ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3207.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 3207/2018-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Jandou, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun č. 50, proti žalovanému OPTIMIS spol. s r. o. se sídlem v Praze 6 – Řepích, Bendova č. 1121/5, IČO 63982412, zastoupenému JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem se sídlem v Praze, Ovenecká č. 871/13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 218/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017 č. j. 30 Co 383/2017-152, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017 č. j. 30 Co 383/2017-152 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k postupu soudu v řízení o neplatnost výpovědi, v níž zaměstnavatel uplatnil více výpovědních důvodů, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2098/2004, uveřejněný pod č. 108 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2996/2007 a v nich uvedený právní závěr, že skutečnost, že zaměstnavatel ve svém jednostranném právním úkonu směřujícím k rozvázání pracovního poměru uplatnil více důvodů uvedených v ustanovení §46 odst. 1 zákoníku práce (nyní v ustanovení §52 zákoníku práce), má za následek, že v řízení zahájeném na návrh zaměstnance podle ustanovení §64 zákoníku práce (nyní podle ustanovení §72 zákoníku práce) je třeba jednotlivé výpovědní důvody zkoumat každý zvlášť a samostatně je také třeba posuzovat jejich účinky na další trvání pracovního poměru; jestliže pracovní poměr skončí na základě jednoho z nich, stávají se ostatní uplatněné důvody obsoletními] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Zpochybňuje-li dovolatel organizační změnu u žalovaného spočívající ve zrušení jeho pracovního místa právníka v souvislosti s rozhodnutím o zajišťování právních činností u žalovaného službami „externí“ advokátní kanceláře a příčinnou souvislost mezi touto organizační změnu a nadbytečností žalobce, na jehož místo nebyl po rozvázání pracovního poměru výpovědí žalovaného podle zjištění soudů přijat žádný jiný zaměstnanec, pak přehlíží, že dovolací soud již dříve dovodil, že vzhledem k tomu, že zákoník práce zaměstnavatelům umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), je zaměstnavatel oprávněn rozhodnout, že určité činnosti dosud vykonávané jeho zaměstnanci bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a v něm (ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce) vyslovený právní názor, že rozhodne-li zaměstnavatel, že činnost dosud vykonávanou zaměstnancem bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu, a že proto tímto zaměstnancem zastávané pracovní místo bude z důvodu úspory finančních prostředků zrušeno, je dán důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce (nyní podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce), ledaže jde o plnění běžných úkolů zaměstnavatele, vyplývajících z předmětu jeho činnosti]; k tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3065/2011, které vychází z obdobného skutkového děje jako v projednávané věci (zrušení pracovního místa právníka s tím, že jím vykonávané pracovní činnosti budou nadále zajišťovány prostřednictvím advokáta).
Námitky, kterými žalobce uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [namítá-li, že „se soudy obou stupňů dostatečným způsobem nevypořádaly s vnitřními rozpory vyplývající z listin, kterými jsou výpověď z pracovního poměru pro údajnou nadbytečnost žalobce ze dne 11. 3. 2016, dále z organizační změny (organizačního řádu), která byla jednatelem žalovaného přijata dne 23. 6. 2014 a z přijatého rozhodnutí jednatele o zrušení pracovního místa právníka ze dne 23. 6. 2014“ a že „nechaly bez povšimnutí argumenty dovolatele, kterými poukazoval na předchozí rozhodovací praxi soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2015 č. j. 8 C 451/2014-40, protože v tomto případě tento soud posuzoval a hodnotil prakticky shodné skutkové okolnosti, které se shodují v podstatných znacích“, a nesouhlasí-li proto se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem, jakým k nim dospěly, a s tím, že „odmítly akceptovat“ listinné důkazy, které „svědčily právním závěrům dovolatele“], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu