ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2758.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2758/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy ve věci konkursu úpadce Z. B. a.s., zastoupeného advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2003, č.j. 45 K 22/2003-33, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 153/2003, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2005, č.j. 11 Cmo 357/2004-139, takto:
I. Dovolání úpadce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.3.2003, č.j. 45 K 22/2003-33 byl na návrh dlužníka, který byl u soudu podán téhož dne, prohlášen konkurs na majetek \"Z. B., a.s.\", a správcem konkursní podstaty byl ustaven \"L. K.\"; soud současně vyzval věřitele dlužníka, aby do 30 dnů od prohlášení konkursu přihlásili své pohledávky, a osoby, které \"mají závazky vůči úpadci\", aby \"již plnění neposkytovali úpadci, ale správci konkursní podstaty\".
Proti tomuto usnesení podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem žalobu pro zmatečnost a oznámilo, že současně s podáním této žaloby vstoupilo do řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003. Žalobu zdůvodnilo zejména tím, že řízení ve věci prohlášení konkursu na majetek Z. B. a.s. bylo již zahájeno dne 1.10.1999 u Krajského soudu v Brně (pod sp. zn. 45 K 77/99) na návrh věřitele, o němž v době vydání napadeného usnesení ještě nebylo rozhodnuto, a že tedy návrh dlužníka nebyl ve smyslu ustanovení §4 odst.4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), \"způsobilý zahájit řízení\". Protože napadeným usnesením rozhodl krajský soud \"za situace, kdy v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení\", je napadené usnesení krajského soudu postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8.10.2003, č.j. 33 Cm 153/2003-22 napadené usnesení krajského soudu zrušil, řízení \"vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003\" zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že u Krajského soudu v Brně bylo \"podáním doručeným tomuto soudu dne 1.10.1999 zahájeno řízení o prohlášení konkursu na majetek Z. B. a.s.\", soud prvního stupně nejprve dovodil, že každý další návrh na prohlášení konkursu, podaný na téhož dlužníka dříve, než soud rozhodne o prohlášení konkursu, se považuje za přistoupení k řízení, že \"za takové přistoupení\" měl být považován také návrh dlužníka na prohlášení konkursu podaný u krajského soudu dne 28.3.2003 a že krajský soud \"neměl ve věci meritorně rozhodnout\". Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003 jsou totožná, neboť se týkají konkursu na tentýž subjekt, a že proto ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003 \"bránila rozhodnutí překážka věci zahájené\". Protože napadené usnesení krajského soudu bylo postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 2 písm. a) o.s.ř., rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení §235e odst. 2 o.s.ř. nejen o jeho zrušení, ale také o zastavení řízení \"vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003\".
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26.1.2005, č.j. 11 Cmo 357/2004-139 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že správkyně konkursní podstaty úpadce (v té době JUDr. Ing. I. S.) není účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost, že Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem vstoupilo do řízení v konkursní věci v souladu s ustanovením §35 odst. 1 písm. k) o.s.ř., že v řízeních vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003 šlo o tutéž věc (o prohlášení konkursu na majetek stejného dlužníka) a že \"v případě řízení o návrhu na prohlášení konkursu navíc platí speciální ustanovení §4 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), podle něhož další návrh na prohlášení konkursu, podaný na téhož dlužníka dříve, než soud rozhodne o prohlášení konkursu, se považuje za přistoupení k řízení\", odvolací soud dospěl k závěru, že zahájení řízení o návrhu na prohlášení konkursu u Krajského soudu v Brně bránilo tomu, aby v téže věci probíhalo u Krajského soudu v Ústí nad Labem jiné řízení, a že proto napadené usnesení krajského soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání. Namítá v první řadě, že byl v řízení před soudem prvního stupně \"postupem soudu zcela zbaven svých práv se tohoto řízení účastnit\", neboť se řízení před soudem prvního stupně zúčastnila správkyně konkursní podstaty, jejíž \"zájmy byly co se týče podstaty sporu zcela opačné oproti zájmům dovolatele\", že \"nabyl řádně své vlastnosti být tím, za koho byl označen, což jej přesto z účasti na řízení vylučovalo, až po ukončení tohoto řízení\", a že odůvodnění usnesení odvolacího soudu není \"přesvědčivé\" v tom, jak vysvětluje okolnosti, za nichž bylo doručováno usnesení soudu prvního stupně. Úpadce dále nesouhlasí s názorem soudů, že by řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003 měla stejný předmět. Ve \"smyslu dvou samostatných řízení\" uvažoval též Nejvyšší soud ve svém \"rozhodnutí\" ze dne 28.8.2003, č.j. 32 Od 46/2003-1236, jímž \"řízení probíhající u soudu v Ústí nad Labem nepřikázal z důvodu vhodnosti soudu v Brně\" a v němž vyjádřil názor, že \"soud (v Brně) musí respektovat překážku věci rozsouzené a že v daném případě bude Krajský soud v Ústí nad Labem v konkursním řízení na majetek dovolatele pokračovat\". Úpadce navíc \"vždy projevoval vůli nestát se účastníkem konkursního řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99\", jehož předmětem byla \"otázka, zda se úpadce nacházel v úpadku\" v době podání návrhu na prohlášení konkursu, došlého soudu dne 1.10.1999, a úpadce \"existenci takové skutečnosti po celou dobu tohoto řízení popíral\". Předmětem \"souběžného a nezávislého řízení\" u Krajského soudu v Ústí nad Labem oproti tomu byl návrh na prohlášení konkursu podaný úpadcem \"v situaci, kdy se na jaře roku 2003 nacházel již léta v řízení o prohlášení konkursu se všemi důsledky z toho vyplývajícími, kdy zejména soud obesílal různé subjekty a státní orgány s dotazem ohledně jejich pohledávek za dlužníkem a jeho majetkové situace, kdy se tak vytvářelo kolem úpadce ovzduší přesvědčující obchodní svět a státní správu o jeho nejisté hospodářské situaci a kdy se neopominutelnou pomocí medializace (čemuž napomáhala i historická proslulost Z. B.) tato situace úpadce zhoršila potud, že jediné východisko z ní nalezli členové jeho statutárního orgánu v podání návrhu na prohlášení konkursu, jež bylo důsledkem na rozdíl od předcházejícího řízení v Brně hospodářského stavu úpadce na jaře 2003, nikoli 1999, a tato otázka byla i předmětem uvedeného řízení\". Úpadce dále soudům vyřizujícím konkursní věc vytýká, že \"během dosavadního řízení rozhodovaly po určitý čas o osudu téhož konkursního řízení dva soudy, aniž bylo kdy soudem v Brně vydáno usnesení o spojení věci a poté o odpojení soudního spisu\", a dovozuje, že v rámci konkursního řízení není usnesení o prohlášení konkursu \"rozhodnutím meritorní povahy\" (takovým rozhodnutím \"je až konečné rozhodnutí ve věci\") a že Krajský soud v Brně \"nerespektoval pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem založenou překážku věci rozsouzené\". Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu úpadce dovozuje ze zásadního významu rozhodnutí po právní stránce a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Úpadce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Zmatečnosti nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.); je-li dovolání přípustné, smí dovolací soud ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout, a to i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005 sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Protože zmatečnosti nejsou důvodem, pro který by bylo možné napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, nemůže být posouzení, zda jimi bylo (případně) rozhodnutí odvolacího soudu postiženo, způsobilým podkladem pro závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce.
Úpadce v dovolání mimo jiné namítá, že byl v řízení před soudem prvního stupně \"zcela zbaven svých práv se tohoto řízení účastnit\". Protože tím uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř., ačkoliv nejde o způsobilý dovolací důvod, a protože - jak uvedeno výše - na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nemohlo být k této námitce při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto.
Pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost však bylo významné posouzení otázky, zda jde v původním řízené o zmatečnost (a případně o jakou) tehdy, rozhodl-li soud o návrhu na prohlášení konkursu, který se ve smyslu ustanovení §4 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), považuje za přistoupení k řízení, zahájenému na jiný (dříve podaný) návrh na prohlášení konkursu na majetek stejného dlužníka. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, představuje napadené usnesení z pohledu této právní otázky rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Konkurs na majetek dlužníka může být prohlášen - jak vyplývá zejména z ustanovení §12a odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů) - jen na návrh, k němuž jsou oprávněni dlužník nebo kterýkoliv z jeho věřitelů anebo osoba, o níž to stanoví zákon [srov. §4 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů)]. Další návrh na prohlášení konkursu, podaný na téhož dlužníka dříve, než soud rozhodne o prohlášení konkursu, se považuje za přistoupení k řízení; pro dalšího navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení [§4 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů)].
Návrh na zahájení řízení, který se podle zákona považuje za přistoupení k řízení (zahájenému na jiný, dříve podaný návrh na zahájení řízení, nebo bez návrhu, jde-li o řízení, kde to připouští zákon), nemá účinky zahájení řízení. Znamená to mimo jiné, že dnem, kdy došel soudu návrh na zahájení řízení, který se podle zákona považuje za přistoupení k řízení, nedošlo k zahájení nového samostatného řízení, že pro takového dalšího navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil, a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky řízení nemůže soud vycházet z toho, že by se další navrhovatel (samostatně, svým návrhem) vůbec něčeho domáhal.
Pro překážku litispendence (věci zahájené) je charakteristické, že zahájení řízení (na návrh nebo i bez návrhu, jde-li o řízení, kde to připouští zákon) brání tomu, aby o téže věci nebo v zákonem stanovených případech o tomtéž jednání nebo stavu probíhalo jiné řízení (zahájené na jiný, později podaný, návrh nebo i bez návrhu, jde-li o řízení, v němž to připouští zákon) [srov. §83 o.s.ř.]. V případě, že nenastaly na základě podaného návrhu účinky zahájení řízení, neboť se návrh podle zákona považuje za přistoupení k řízení, nemůže o téže věci a ani o tomtéž jednání nebo stavu probíhat jiné řízení, než které bylo zahájeno na základě jiného, dříve podaného, návrhu nebo které bylo zahájeno bez návrhu, jde-li o řízení, kde to připouští zákon. Pro řízení ve věci konkursu z toho vyplývá, že překážka litispendence (věci zahájené) se v něm uplatní, jen jestliže podá stejná osoba vůči témuž dlužníku další návrh na prohlášení konkursu dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jejím původním návrhu, neboť v ostatních případech (je-li podáno vůči stejnému dlužníku více návrhů na prohlášení konkursu a nebylo-li o žádném z nich dosud pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno právní úpravou obsaženou v ustanovení §4 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů) [srov. též závěry obsažené v bodě IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu K výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998].
Protože další návrh na prohlášení konkursu na majetek Z. B. a.s., vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003 podala jiná osoba, než která podala návrh na prohlášení konkursu na majetek stejného dlužníka vedený u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99, nemůže být správný názor soudů obou stupňů a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, podle kterého tím nastala překážka litispendence (věci zahájené) a podle něhož je žalobou pro zmatečnost napadené usnesení krajského soudu postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Skutečnost, že dne 28.3.2003 byl u Krajského soudu v Ústí nad Labem podán další návrh na prohlášení konkursu na majetek Z. B. a.s., který nemá účinky zahájení řízení, neboť se ve smyslu ustanovení §4 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů) považuje za přistoupení k řízení, vedenému u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99, má za následek, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.3.2003, č.j. 45 K 22/2003-33 bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek Z. B. a.s. bez návrhu, ačkoliv ho podle zákona bylo třeba; žalobou pro zmatečnost vytýkaná vada původního řízení tedy nemůže představovat zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 2 písm. a) o.s.ř., ale podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o.s.ř.
Z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o.s.ř. může být žalobou pro zmatečnost napadeno nejen rozhodnutí ve věci samé, ale každé pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího řízení, kterým bylo řízení skončeno.
Řízení ve věci konkursu probíhá v několika relativně samostatných fázích; první z těchto fází začíná podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a končí rozhodnutím o tomto návrhu.
V řízení ve věci konkursu, jakož i v dalších řízeních, která probíhají ve více relativně samostatných fázích (např. v řízení ve věcech péče o nezletilé děti nebo v opatrovnickém řízení), se rozumí rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno, všechna rozhodnutí, kterými byla ukončena každá jeho relativně samostatná fáze, neboť - na rozdíl od rozhodnutí, která se vydávají v průběhu řízení a která nejsou způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost - se jimi končí řízení ohledně určitého, relativně samostatného předmětu řízení celkového a rozhodnutí, v němž se tímto způsobem promítá výsledek této relativně samostatné fáze řízení, jinak (bez využití opravných prostředků) již nemůže být změněno nebo zrušeno. Rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno, se proto ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř. rozumí také usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
Z uvedeného vyplývá, že pravomocné usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.3.2003, č.j. 45 K 22/2003-33 je z důvodu, vylíčeného v žalobě pro zmatečnost, postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o.s.ř.; námitky dovolatele, v nichž dovozuje, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003 nešlo o tutéž věc jako v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 77/99 a že usnesení o prohlášení konkursu není \"rozhodnutím meritorní povahy\", jsou proto pro právní posouzení věci - i kdyby snad byly (mohly být) oprávněné - bezpředmětné. Dovozuje-li úpadce, že v konkursním řízení měly soudy vycházet z toho, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.3.2003, č.j. 45 K 22/2003-33 byla založena překážka věci rozsouzené pro další řízení, nebere současně náležitě v úvahu, že uvedené usnesení je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o.s.ř. a že proto musí být zrušeno i v zájmu toho, aby svými účinky nepůsobilo na další průběh konkursního řízení. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zrušení žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení krajského soudu a o zastavení řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 22/2003, je za tohoto stavu věci - i když z nikoliv zcela přiléhavých argumentů - z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné.
Opodstatněná není ani námitka úpadce, že byl v řízení před soudem prvního stupně \"postupem soudu zcela zbaven svých práv se tohoto řízení účastnit\". Úpadce přehlíží, že zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, které bylo uveřejněno pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Dovozuje-li tedy, že byl za řízení před soudem prvního stupně \"poškozen\" tím, že soud jednal se správkyní konkursní podstaty, je třeba zdůraznit, že za odvolacího řízení soud jednal přímo s ním, že mu byla poskytnuta možnost učinit vše, z čeho byl snad v řízení před soudem prvního stupně nesprávným postupem soudu vyloučen, a že této možnosti - jak je nepochybné z obsahu spisu - také využil.
S dovolatelem nelze souhlasit ani v tom, že by řízení před soudy bylo postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Úpadcem vytýkané nedostatky v doručení usnesení soudu prvního stupně byly v dalším průběhu řízení odstraněny a jeho odvolání proti tomuto usnesení bylo nakonec posouzeno jako včasné; domnívá-li se úpadce, že usnesení odvolacího soudu není v tomto směru \"přesvědčivě odůvodněno\", nelze v tom spatřovat vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání úpadce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť úpadce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a Česká republika (státní zastupitelství jako její organizační složka) nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu