, zda jsou splněny předpoklady pro vyhovění tomuto návrhu předepsané ustanovením §107a odst. 2 věta druhá o.s.ř., tedy že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., a že se svým vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce souhlasí ten, kdo má na jeho místo vstoupit. Jsou-li tyto formální předpoklady naplněny, zabývá se soud dále tím, zda tu není důvodná obava, že podání návrhu na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. je zneužitím práva ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř. Shledá-li soud, že nejsou splněny veškeré předpoklady pro vyhovění návrhu podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. (včetně procesní podmínky, že návrh není zneužitím práva ve smyslu ustanovení §2 o.s.ř.), návrh na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. zamítne. Soud prvního stupně a odvolací soud tedy správně o návrhu na postup podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. rozhodovaly věcně. Naopak, v případě, kdyby k postoupení pohledávky ze strany údajného věřitele došlo za týchž okolností ještě před zahájením řízení a žalobu proto podal již postupník, soud řízení o žalobě zastaví, neboť žalobci (postupníkovi) nevzniklo právo na věcné projednání žaloby. Ustanovení §2 o.s.ř. totiž ustavuje specifickou a zároveň základní podmínku meritorního řízení (podmínku pro věcné projednání žaloby) ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř., kterou je právě to, že návrh na zahájení řízení (žaloba) není s ohledem na okolnosti případu důvodné pokládat za zneužití procesního práva.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud ČR napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Příbrami) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. Protože se tímto usnesením dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých za dovolacího řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. října 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu