ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3084.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3084/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně P. V. , zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Újezd č. 409/19, proti žalovaným 1) CLANROY a.s. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, IČO 26426927, zastoupenému JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bílkova č. 4, a 2) BENZINA, státní podnik "v likvidaci " se sídlem v Praze 10, Třebohostická č. 987/5, IČO 00012033, zastoupenému JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, o 4.325.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 46/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2009 č.j. 21 Co 401/2009-110, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 74.640,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 19.2.2007 domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 4.325.000,- Kč "s tím, že v rozsahu poskytnutého plnění jedním ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhému ze žalovaných". Žalobu odůvodnila mimo jiné tím, že dne 17.2.2005 vydražila ve veřejné dobrovolné dražbě, konané žalovaným 1) jako dražebníkem na návrh žalovaného 2), pozemek označený v dražební vyhlášce jako "pozemek parc.č. 363/8 o výměře 3.776 m 2 , ostatní plocha - manipulační, v katastrálním území Úvaly u Prahy, obci Úvaly", jenž měl být evidován v katastru nemovitostí pro uvedené katastrální území na listu vlastnictví č. 1598. Žalobkyně řádně a včas uhradila cenu dosaženou vydražením ve výši 675.000,- Kč, žalovaný 1) jí dne 28.4.2005 vydal potvrzení o nabytí vlastnictví uvedeného pozemku a dne 11.5.2005 jí pozemek předal. Žalobkyně však posléze zjistila, že "pozemek, který by odpovídal údajům označeným v dražební vyhlášce, potvrzení o nabytí vlastnictví, protokolu o předání předmětu dražby neexistuje". V katastru nemovitostí pro katastrální území Úvaly u Prahy totiž není evidována nemovitost, kterou "by bylo možné bez dalšího označit jako pozemek parc.č. 363/8 o výměře 3.776 m 2 , ostatní plocha - manipulační, v katastrálním území Úvaly u Prahy, obci Úvaly"; v dražební vyhlášce byl popis předmětu dražby - pozemek - vymezen tak, že "je situován u ulice Klánovická, poblíž sportovního hřiště", a uvádí se v ní, že "na předmětu dražby neváznou žádná práva ani závazky". Ve skutečnosti však předmět dražby "nebyl u ulice Klánovická, ale byl samotnou částí ulice Klánovická", když více jak 50% výměry pozemku bylo "pozemkem s komunikací", ačkoliv podle dražební vyhlášky měl být tento pozemek "u komunikace". Komunikace je ve vztahu k pozemku "právní vadou, váznoucím závazkem", který však "dražební vyhláška popírala". Žalobkyně po vydražení pozemku dne 11.5.2005 jako prodávající uzavřela s A. H. jako kupujícím kupní smlouvu, jíž mu vydražený pozemek prodala za kupní cenu sjednanou ve výši 5.000.000,- Kč. Katastrální úřad však návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch A. H. k pozemku do katastru nemovitostí podle této smlouvy ze dne 8.7.2005 zamítl, když dovodil, že "pozemek nikdy nebyl předmětem evidence v katastru nemovitostí". Tím, že žalobkyně nabyla pozemek v dražbě "a následně jej neprodala", jí vznikla škoda "ve výši rozdílu mezi kupní cenou podle kupní smlouvy ze dne 11.5.2005 a cenou dosaženou vydražením, tzn. škoda ve výši 4.325.000,- Kč". Žalovaný 2) nebyl oprávněn navrhnout dražbu "neexistujícího pozemku", žalovaný 1) nevynaložil veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby "zjistil, že pozemek, jakožto předmět dražby, neexistuje". Rovněž měl zjistit, že pozemek je zatížen právní vadou, neboť na něm je "těleso komunikace", není u silnice, ale přímo pod ní, a že nejde o "pozemek katastru nemovitostí, ale o pozemek evidovaný podle dřívější zjednodušené evidence - pozemkového katastru". Proto za uvedenou škodu odpovídají žalobkyni oba žalovaní.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 23.4.2008 č.j. 14 C 46/2007-57 zamítl žalobu, aby žalovaní "byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 4.325.000,- Kč", a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný "z těchto účastníků" právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 148.393,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brože. Dospěl k závěru, že předmětem veřejné dobrovolné dražby konané dne 17.2.2005 byl "pozemek původně parc. č. 363/8 o výměře 3.776 m 2 , ostatní plocha - manipulační, u něhož došlo s platností od 7.3.2005 ke změně v číslování parcel a ke změně výměr obnovou operátu (katastru nemovitostí), kdy z tohoto pozemku vznikly pozemky evidované pod parc. č. 2554/2, 3461/3 a 3462/3". Návrh na vklad vlastnického práva A. H. do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy uzavřené se žalobkyní jako vydražitelkou byl zamítnut katastrálním úřadem proto, že "návrh i smlouva obsahovaly označení pozemku ještě dle původního operátu, které však po obnově operátu již neodpovídaly stavu zápisu v katastru". Soud prvního stupně dovodil, že k zamítnutí vkladu vlastnického práva ve prospěch A. H. nedošlo "v důsledku jednání žalovaných (či dokonce v důsledku porušení jejich právní povinnosti), ale v důsledku nesprávného uvedení označení převáděné věci (pozemku) v kupní smlouvě ze dne 11.5.2005, nerespektováním změn v katastrálním operátu". Žalobkyně měla "dostatečnou možnost si řádně ověřit, co je předmětem dražby z hlediska případného pozdějšího využití pozemku", a vydražený pozemek nabyla "řádně" do svého vlastnictví. Její pozdější "námitky z hlediska konkrétního využití takto nabyté věci, z hlediska možné výtěžnosti prodeje věci a z hlediska dosažení zisku" nelze "dávat k tíži předchozího vlastníka či dokonce dražebníka". Předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaných za škodu podle ustanovení §420 občanského zákoníku nejsou splněny.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.11.2009 č.j. 21 Co 401/2009-110 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 74.018,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a žalovanému 2) 148.036,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brože. Dospěl se soudem prvního stupně - vycházeje z jeho skutkových zjištění - ke shodnému závěru, že žalobkyně se domáhá náhrady škody "z toho titulu, že nedošlo k očekávanému nárůstu jejího majetku, tj. že nemohla být realizována kupní smlouva, kterou ohledně vydraženého pozemku uzavřela s panem A. H., neboť žádost o vklad vlastnického práva byla katastrálním úřadem zamítnuta". Označení draženého pozemku však "odpovídalo výpisu z katastru nemovitostí původního vlastníka - žalovaného 2) - i jeho popisu ve znaleckém posudku, který byl součástí dražební vyhlášky, rovněž i snímku katastrální mapy". Dražebník nemá povinnost podle ustanovení §20 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "označovat předmět dražby tak, jak ukládá tuto povinnost zákon č. 344/1992 Sb.", ale "tak, aby byl nezaměnitelný". Došlo-li následně (až po udělení příklepu žalobkyni) s platností ode dne 7.3.2005 k obnově operátu a jinému označení vydraženého pozemku tak, že, namísto stávajícího označení jako pozemku ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr (PK) č. 363/8, byl "přečíslován" a takto zapsán jako vlastnictví žalobkyně, nelze dovodit vznik škody na straně žalobkyně v důsledku jednání žalovaných, "když to byla žalobkyně, která v návrhu na vklad vlastnického práva na základě kupní smlouvy pozemek nesprávně označila". Žádný ze žalovaných "neporušil při provádění dražby žádnou ze svých právních povinností", k převodu pozemku nedošlo "v důsledku porušení těchto povinností, ale v důsledku špatně sepsané kupní smlouvy", když označení pozemku "vedeného na listu vlastnictví č. 2644 ve prospěch žalobkyně" ve smlouvě neodpovídalo stavu zápisu v katastru nemovitostí co do nového označení pozemku "na základě změny katastrálního operátu účinné ke dni 7.3.2005". Není proto "žádná příčinná souvislost mezi dražbou, které se zúčastnili žalovaný 1) jako dražebník a žalovaný 2) jako navrhovatel dražby, a údajnou škodou, která měla žalobkyni vzniknout"; nejsou splněny podmínky odpovědnosti žalovaných za škodu ve smyslu ustanovení §420 občanského zákoníku nebo podle §63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Opětovně dovozuje, že ze strany dražebníka došlo k porušení jeho povinností, když "v rozporu s ustanovením §20 odst. 1 písm. d) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a s ohledem na ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku dostatečně určitě a srozumitelně neuvedl označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, a to zejména s ohledem na ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona o katastru nemovitostí". Pozemek nebyl označen uvedením, že jde o parcelu ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, takže pro žalobkyni "nebylo lze dovodit jinak, než že dražený pozemek se nachází v katastru nemovitostí". Současně dražebník neuvedl, že "na předmětném pozemku váznou tak zásadní právní vady, jako je umístění komunikace". Žalobkyně s ohledem na "chybné označení pozemku" nemohla předvídat, že jde o pozemek "v Pozemkovém katastru" a že jeho hranice mohou být "změněny v rámci obnovy operátu katastrálního území" a nemohla takovou znalost "promítnout do podnikatelského rizika, které bylo v takovém případě nasnadě". Podle názoru žalobkyně je proto založena odpovědnost dražebníka za škodu ve smyslu §420 občanského zákoníku; soudy současně "nijak nevzaly v úvahu objektivní odpovědnost dražebníka za škodu" podle ustanovení §63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný 1) tuto svou objektivní odpovědnost "nevyvrátil", neunesl v tomto směru své břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. V dražební vyhlášce byl předmětný pozemek vymezen tak, že je "situován u ulice Klánovická", poblíž sportovního hřiště a že na něm neváznou žádná práva ani závazky. Součástí dražební vyhlášky byl snímek katastrální mapy s vyznačením draženého pozemku. Tvrzení o neváznutí práv a závazků na předmětu dražby se ukázalo jako nepravdivé, když více jak 50% jeho rozlohy je "zatíženo právní vadou spočívající v umístění komunikace". Kdyby byl pozemek parc.č. 363/8 "skutečně pozemkovou parcelou evidovanou v katastru nemovitostí, jak bylo lze dovodit z dražební vyhlášky, a byl-li by situován, jak je zakresleno na snímku katastrální mapy, která byla přiložena k dražební vyhlášce, je pravdou, že v takovém případě by žádnými právy ani závazky zatížen nebyl". Otázkou vad dotčeného pozemku se však soudy nezabývaly. Při znalosti, že na téměř 50% plochy pozemku se nachází komunikace "Klánovická", by žalobkyně o pozemek "zájem nejevila". Žalovaný 1) porušil povinnost uvedenou v ustanovení §20 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "tím, že dostatečně určitě a srozumitelně neoznačil předmět dražby", jak to požaduje ustanovení §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), "resp. jej ani neoznačil způsobem vylučujícím záměnu a pochybnosti" a "neuvedl práva a povinnosti na předmětu dražby váznoucí, jež podstatným způsobem ovlivňují cenu předmětu dražby", čímž "zapříčinil, že dražba byla vedena ohledně neexistující věci, resp. dražená věc byla zatížena právními vadami, na které dražebník neupozornil". Žalovaný 2) "nebyl oprávněn navrhnout dražbu ohledně neexistující věci a jako takový pak odpovídá ve smyslu ustanovení §415 občanského zákoníku, jelikož si nepočínal tak, aby nedošlo ke škodě na majetku žalobkyně". Vlastnické právo "k tomuto neexistujícímu pozemku" nemohlo být převedeno na A. H. za cenu 5.000.000,- Kč, a žalobkyni tak "ušel zisk ve výši 4.325.000,- Kč". Žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl. Uvedl, že žalobkyně se "snaží zastřít pravý důvod, proč jí nebylo příslušným katastrálním úřadem vyhověno", a činí žalované odpovědným za "svoji zjevnou nedbalost, konkrétně pak za špatný sepis kupní smlouvy ze dne 11.5.2005". Žalobkyni muselo být z označení pozemku v dražební vyhlášce zřejmé, o jaký pozemek se jedná, neboť byl dostatečně určitě a nezaměnitelně individualizován, a to i odkazem na znalecký posudek, v němž je uvedeno, že jde o pozemek "ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr", včetně jeho příloh - snímku katastrální mapy se zákresem a listem vlastnictví katastru nemovitostí č. 1598 ze dne 8.6.2004. Jiný pozemek stejného parcelního čísla se přitom v témže katastrálním území v jiném druhu evidence pozemků nenachází. Žalobkyně byla ostatně po vydražení pozemku jako jeho vlastník v katastru nemovitostí zapsána. Žalobkyně měla jako účastnice dražby dostatečnou možnost si řádně ověřit, co je předmětem dražby. Z "pouhého faktu navržení dražby" žalovaným 2), který nelze hodnotit jako protiprávní jednání, nelze odvozovat žádnou jeho odpovědnost za škodu. Návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch A. H. k pozemku podle kupní smlouvy následně po dražbě žalobkyní uzavřené byl zamítnut katastrálním úřadem "nikoli z důvodu, že by pozemek neexistoval, ale že jej žalobkyně v kupní smlouvě nesprávně označila". Skutečnost, že po obnově katastrálního operátu je zřejmé, že na cca 50% pozemku se nachází komunikace, nebyla v době konání dražby řádně seznatelná, neboť pozemek byl evidován zjednodušeně, s čímž je "mimo jiné spojeno, že hranice pozemku nejsou v terénu zobrazeny, resp. jsou obtížně zjistitelné". Jestliže se následně "těleso pozemní komunikace na pozemku objevilo", jde o důsledek změny katastrálního operátu a s ní spojené digitalizace katastrální mapy, ke které došlo až po provedené dražbě. Bylo "zcela obchodním rizikem žalobkyně", že se za této situace rozhodla pozemek vedený ve zjednodušené evidenci vydražit a odpovědnost za riziko vydražení pozemku nelze přenášet na žalované; není dána proto příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným protiprávním jednáním žalovaných a škodou. Příčinou, proč nebylo převedeno vlastnictví k vydraženému pozemku ze žalobkyně na A. H. a proč se žalobkyni nedostalo tvrzené kupní ceny 5.000.000,- Kč, bylo chybné označení pozemku v kupní smlouvě, když žalobkyně "nezaznamenala" obnovu operátu katastru nemovitostí v daném katastrálním území s tím spojenou změnu označení pozemku novým (jiným) parcelním číslem (parcelními čísly) katastru nemovitostí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné posouzení otázek, za jakých podmínek odpovídají dražebník za škodu a navrhovatel dražby za vady předmětu dražby ve smyslu ustanovení §63 odst. 1 a 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Protože uvedené právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny ve všech souvislostech a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu konání veřejné dražby dne 17.2.2005) posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 10.5.2005 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Podle ustanovení §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách odpovídá u dražby dobrovolné navrhovatel za vady předmětu dražby, které mu byly či měly být při podání návrhu na provedení dražby známy a neupozornil na ně včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby.
Podle ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách dražebník odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením ustanovení tohoto zákona. Této odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat. Dražebník odpovídá i za škodu způsobenou třetím osobám postupem licitátora; této odpovědnosti se nelze zprostit.
Podle ustanovení §420 odst.1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle ustanovení §420 odst. 3 občanského zákoníku odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách].
Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele), přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 zákona o veřejných dražbách) - k okamžiku udělení příklepu. Neuhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jen jde-li o neplatnou dražbu.
Právní vztahy vznikající v souvislosti s veřejnými dražbami jsou upraveny především v zákoně o veřejných dražbách. Právní úprava veřejných dražeb a vznik, trvání a zánik právních vztahů s nimi souvisejících obsažená v zákoně o veřejných dražbách není úplná (komplexní); není-li stanoveno jinak, řídí se tyto právní vztahy občanským zákoníkem (srov. §65 zákona o veřejných dražbách).
Došlo-li u veřejné dobrovolné dražby k přechodu vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby na vydražitele (kdy vydražitelovo vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby nebylo a již nemůže být zpochybněno), neznamená to samo o sobě, že by nemohla vzniknout odpovědnost za škodu podle ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, popřípadě podle ustanovení §420 občanského zákoníku. I když vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby a ani jiné výsledky dražby již nemohou být (vyslovením neplatnosti dražby soudem) zpochybněny, mohlo dojít ze strany dražebníka k porušení ustanovení zákona o veřejných dražbách anebo mohlo nastat zaviněné porušení jiné právní povinnosti (dražebníkem, navrhovatelem dražby nebo jinou osobou) a v důsledku těchto protiprávních úkonů navrhovatele dražby nebo dražebníka anebo jiných osob mohla vzniknout škoda. I když nedošlo (a nemůže již dojít) k vyslovení neplatnosti veřejné dražby soudem, nelze úspěšně dovozovat, že by tím také zanikla případná (objektivně založená) protiprávnost jednání navrhovatele dražby, dražebníka či jiných osob nebo se jinak stala právně bezvýznamnou a že by tedy jen z tohoto důvodu nemohli být odpovědni za svá protiprávní jednání (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 1263/2008, který byl uveřejněn pod č. 109 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). V každém případě odpovědnost nastane, jen jestliže budou splněny všechny předpoklady příslušné skutkové podstaty odpovědnosti za škodu. K těmto předpokladům - bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost za škodu objektivní (§63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách) nebo subjektivní (§420 občanského zákoníku) povahy - patří vždy porušení právní povinnosti (škůdcem) či nastoupení jiné škodné události, vznik škody (poškozenému), příčinná souvislost mezi nimi a u subjektivní odpovědnosti navíc ještě zavinění (škůdce). U veřejné dobrovolné dražby dražebník může odpovídat za škodu za podmínek uvedených v ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách na základě objektivní odpovědnosti nebo za podmínek uvedených v ustanovení §420 občanského zákoníku na základě subjektivní odpovědnosti; navrhovatel dražby nebo jiná osoba pak jen za podmínek ustanovení §420 občanského zákoníku na základě subjektivní odpovědnosti za škodu.
Navrhovatel veřejné dobrovolné dražby dále odpovídá za vady předmětu dražby podle ustanovení §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Za vady předmětu dražby odpovídá u dražby dobrovolné navrhovatel [navrhovatelem se rozumí osoba, která za podmínek stanovených tímto zákonem navrhuje provedení dražby - srov. §2 písm. b) zákona o veřejných dražbách], jde-li o vady, které mu byly či měly být známy a neupozornil na ně včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby (§63 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Odpovědnost dražebníka za vady předmětu dražby není v zákoně o veřejných dražbách upravena. V úvahu nepřichází posuzování odpovědnosti dražebníka za vady podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku, a to již jen z toho důvodu, že právní úprava odpovědnosti za vady obsažená v občanském zákoníku je založena na předpokladu, že věc byla "přenechána jinému za úplatu" (srov. §499 občanského zákoníku), přičemž při veřejné dražbě přechází na vydražitele vlastnictví nebo jiné právo na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2010 sp. zn. 21 Cdo 534/2009, který byl uveřejněn pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009).
Vydražitel může být poškozen vadami, které se na předmětu dražby vyskytly, tedy tím, že vydražená věc nemá vlastnosti odpovídající stavu, v němž se předmět dražby měl nacházet podle jeho popisu obsaženém v dražební vyhlášce [srov. §20 odst.1 písm. d) zákona o veřejných dražbách]. Neupozornil-li navrhovatel dražby ve smlouvě o provedení dražby dražebníka na vady, které mu byly či měly být známy při podání návrhu na provedení dražby, odpovídá za ně, a to nikoliv dražebníkovi, ale vydražiteli. Kdyby navrhovatel na vady předmětu dražby dražebníka řádně upozornil, avšak dražebník by oznámené vady náležitě nepromítl do popisu stavu předmětu dražby v dražební vyhlášce nebo v jejích dodatcích, byl by odůvodněn závěr, že dražebník porušil ustanovení zákona o veřejných dražbách a že proto odpovídá za škodu tím způsobenou podle ustanovení §63 odst.4 zákona o veřejných dražbách.
V případě, že předmětem dražby byla nemovitost a že vydražitel nabyl vlastnictví vydražené nemovitosti, z ustanovení §32 odst.2 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že vydražiteli věc předá bývalý (dosavadní) vlastník mimo jiné "podle podmínek uvedených v dražební vyhlášce", tedy ve stavu, v němž se předmět dražby (nemovitost) nacházel podle popisu uvedeného v dražební vyhlášce. Nebezpečí škody na předmětu dražby (nemovitosti) z navrhovatele (dosavadního vlastníka) přechází na vydražitele dnem předání předmětu dražby, popř. dnem, kterým se vydražitel ocitl v prodlení s převzetím předmětu dražby (srov. §32 odst. 5 zákona o veřejných dražbách); škodu, která by na předmětu dražby vznikla do přechodu nebezpečí škody na vydražitele, je navrhovatel (dosavadní vlastník) povinen uhradit (§420 občanského zákoníku).
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje a ani přezkumu dovolacího soudu nepodléhají - srov. §242 odst. 3 o.s.ř. a §241a odst. 2, 3 o.s.ř.), že v dražební vyhlášce ze dne 14.12.2004 byl předmět dražby označen a popsán jako: "soubor nemovitostí vedený na listu vlastnictví číslo 1598 pro katastrální území Úvaly u Prahy, obec Úvaly, vedeném u KÚ pro Středočeský kraj, KP Praha - východ, a to jmenovitě: pozemek parc.č. 363/8 o výměře 3.776 m 2 , ostatní plocha - manipulační. Pozemek je situován u ulice Klánovická, poblíž sportovního hřiště. Pozemek je částečně oplocený a byl využíván jako skládka materiálu a manipulační plocha. Jedná se o parcelu porostlou křovinami i vzrostlými stromy. V územním plánu obce se počítá s využitím pro dopravní obslužnost jako odstavná plocha". V dražební vyhlášce bylo též uvedeno, že "na předmětu dražby neváznou žádná práva ani závazky" a že cena předmětu dražby byla zjištěna posudkem soudního znalce Ing. Karla Lišky, CSc. ze dne 26.11.2004 č. 522-98/04". V době vydání dražební vyhlášky a konání veřejné dobrovolné dražby dne 17.2.2005 byl předmět dražby veden v katastru nemovitostí na LV č. 1598 pro k.ú. Úvaly u Prahy a obec Úvaly jako "pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ Pozemkový katastr č. 363/8 o výměře 3.776 m 2 ", jiná parcela téhož čísla 363/8 v uvedeném katastrálním území vedena nebyla. Vydražitelem předmětu dražby se stala žalobkyně, cena dosažená vydražením činila 675.000,- Kč a žalobkyně ji uhradila. Předmět dražby byl žalobkyni předán dne 11.5.2005, a to, jak se uvádí v protokolu o předání předmětu dražby, "bez závad". Vydražitelka obdržela spolu se stejnopisem protokolu rovněž kopii znaleckého posudku a snímku katastrální mapy, v němž byl pozemek zakreslen "jako přiléhající" k ulici "Klánovická". S platností ode dne 7.3.2005 došlo v daném katastrálním území k obnově operátu a přečíslování parcel, kdy předmět dražby je nadále představován pozemky parc.č. 2554/2 o výměře 2.055 m 2 - ostatní plocha - ostatní komunikace, parc.č. 3461/3 o výměře 11 m 2 - ostatní plocha - ostatní komunikace a parc.č. 3462/3 o výměře 1.817 m 2 - ostatní plocha - manipulační plocha, jež jsou zapsány jako vlastnictví žalobkyně na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Na pozemcích parc.č. 2554/2 a parc.č. 3461/3 se nachází pozemní komunikace. Žalobkyně dne 11.5.2005 uzavřela jako prodávající s A. H. jako kupujícím kupní smlouvu na prodej pozemku "parc.č. 363/8 o výměře 3.776 m 2 , pro kat. území Úvaly u Prahy, obec Úvaly" za kupní cenu 5.000.000,- Kč. Vklad vlastnického práva kupujícího podle této kupní smlouvy do katastru nemovitostí byl rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ, ze dne 8.7.2005 sp.zn. V-3495/2005-209 zamítnut s odůvodněním, že "pozemek p.č. 363/8 v katastrálním území Úvaly, který je označen jako předmět převodu, není a nikdy nebyl v katastru nemovitostí evidován", že "existoval pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ Pozemkový katastr č. (PK) 363/8" a že "s platností od 7.3.2005 došlo v rámci obnovení operátu katastrálního území Úvaly u Prahy k přečíslování parcel". Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5.12.2006 č.j. 6 C 233/2005 "ve spojení" s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2007 č.j. 58 Co 322/2007-73 byla žaloba žalobkyně o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby ze dne 17.2.2005 zamítnuta.
Dovolací soud souhlasí se závěry soudů v tom, že předmět dražby byl v dražební vyhlášce označen dostatečně určitým a nezaměnitelným způsobem a že jen to, že při jeho označení nebyly dodrženy náležitosti předepsané ustanovením §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), nečiní vymezení předmětu dražby neurčitým. Již například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2010 sp. zn. 30 Cdo 2591/2008 byl přijat pro označení předmětu převodu (nemovitosti) ve smlouvě obdobný závěr, že skutečnost, že v převodní smlouvě nejsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí označeny v souladu s požadavky zákona č. 344/1992 Sb. sama o sobě ještě neznamená, že taková smlouva je ve smyslu §37 odst. 1 občanského zákoníku pro neurčitost vymezení předmětu převodu absolutně neplatná. V případě určitosti a srozumitelnosti vymezení předmětu dražby v dražební vyhlášce jde o stejný požadavek, jaký klade na platnost právního úkonu ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku. Určitost a srozumitelnost označení předmětu dražby je tak třeba posuzovat podle občanského zákoníku, tedy obdobně, jak by to činil soud při posuzování právní otázky platnosti (neplatnosti) právního úkonu s uvedeným předmětem.
V projednávané věci byl sice předmět dražby označen bez uvedení toho, že jde o "pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ Pozemkový katastr", ale současně za použití takových (jinak správných) identifikátorů (parcelní číslo, katastrální území, obec, číslo listu vlastnictví, výměra, způsob využití, odkaz na znalecký posudek, v němž bylo uvedeno, že jde o pozemek ve zjednodušené evidenci) a za situace, kdy v témže katastrálním území jiný pozemek téhož parcelní čísla evidován nebyl, že nebylo pochybností, jaký pozemek (vymezená část zemského povrchu) má být předmětem dražby a že jím je právě pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ Pozemkový katastr (PK) č. 363/8 v uvedeném katastrálním území.
Správný je rovněž závěr soudů o tom, že není dána odpovědnost žalovaných za žalobkyní tvrzenou škodu. U žalovaného 1) jako dražebníka by bylo možné (obecně vzato) uvažovat o objektivní odpovědnosti podle ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, případně o subjektivní odpovědnosti podle ustanovení §420 občanského zákoníku a u žalovaného 2) jako navrhovatele dražby o subjektivní odpovědnosti podle ustanovení §420 občanského zákoníku, avšak předpokladem těchto odpovědností za škodu je - jak shora uvedeno - mimo jiné i příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti či jinou stanovenou skutečností. Žalobkyně škodu spatřuje (ve formě ušlého zisku) v tom, že se neobdržela za prodej pozemku sjednanou kupní cenu ve výši 5.000.000,- Kč, neboť nebyl povolen vklad vlastnického práva ve prospěch kupujícího A. H. k předmětu dražby do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 11.5.2005, v níž označila převáděný pozemek tak, jak byl označen v dražbě, kterou jej nabyla. Vklad vlastnického práva však nebyl - jak správně dovodily soudy - povolen proto, že předmět dražby byl v době uzavření kupní smlouvy již (z důvodu provedené změny operátu katastru nemovitostí) evidován jinak; důvodem, proč nebyl vklad vlastnického práva povolen a proč se žalobkyni nedostalo kupní ceny, tedy byla - jak výstižně soudy uvedly - "špatně sepsaná kupní smlouva", tedy okolnost, jež nemá žádný vztah k žalovaným a představuje jednání samotné žalobkyně. Protože žalobkyně spatřuje vznik škody v tom, že k neuhrazení sjednané kupní ceny nedošlo pro nepovolení vkladu vlastnického práva kupujícího z důvodu (chybného) označení převáděného pozemku v kupní smlouvě (shodně s označením v dražební vyhlášce), a protože vznik škody nedovozuje z toho, že by pozemek byl "fakticky jiných kvalit, než-li vyplývalo z dražební vyhlášky a mělo být předmětem kupní smlouvy", není žalobkyní tvrzená škoda v příčinném vztahu k tvrzení o "neexistujícím" či neurčitě označeném pozemku jako předmětu dražby. Navíc, kdyby vskutku byl předmětem dražby "neexistující pozemek", nemohla by žalobkyně k němu nabýt vlastnické právo, nebyl by tu ani způsobilý předmět jí následně uzavřené kupní smlouvy a žalobkyni by stejně nemohl ujít zisk v podobě ušlého zisku za následný prodej takového "neexistujícího" pozemku, neboť by "nebylo co prodávat".
Žalobkyně se v žalobě dovolává toho, že předmětný pozemek měl být - podle popisu v dražební vyhlášce - bez právních závad a situován podél ulice "Klánovická", následně - po jeho vydražení a po provedení obnovy operátu katastru nemovitostí - však žalobkyně zjistila, že na jeho podstatné části se nachází pozemní komunikace. Žalobkyně tím v žalobě tvrdí vadu předmětu dražby spočívající v odlišnosti mezi stavem deklarovaným v dražební vyhlášce a stavem skutečným, která snižuje jeho "hodnotu pro žalobkyni" (jíž odpovídala jí uhrazená cena dosažená vydražením), za kterou by mohla být dána buď - při splnění podmínek uvedených v ustanovení §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách - odpovědnost navrhovatele dražby [žalovaného 2)] za vadu, a to v případě, že mu taková vada, na niž ve smlouvě o provedení dražby dražebníka neupozornil, byla či měla být při podání návrhu na provedení dražby známa, nebo - při splnění podmínek uvedených v ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách - odpovědnost dražebníka [žalovaného 1)] za skutečnou škodu (spočívající ve snížení hodnoty pozemku s uvedenou vadu oproti stavu bez vady), a to tehdy, kdyby se jednalo o porušení povinnosti dražebníka uvedené v ustanovení §20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách a zároveň by nebyl dán liberační důvod uvedený v §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá jen škody v podobě ušlého zisku (představované neobdrženou kupní cenou za následný prodej předmětu dražby), aniž by požadovala plnění z odpovědnosti za popsanou vadu předmětu dražby vůči navrhovateli dražby či nároku na náhradu skutečné škody vůči dražebníku (představované rozdílem hodnoty pozemku bez vady a s uvedenou vadou), nebylo namístě, jak správně soudy uzavřely, se tímto právním posouzením zabývat.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 2) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 61.900,- Kč [srov. §3 odst.1 bod 5., §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2007 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a 399/2010 Sb.), celkem ve výši 62.200,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 2) advokát JUDr. Jan Brož osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému 2) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 12.440,- Kč (srov. §137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 2) tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 74.640,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 2) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.). a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Dovolací soud proto podle ustanovení 243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř. rozhodl, že ve vztahu těchto účastníků žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu