ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3222.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3222/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce RANDA s. r. o. , se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, PSČ 569 92, identifikační číslo osoby 47452188, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovaným 1/ Dr. Ing. V. H., MBA , zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, PSČ 530 02, 2/ Mgr. P. S. , zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, PSČ 500 03, 3/ Mgr. P. S. , advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, PSČ 500 03, 4/ Obci Brněnec, se sídlem v Brněnci, Moravská Chrastová 77, identifikační číslo osoby 276464, zastoupené Mgr. Lucií Šimáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, PSČ 110 00, 5/ České republice, - České správě sociálního zabezpečení , se sídlem v Praze 5, Křížová 25, PSČ 150 00, a 6/ Ing. T. J. , zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 842.723,- Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví na straně žalobce, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 184/2007, o dovolání čtvrtého a šestého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. května 2010, č. j. 22 Co 526/2009-641, takto:
Dovolání se zamítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. května 2009, č. j. 4 C 184/2007-529, zamítl Okresní soud ve Svitavách žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 842.723,- Kč s příslušenstvím. Dále soud rozhodl, že pátý žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku) a uložil žalobci nahradit ostatním žalovaným jejich (vyčíslené) náklady řízení (body II. až IV. a VI. výroku).
Proti rozsudku okresního soudu podal včasné odvolání žalobce.
V průběhu odvolacího řízení pak odvolací soud k návrhu žalobce rozhodl usnesením ze dne 31. května 2010, č. j. 22 Co 526/2009-641, že namísto dosavadního žalobce bude v řízení ve vztahu ke druhému, čtvrtému, pátému a šestému žalovanému pokračováno jako s novým žalobcem se společností Alibaba a sedem zbojníkov, s. r. o., se sídlem v Čadci, Hurbanova 208/62, PSČ 022 01, Slovenská republika, identifikační číslo 45533075 (dále též jen „společnost A“).
Odvolací soud poukázal na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 20. května 2010 (dále též jen „postupní smlouva“) a na to, že společnost A se svým vstupem do řízení na místo původního žalobce souhlasila. Na tomto základě měl za splněné podmínky pro vydání usnesení dle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
K tomu, že šestý žalovaný nesouhlasil s tímto žalobcovým návrhem, namítaje, že jde o účelový postup ve vazbě na nákladové důsledky zamítavého rozhodnutí, odvolací soud uvedl, že tyto skutečnosti nejsou relevantní při rozhodování o procesním nástupnictví. Tím, že soud vyhoví návrhu podle §107a o. s. ř., totiž není vyřešeno, zda existuje právo, jež mělo být převedeno a zda podle postupní smlouvy skutečně platně přešlo.
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání čtvrtý a šestý žalovaní. V dovolání uplatňují dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oba dovolatelé pak shodně namítají, že postoupení pohledávky je pouze simulovaným právním úkonem, jehož cílem je snaha (původního žalobce) zprostit se povinnosti hradit náklady prohraného soudního řízení. Postoupení je tak v rozporu s obecnou zásadou, že nedochází ke zhoršení dlužníkova postavení, nýbrž jen ke změně osoby věřitele. Dovolatelé uvádějí, že situace je o to vážnější, že povinnost náhrady nákladů řízení vznikla žalobci v řadě dalších sporů jím vedených proti stejným osobám u téhož soudu prvního stupně a odvolacího soudu a k postupování pohledávek tímto mechanismem na totožný subjekt dochází ve všech těchto případech.
Dovolatelé poukazují na to, že ačkoli žalovaní namítali uvedené skutečnosti, odvolací soud nepřihlédl k neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a nesprávně rozhodl napadeným usnesením.
Dovolatelé nadto nesouhlasí s tím, že v případě solidárního závazku lze postoupit nárok jen vůči některým ze solidárně zavázaných dlužníků.
Dovolání v této věci je - bez dalšího - přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Podmínku formulovanou návěštím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen „R 37/2004“/, na něž v daných souvislostech přiléhavě odkazuje i napadené usnesení). V R 37/2004 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy. Ostatně, k omezeným možnostem dlužníka napadat platnost smlouvy o postoupení pohledávky i v rovině hmotně právních vztahů srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v dotčeném ohledu správné.
Možnost uložit tomu, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce jako jeho procesní nástupce postupem podle ustanovení §107a o. s. ř., aby předtím složil ve stanovené lhůtě jistotu na náklady řízení, občanský soudní řád neupravuje, přičemž přiměřená aplikace ustanovení §51 odst. 1 zákona č. 97/1967 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, na tyto situace je možná jen v případě, že do řízení má takto vstoupit osoba s bydlištěm (sídlem) ve státě, který není členem Evropské unie (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1088/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2011, pod číslem 83).
Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob).
Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).
To platí tím více, že právní řád poskytuje subjektu poškozenému takovým postupem v případě, že nekalý účel postoupení vyjde najevo byť dodatečně, možnost žádat (a s vysokou mírou pravděpodobnosti i získat) náhradu újmy, jež mu takovým jednáním vznikla, po těch, kdož ji způsobili (srov. k tomu /třeba i ve vazbě na ustanovení §525 odst. 2 obč. zák./ např. §42 obč. zák.).
K nesouhlasu dovolatelů s tím, že v případě solidárního závazku lze postoupit nárok jen vůči některým ze solidárně zavázaných dlužníků, odkazuje Nejvyšší soud na svůj rozsudek ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006 uveřejněný pod číslem 21/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z nějž se podává, že takové postoupení je možné.
S přihlédnutím ke stavu dané věci lze na základě výše řečeného uzavřít, že odvolací soud nepochybil, jestliže návrhu dle §107a o. s. ř. vyhověl.
Dovolatelům se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jejich dovolání zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. října 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu