ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1091.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 1091/2021-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu pro Kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě, Tolstého č. 1455/2 – Územního pracoviště v Třebíči se sídlem v Třebíči, Žerotínovo náměstí č. 17/1, IČO 72080043, proti povinné J. K. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Nerudova č. 1190/3, pro 1 016 438,24 Kč, o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 E 4/2019, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 54 Co 236/2020-59, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 25. 11. 2020 č. j. 54 Co 236/2020-59 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že nařízení výkonu rozhodnutí nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené, jestliže předchozí řízení (vedené „z odlišného titulu a proti odlišné povinné osobě“) bylo „k návrhu oprávněného zastaveno podle ust. §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K otázce výkladu pojmu „stejná věc“ nebo „totožná věc“ srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001 sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 859/2009 a v nich uvedený závěr, podle kterého o stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob, a tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. K otázce výkladu stejného pojmu v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) srov. například dovolatelkou zmiňovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 20 Cdo 1448/2008 a ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. 20 Cdo 14/2001 a v nich přijatý právní názor, že „toutéž věcí“ ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. se pro účely vykonávacího řízení (exekučního řízení) rozumí stejný způsob výkonu (srov. §258 o. s. ř.) na týž předmět výkonu (exekuce) uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku (její část) přisouzenou stejným exekučním titulem; dále srov. mutatis mutandis například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018 sp. zn. 20 Cdo 282/2018 a v něm uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018 sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2019, podle kterých jestliže předchozí exekuce byla zastavena (nebo exekuční návrh byl zamítnut) pro existenci některého z obecných důvodů, pro které nelze pozdější exekuci mezi týmiž účastníky z téhož exekučního titulu a pro totéž plnění vést bez ohledu na to, jaký majetek může být postižen – §268 odst. 1 písm. a), b), g) a h) o. s. ř., vytváří pravomocné rozhodnutí o zamítnutí dřívějšího exekučního návrhu nebo o zastavení předchozí exekuce překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §159a odst. 4 a §254 odst. 1 o. s. ř.
Namítá-li dovolatelka, že „v obou exekučních řízeních je vymáhána stejná pohledávka, byť v řízení o prodeji zástavy duplikovaná dalším titulem, kterým byla uložena povinnost plnit dluh přímo jí“, že dluh (jejího bývalého manžela jako osobního dlužníka) vznikl „ze stejného právního titulu (nedoplatku na DPH a dani z příjmu)“, pak přehlíží, že – jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů, která přezkumu dovolacího soudu podle ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. nepodléhají – „bylo předcházející vykonávací řízení vedeno na podkladě odlišného titulu (přímo podle výkazů daňových nedoplatků)“, „jinou formou výkonu rozhodnutí, totiž přímým prodejem nemovitých věcí osoby povinné“ a proti jinému účastníkovi na straně povinného – bývalému manželovi povinné, a že proto „totožnost věci“ není (jak správně uvedl též odvolací soud) dána, neboť v nyní projednávané věci je exekučním titulem usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 9. 2005 č. j. 11 Nc 4003/2005-19 (potvrzené usnesením Krajského sodu v Brně ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 12 Co 325/2007), kterým bylo povinné uloženo zaplatit oprávněnému pohledávku zajištěnou zástavním právem s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný může domáhat pouze z výtěžku prodeje zástavy (nemovitých věcí ve vlastnictví povinné jako zástavní dlužnice). Vedle toho odvolací soud též správně poznamenal, že „za rozhodnutí, které by mělo představovat překážku věci rozsouzené, nelze považovat takové, jímž bylo předchozí řízení k návrhu oprávněného zastaveno podle ust. §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, nikoliv tedy z některého z obecných důvodů, pro které nelze pozdější exekuci mezi týmiž účastníky z téhož exekučního titulu a pro totéž plnění vést bez ohledu na to, jaký majetek může být postižen.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinné nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu