ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2568.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2568/2018-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněných a) J. P., a b) P. P. , obou zastoupených Mgr. Ing. arch. Markem Dolejšem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 828/23, proti povinné KOWITZ INVEST s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 3, U Rajské zahrady č. 639/16, IČO 24770230, zastoupené opatrovníkem JUDr. Ing. Lucií Kovářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní č. 2569/108, zastoupenou JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní č. 2569/108, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2018, č. j. 16 Co 414/2015-169, takto:
Dovolání oprávněných se zamítá .
Odůvodnění:
Na návrh oprávněných Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, nařídil na základě notářského zápisu NZ 546/2012, N 536/2012, sepsaného 19. 9. 2012 T. O., notářským kandidátem JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové, notářky ve Dvoře Králové, k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 1.954.033,40 Kč s příslušenstvím „prodej zástavy nemovitostí“ ve vlastnictví povinné, a to „budovy (objekt bydlení), stojící na pozemcích (zastavěná plocha a nádvoří) k. ú. L., obec P., LV, vše zapsáno u Katastrálního úřadu P., Katastrální pracoviště P.“
Vedením exekuce byla podle ustanovení §43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, pověřena Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 8. 10. 2013 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013 Mgr. Martina Havlová, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 10.
Podáním ze dne 3. 7. 2015, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 [neboť soudnímu exekutorovi zaniklo pověření k provedení exekuce podle ustanovení §51 písm. c) exekučního řádu], se povinná domáhala, aby exekuce byla zastavena. Návrh zdůvodnila zejména tím, že „exekuční titul“ byl povinné doručen dne 23. 6. 2015, tedy dnem právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 18 C 8/2012, kterým bylo rozhodnuto, že doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, je neúčinné. Proti „exekučnímu titulu“ podala povinná dne 2. 7. 2015 odvolání, a tak nelze mít za to, že existuje pravomocný a vykonatelný „exekuční titul“.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 36 EXE 13115/2013-57, „exekuci evidovanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013“ zastavil, rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Mgr. Martině Havlové, soudnímu exekutorovi, náhradu nákladů exekuce 4.235,- Kč, a dále rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinné náhradu nákladů řízení 20.642,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta. Dospěl k závěru, že dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, č. j. 18 C 8/2012-35, jímž bylo rozhodnuto, že doručení „rozsudku“, který vydal Obvodní soud pro Prahu 8 pod č. j. 18 C 8/2012-35 dne 4. 3. 2013, je neúčinné v důsledku vad doručování, je postaveno najisto, že k datu vydání citovaného usnesení 19. 6. 2015 nenabyl uplatněný „exekuční titul“ právní moci a tudíž ani vykonatelnosti, a proto podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu exekuci zcela zastavil.
K odvolání oprávněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2015, č. j. 16 Co 414/2015-77, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl; zároveň rozhodl, že povinná je povinna nahradit oprávněným náklady řízení před soudy obou stupňů 1.815,- Kč k rukám „jejich právního zástupce“ a že soudní exekutorka Mgr. Martina Havlová nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o zastavení exekuce. Vyšel z toho, že „konstantní judikatura i odborná literatura dovodily, že provedením exekuce úspěšným vynucením povinnosti, pro kterou byla exekuce vedena, a nákladů exekuce tato končí. Skončí-li tedy exekuce, nelze ji již zastavit.“ Pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) je totiž typické, že ukončuje provedení výkonu rozhodnutí dříve, než byla vymáhaná povinnost stanoveným způsobem skutečně nuceně vymožena.
K dovolání povinné Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 21 Cdo 2200/2016-152, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul odvolacímu soudu, že nerespektoval judikaturu dovolacího soudu, podle které soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), a že na rozdíl od ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu - zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení §268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem, neboť provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2018, č. j. 16 Co 414/2015 – 169, usnesení soudu prvního stupně „ve výroku pod bodem III/ ohledně výše nákladů řízení“ změnil tak, že jejich výše činí 20 255,40 Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 20 255,40 Kč k rukám „jeho právního zástupce“ a že soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Vyšel přitom ze závazného názoru dovolacího soudu, podle kterého po nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se stalo usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy neúčinným (pozbylo vykonatelnosti). Z toho důvodu lze exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zastavit.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu oprávnění namítají, že se odvolací soud (i soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, neboť nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) přísluší - jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování - i posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně, a že navíc věc nesprávně posoudil, neboť exekuční návrh byl podán v době, kdy byl již exekuční titul pravomocný a vykonatelný a nikoliv opačně. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť z obsahu dovolání není patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva, od níž se měl odvolací soud odchýlit, se má jednat (jde o pouhou polemikou s odůvodněním usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky posuzování účinnosti doručení rozhodnutí, které je titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci), která dosud nebyla v judikatuře ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným.
Jak uvedl dovolací soud již v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 8. 11. 2017, č. j. 21 Cdo 2200/2016-152, soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným, a že na rozdíl od ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu - zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení §268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem, neboť provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“, přičemž odkázal mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.
V projednávané věci je proto podstatné zjištění, zda a kdy bylo skutečně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35 (titul pro vedení této exekuce), doručeno povinné. Jinak řečeno, zda a kdy se titul pro tuto exekuci stal vykonatelným.
O neúčinnosti doručení rozhoduje odesílající soud jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá. Vydal-li soud rozhodnutí (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), kterým se řízení u něho končí, nelze z ustanovení §50d o. s. ř. úspěšně dovozovat, že by mohl (i nadále) posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda rozhodnutí jím vydaná byla řádně a účinně doručena a zda tedy jsou pravomocná a vykonatelná, popřípadě kdy nabyla právní moci nebo se stala vykonatelnými. Je-li soud v řízení o výkon rozhodnutí (soud a soudní exekutor v exekučním řízení) oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (exekuci), včetně titulů vydaných v občanském soudním řízení (srov. §275 odst. 2 o. s. ř. a §52 odst.1 ex. řádu), je-li soud prvního stupně povinen odmítnout opožděné odvolání a dovolání (§208 odst. 1 a §241b odst. 1 o. s. ř.), je-li odvolací soud povinen odmítnout opožděné odvolání, nerozhodl-li o odmítnutí soud prvního stupně, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně (§218a o. s. ř.), je-li dovolací soud povinen odmítnout opožděné dovolání, nerozhodl-li o odmítnutí soud prvního stupně, ačkoliv dovolání bylo podáno opožděně (§243c odst. 3 o. s. ř.), a je-li soud povinen zamítnout opožděně podanou žalobu pro zmatečnost nebo žalobu na obnovu řízení (srov. §233 až §235, §235e odst. 1 a §235f o. s. ř.), znamená to (mimo jiné), že nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků přísluší - jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování - také posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit) – srov. např. dovolateli citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.
Soudům v řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není a ani dobře nemůže být zakázáno, aby samostatně zkoumaly a posuzovaly otázku, zda rozhodnutí nebo jiná listina byla adresátům řádně a účinně doručena, jenom proto, že je možné způsobem uvedeným v §50d o. s. ř. určit neúčinnost doručení. Bylo-li usnesením odesílajícího soudu ve smyslu §50d odst. 1 nebo 2 o. s. ř. rozhodnuto, že doručení je neúčinné, soudy z něho v řízení o výkon rozhodnutí, při posuzování opožděnosti opravných prostředků nebo v jiných obdobných případech vycházejí, jinak si otázky doručení zjišťují a posuzují samostatně.
Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že rozhodnutí soudu vydané v občanském soudním řízení není z formálního hlediska vykonatelné, neboť nebylo řádně či účinně doručeno, neplatí tu §50d odst. 5 o. s. ř. Je tomu tak proto, že přezkum řádnosti doručení v rámci řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není rozhodováním o neúčinnosti doručení ve smyslu ustanovení §50d o. s. ř. Dotčené rozhodnutí proto musí v příslušném řízení být adresátu znovu (a řádně) doručeno, má-li tato skutečnost pro další průběh řízení význam.
Protože v projednávané věci Obvodní soud pro Prahu 8 vydal dne 4. 3. 2013, pod č. j. 18 C 8/2012-35, rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí, a teprve podáním ze dne 3. 7. 2015, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3, se povinná domáhala, aby exekuce byla zastavena s odůvodněním, že jí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, nebylo doručeno, je ze shora uvedeného zřejmé, že posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit), nepřísluší odesílajícímu soudu, ale že si tuto otázku musí soud v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) posoudit sám.
Povinná zpochybňovala řádnost doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, tím, že jediným statutárním orgánem povinné a jedinou oprávněnou osobou s přístupem do její datové schránky byl v době ode dne 30. 11. 2010 do dne 11. 12. 2013 M. V. Ode dne 22. 9. 2012 nejméně do dne 30. 7. 2013 byl M. V. ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti. Tyto údaje povinné byly v průběhu řízení ověřeny jako správné.
Jestliže podle ustanovení §47 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a do datové schránky žalované bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, doručeno dne 4. 3. 2013 v 17:22:29 hod., je zřejmé, že takovéto doručení nemohlo být účinné, neboť je nepochybné, že v době ode dne 4. 3. 2013 do dne 14. 3. 2013 byl jediný jednatel povinné a jediná oprávněná osoba s přístupem do její datové schránky (M. V.) ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti.
Správný je proto závěr odvolacího soudu, že lze exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zastavit, neboť se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněných podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu