ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1746.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1746/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci prohlášení za mrtvého B. F., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 2503/2003, o dovolání JUDr. P. P., jako správce konkurzní podstaty úpadce \"B. F.-V.-P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2006 č. j. 28 Co 237/2006-64 (správně 28 Co 237/2006-95), takto:
I. Dovolání JUDr. P. P. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh advokáta JUDr. P. P. jako správce konkursní podstaty úpadce \"B. F.-V.-P.\" Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28.5.2004 č.j. 14 Nc 2503/2003-21 rozhodl, že \"B. F., syn B. F. a J. F., roz. Č., oddaný dne 5.8.1986 před ONV v P. 1 s V. F., roz. B., podnikatele,\" se prohlašuje za mrtvého a že \"za den jeho úmrtí se považuje den 29.4.1999\". Dospěl k závěru, že B. F. je nezvěstný od roku 1999, že lhůta \"stanovená ve vyhlášce k podání zprávy o nezvěstném uplynula bezvýsledně\" a že \"okolnosti případu nasvědčují tomu, že byl fyzicky zlikvidován\". Protože poslední doklad podepsaný nezvěstným je ze dne 28.4.1999, lze předpokládat, že nepřežil den 29.4.1999. Podle potvrzení obsaženém ve spise nabyl rozsudek právní moci dnem 15.7.2004.
K podnětu notářky JUDr. M. K., která byla pověřena provedením úkonů v řízení o dědictví po B. F., Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 31.3.2006 č.j. 14 Nc 2503/2003-66 uvedený rozsudek zrušil. Poté, co zjistil, že dne 21.2.2003 se na klinice U. M. S. v D. r. narodila M. B. dcera N. F., k níž B. F. uznal dne 2.2.2005 na V. Č. r. v C. otcovství, přičemž svou totožnost prokázal cestovním pasem České republiky, dospěl k závěru, že \"domněnka o smrti B. F. je vyvrácena\" a že jsou proto ve smyslu §199 odst.1 o.s.ř. splněny důvody ke zrušení rozsudku o prohlášení za mrtvého.
K odvolání V. F. (manželky B. F.) a advokáta JUDr. P. P. jako správce konkursní podstaty úpadce \"B. F.-V.-P.\" Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.10.2006 č.j. 28 Co 237/2006-64 (správně 28 Co 237/2006-95) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Po doplnění dokazování zprávou Policie Č. r. ze dne 14.8.2006, ze které vyplynulo, že \"osoba B. F. je v současné době naživu a dle policejního šetření se zdržuje v K.\" a že \"s touto republikou nemá ČR uzavřenou smlouvu o vydávání obviněných, a proto nebylo možno z těchto důvodů realizovat zatčení s následnou extradicí\", odvolací soud uzavřel, že důkazy provedené soudem prvního stupně \"vedly k vyvrácení domněnky, že dotčená osoba zemřela, a byl prokázán opak\". Odvolací soud odmítl námitku odvolatelů, že by \"provedené důkazy dostatečně neprokázaly, že dotčená osoba je naživu, neboť je nepovažovaly za pravdivé a věrohodné\", a že \"obsah listin, kterými soud prvního stupně provedl dokazování, neodpovídá skutečnosti\", s odůvodněním, že podle výsledků dokazování je \"dotčená osoba naživu\" a že \"nemá důvod pochybovat o pravdivosti učiněných zjištění\". Návrh advokáta JUDr. P. P., aby \"byl zapsán jako den smrti B. F. 3.2.2005\", považoval odvolací soud za neopodstatněný, neboť \"nebylo prokázáno, že by tento den dotčená osoba nepřežila\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal JUDr. P. P. jako správce konkursní podstaty úpadce \"B. F.-V.-P.\" dovolání. Namítá, že zrušení rozhodnutí o prohlášení B. F. za mrtvého je předčasné, neboť nedošlo k ověření pravosti rodného listu N. F., nebylo prověřeno, zda nedošlo k pochybení \"ze strany honorárního úřadu v C., před který měl údajně předstoupit živý a zdráv dne 2.2.2005 B. F.\", nebyla ověřena doba platnosti cestovního pasu a \"identita osoby, která pas předkládala a mohla se i eventuálně vydávat za B. F.\". Podle názoru dovolatele jsou ve věci \"pochybnosti a nesrovnalosti\" a může být \"v něčím zájmu\" nepravdivý závěr o tom, že B. F. nezemřel. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu o věci samé jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst..2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Dovolatel napadá rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí (usnesení) soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání dovolatele proti rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Dovolatel v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. I když dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem, podstatou jeho výhrad je nesouhlas s tím, k jakému skutkovému zjištění odvolací soud (spolu se soudem prvního stupně) na základě výsledků dokazování dospěl. Dovolatel - na rozdíl od skutkových závěrů soudů obou stupňů - současně dovozuje, že z provedených důkazů nevyplývá závěr o tom, že B. F. je naživu; tím, že jinak (odlišně) hodnotí výsledky dokazování, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatele tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., který - jak uvedeno výše - nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.; Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu