ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.224.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 224/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce E. Š. , zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, 1. máje č. 741, proti žalované OKD, a.s. se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 17 C 113/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2012 č.j. 16 Co 61/2012-56, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 23.6.2011 žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobce "na základě lékařského posudku MUDr. Františka Cibulky z oddělení závodní preventivní péče Karvinské hornické nemocnice ze dne 24.8.2010 dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce zámečníka v příčinné souvislosti s obecným onemocněním".
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 30.8.2011 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v lékařském posudku ze dne 24.8.2010 není uveden důvod, proč se stal trvale nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce, a že je proto tento lékařský posudek pro pracovněprávní účely neplatný. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že MUDr. František Cibulka dodatečně vydal k tomuto lékařskému posudku dne 7.9.2010 tzv. odborné stanovisko, podle něhož se žalobce stal nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce v příčinné souvislosti s obecným onemocněním, neboť toto "odborné stanovisko" není lékařským posudkem. Žalobce se domnívá, že jediným důvodem jeho trvalé nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce je nemoc z povolání, která u něho byla posléze zjištěna ke dni 1.12.2010.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 3.11.2011 č.j. 17 C 113/2011-31 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odborné stanovisko MUDr. Františka Cibulky ze dne 7.9.2010 je pro účely podání výpovědi z pracovního poměru ze dne 23.6.2011 irelevantní, neboť lékařský posudek nelze žádným způsobem doplňovat a měnit, že lékařský posudek ze dne 24.8.2010 byl vydán pro účely posouzení zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce a že podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 385/2006 Sb. "není nutné a nezbytné, aby v lékařském posudku byl uváděn důvod dlouhodobé nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce". Soud prvního stupně proto "neshledal lékařský posudek neplatný" a dovodil, že "výpovědní důvod podle §52 písm. e) zákoníku práce byl dán a že předmětná výpověď z pracovního poměru je platným právním úkonem". Žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k prokázání toho, zda důvodem pro ukončení pracovního poměru žalobce u žalované byla nemoc z povolání, považoval soud prvního stupně za nadbytečný, neboť "v daném případě se nejedná o uplatnění výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce".
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16.4.2012 č.j. 16 Co 61/2012-56 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 23.456,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kabudi. Dospěl k závěru, že v lékařském posudku musí být výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřen závěr o tom, že zaměstnanec není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilý dále konat dosavadní práci a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě (bod 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb.), a že je třeba, aby lékařský posudek obsahoval výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti uvedení příčiny, pro kterou zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, tj. zda touto příčinou byly pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání anebo jiné (obecné) onemocnění. Požadavek, aby z lékařských posudků bylo jednoznačně patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce nebo zda je výpovědním důvodem podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce, vyplývá přímo z těchto ustanovení zákoníku práce. Protože z obsahu lékařského posudku MUDr. Františka Cibulky ze dne 24.8.2010 není jednoznačně patrno, pro jakou příčinu žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, není uvedený lékařský posudek způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru podle §52 písm. e) zákoníku práce a předmětná výpověď je proto neplatným právním úkonem; odborné stanovisko dodatečně vydané dne 7.9.2010 nelze podle jeho obsahu považovat za nedílnou součást lékařského posudku ze dne 24.8.2010.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že by lékařský posudek vždy v posudkovém závěru musel obsahovat uvedení příčiny, pro kterou zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Podle žalované "předpokladem uplatnění výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce je [na rozdíl od výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce] konstatování dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti zaměstnance vykonávat dosavadní práci, aniž by zákon výslovně vyžadoval uvedení konkrétní příčiny", a že "vztah mezi oběma ustanoveními lze charakterizovat jako vztah mezi ustanovením obecným [§52 písm. e) zákoníku práce] a zvláštním [§52 písm. d) zákoníku práce], když ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce upřesňuje výpovědní důvod pro úzce vymezenou skupinu poškození zdraví profesního charakteru". Žalovaná se domnívá, že, "není-li v lékařském posudku, kterým je konstatována dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti zaměstnance, uvedena příčina této ztráty, nejedná se o posudek vydaný ve smyslu ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce, nýbrž o posudek vydaný ve smyslu ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce". Příčinou pozbytí zdravotní způsobilosti pak může být jakékoliv onemocnění, odlišné od nemoci z povolání, ohrožení touto nemocí nebo pracovního úrazu. Lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče navíc není "aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech" a jako rozhodnutí ho lze "vnímat jen v nejobecnějším smyslu tohoto slova, tedy že lékař při posuzování zdravotního stavu volí (rozhoduje) mezi tím, zda aktuální zdravotní stav zaměstnance umožňuje vykonávat dosavadní práci či nikoliv". Protože lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti je "toliko dobrozdáním", nemůže být neplatný a "nelze ho považovat za nezpůsobilý podklad pro dání výpovědi proto, že v něm není obsažena příčina zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance vykonávat dosavadní práci". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalované proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23.6.2011 - podle právních předpisů účinných v té době, zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 347/2010 Sb. a č. 73/2011 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2011 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákonů č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 548/1991 Sb., č. 550/1991 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 307/1993 Sb. a č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. a zákonů č. 14/1997 Sb., č. 79/1997 Sb., č. 110/1997 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 167/1998 Sb., č. 71/2000 Sb., č. 123/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č.149/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 164/2001 Sb., č. 260/2001 Sb., č. 285/2002 Sb., č. 290/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 130/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 53/2004 Sb., č. 121/2004 Sb., č. 156/2004 Sb., č. 422/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 379/2005 Sb., č. 381/2005 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 225/2006 Sb., č. 227/2006 Sb., č. 245/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č. 111/2007 Sb., č. 28/2008 Sb., č. 189/2008 Sb., č. 296/2008 Sb., č. 129/2008 Sb., č. 274/2008 Sb., č. 479/2008 Sb., č. 227/2009 Sb. a č. 43/2011 Sb., tedy podle zákona o péči o zdraví lidu ve znění účinném do 29.12.2011 (dále jen "zákona o péči o zdraví lidu").
Podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, "nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice".
Podle ustanovení §52 písm. e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, "pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci".
Podle ustanovení §50 odst.4 zák. práce "dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná", a "důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn".
Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je podle ustálené judikatury soudů (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.1998 sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. §18 zák. práce a §34 a §35 odst.2 občanského zákoníku). Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru a dalších právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku (tj. ke dni, k němuž ve smyslu ustanovení §334, §335 a §336 zák. práce byla výpověď z pracovního poměru zaměstnanci doručena, popř. se považuje za doručenou) musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi.
Není-li zaměstnanec schopen pro svůj (nepříznivý) zdravotní stav dále konat dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení - výpověď z pracovního poměru buď podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ustanovení §52 písm. e) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci. I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův (nepříznivý) zdravotní stav, v důsledku kterého zaměstnanec nesmí (není schopen) dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat (a nezaměňovat je), neboť spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.
Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí - jak vyplývá z ustanovení §50 odst.4 věty první zák. práce - ve výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm.d) zák. práce nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z důvodu popsaného v ustanovení §52 písm.e) zák. práce, jinak je výpověď z pracovního poměru neplatná.
Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný "zařízením závodní preventivní péče" nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pak musí být také v lékařském posudku (v rozhodnutí příslušného správního úřadu) výslovně uvedeno nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci. Jestliže totiž zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru musí - má-li být jeho výpověď z pracovního poměru platným právním úkonem - při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí, protože zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, je dáno již povahou věci, že, zakládá-li se důvod výpovědi na lékařském posudku vydaném "zařízením závodní preventivní péče" nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, musí rozlišení toho, proč zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci [rozlišení důvodů výpovědi podle ustanovení §52 písm.d) a §52 písm.e) zák. práce], vždy obsahovat lékařský posudek vydaný "zařízením závodní preventivní péče" nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že lékařský posudek vydaný "zařízením závodní preventivní péče" nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, je způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm.d) nebo §52 písm.e) zák. práce, jen jestliže z nich je jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci [zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm.d) nebo v ustanovení §52 písm.e) zák. práce].
Názor žalované, podle kterého se jedná o důvod k výpovědi podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce vždy, "není-li v lékařském posudku, kterým je konstatována dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti zaměstnance, uvedena příčina této ztráty", a podle něhož je výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce naplněn jen tehdy, je-li v lékařském posudku (rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává) uvedeno, že zaměstnanec ztratil způsobilost k výkonu dosavadní práce pro pracovní úraz, pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení nemoci z povolání, kromě výše uvedeného rovněž pomíjí požadavek na určitost závěrů lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává) a na jejich přezkoumatelnost (případný nedostatek odborných závěrů o příčinách zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce nebo jiná pochybení v obsahu lékařského posudku, popřípadě v rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, bez dalšího promítá ve prospěch výpovědního důvodu z hlediska jeho právních následků pro zaměstnance nevýhodnějšího) a využívá v "neprospěch zaměstnanců" také to, že z lékařských posudků vždy není jednoznačně (bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce nebo zda je výpovědním důvodem podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce, také proto, že právní úprava náležitostí lékařského posudku s takovým rozlišováním v posudkovém závěru - jak vyplývá z vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů (bodu 8 její Přílohy č. 1) – v rozporu se zákonem neuvažuje (k tomu srov. též právní názor uvedený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.2.2012 sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, který byl uveřejněn pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).
Oproti závěrům rozsudku odvolacího soudu nelze úspěšně argumentovat ani tím, že podle odborného stanoviska MUDr. Františka Cibulky ze dne 7.9.2010 se žalobce stal nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce "v příčinné souvislosti s obecným onemocněním", jestliže ještě před podáním výpovědi z pracovních poměru u žalobce byla - jak vyplývá z lékařské zprávy MUDr. Marie Bartnické z oddělení nemocí z povolání a funkční diagnostiky Nemocnice Podlesí, a.s. ze dne 15.4.2011 - zjištěna ke dni 1.12.2010 nemoc z povolání.
Na výše uvedeném nic nemůže změnit ani to, že lékařský posudek vydaný "zařízením závodní preventivní péče" není - jak uvádí dovolatelka - "aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech" a představuje "toliko dobrozdání" o zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k práci a že tedy nelze hovořit - jak žalovaná dále dovozuje - o jeho neplatnosti. Bez ohledu na svojí povahu a účinky totiž lékařský posudek vydaný "zařízením závodní preventivní péče" může být způsobilým podkladem pro platné rozvázání pracovního poměru jen tehdy, jestliže z něj (alespoň) bez pochybností vyplývají všechny (výše zmíněné) okolnosti, které jsou předpokladem po podání výpovědi podle ustanovení §52 písm.d) a §52 písm.e) zák. práce.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a že nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu