ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1199.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1199/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Š. A. a.s., o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 307/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2006, č.j. 23 Co 153/2006-423, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, č.j. 23 Co 153/2006-423, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2005, č.j. 9 C 307/2001-403, jímž bylo mezitímně rozhodnuto (o žalobě na náhradu škody na zdraví podle ustanovení §187 zák. práce), že základ nároku žalobkyně je důvodný z jedné poloviny, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť - i když napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 25. 6. 2003, č.j. 9 C 307/2001-143, kterým žalobu zamítl a který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2003, č.j. 23 Co 417/2003-177, zrušen - mezi novým rozsudkem soudu prvního stupně a právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, není příčinná souvislost. Závěr soudu prvního stupně obsažený v jeho pozdějším („mezitímním“) rozsudku o důvodnosti základu nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví v rozsahu jedné poloviny, který vychází z obecné odpovědnosti žalované za škodu podle ustanovení §187 odst. 1 zák. práce, nevyplynul z toho, že by jeho posouzení věci bylo usměrněno zrušovacím usnesením odvolacího soudu; k jinému (odlišnému) rozhodnutí dospěl soud prvního stupně na základě důkazů, které byly provedeny - z hlediska skutkových okolností tvrzených žalobkyní v žalobě - až po rozhodnutí odvolacího soudu, a po jejich zhodnocení ve smyslu zásad ustanovení §132 o.s.ř.
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) pouze dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Žalobkyně totiž v dovolání žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., nenastoluje. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že dovolatelka – kromě toho, že podrobně rekapituluje provedené důkazy - odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], spočívající v tom, že soudy „neprovedly ještě další navrhované důkazy“ (výslech MUDr. J. a MUDr. M., jejichž výslech navrhovala u jednání dne 12. 5. 2004), a že polemizuje se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Žalobkyně nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru neurochirurgie podaný znalcem MUDr. I. L., obsah zdravotního spisu žalobkyně vedeného lékařem závodní preventivní péče MUDr. M. a praktickým lékařem MUDr. J., dopis MUDr.M. ze dne 16. 1. 2004, lékařskou zprávu Doc. MUDr. K., CSc., z kliniky rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice v M. ze dne 23. 6. 1999, a dopis Krajské hygienické stanice S. k. ze dne 12. 10. 2000) a k jakým skutkovým závěrům z těchto důkazů dospěly, a předkládá vlastní skutkový závěr, že „připustila jako vstřícné gesto možnost nepřímého zavinění predispozicí či nižší odolností, včetně předchozího pracovního zařazení v odd. technické kontroly ve výši ¼, na základě znaleckého posudku MUDr. L., resp. na základě posouzení tímto znalcem vyjádřené k dodatku k jeho znaleckému posudku ze dne 27. 4. 2005 na str. 3 tohoto dodatku“ a že nesouhlasí se závěrem soudů o jejím „zavinění na vzniklých potížích z důvodů nižší odolnosti svalově vazivového aparátu ve výši jedné poloviny“. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují námitky žalobkyně v dovolání uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
K obsahu dalšího podání žalobkyně ze dne 17. 8. 2006, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 21. 8. 2006, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolání může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. ustanovení §241b odst. 3 věta první, §242 odst. 4 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu