ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3475.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 3475/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně A. Ž., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice – Finančnímu ředitelství v Ú. L., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 10 C 98/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.dubna 2006, č.j. 9 Co 196/2004-92, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13.4.2006, č.j. 9 Co 196/2004-92 k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.12.2003, č.j. 10 C 98/99-72, jímž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody z pracovního úrazu a rozhodnuto, že žalobkyně je povinna „nahradit náklady státu ve výši 236,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem“ a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že „úraz, jenž se stal žalobkyni dne 15.1.1998 při cestě z místa bydliště v prostředcích MHD, není úrazem pracovním ve smyslu ustanovení §190 odst. 2 zák. práce, jelikož cestu, kterou žalobkyně vykonávala nebyla cesta pracovní, nýbrž cesta do zaměstnání“. Oba soudy vycházely zejména ze zjištění, že v rozhodný den žalobkyně neměla nastoupit žádnou nařízenou pracovní cestu, neboť na základě svědeckých výpovědí nebyl odůvodněn závěr, že by žalobkyně plánovala pracovní cestu do L.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla pouze, že rozhodnutí odvolacího soudu jí bylo doručeno „dne 9.5.2006 a proto je zachována dvouměsíční lhůta k podání dovolání“, a dále, že „vzhledem k tomu, že její právní zástupkyně čerpá v době od 5.7. do 24.7.2006 řádnou dovolenou, bude dovolání odůvodněno po jejím návratu v přiměřené lhůtě“.
Poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 11.7.2006, č.j. 10 C 98/99-105 uložil „právní zástupkyni žalobkyně, aby své dovolání došlé do podatelny Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 10.7.2006“ doplnila „nejpozději do 5ti dnů ode dne doručení usnesení o náležitosti, uvedené v ustanovení §42 odst. 4 a §241a odst. 1 o.s.ř.“, žalobkyně podáním došlým soudu dne 27.7.2006 požádala o prodloužení lhůty k doplnění dovolání „o jeden týden, tedy do 3.8.2006“ z důvodu dovolené. V podání ze dne 2.8.2006, došlém soudu dne 3.8.2006, pak kromě jiného uvedla, že soudy obou stupňů dospěly „ke zcela neodůvodněnému závěru“, že se v jejím případě nejednalo o pracovní cestu, ačkoliv „je nepochybné, že se jí dne 15.1.1998 stal úraz při cestě autobusem MHD z místa jejího bydliště v Ch. do Ú. L., kde je její obvyklé pracoviště, nejednalo se však o cestu do zaměstnání, ale o počátek její pracovní cesty na Finanční úřad v L.“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů – jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. – jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání – srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (její zástupkyni) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 9.5.2006, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátkou JUDr. J. B.).
Dovolání žalobkyně sepsané dne 4.7.2006 však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že zástupkyně žalobkyně „čerpá v době od 5.7. do 24.7.2006 řádnou dovolenou“, a že dovolání tedy bude odůvodněno „po jejím návratu v přiměřené lhůtě“. Protože žalobkyně v dovolání neuvedla rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, ani nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohla dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula dnem 10.7.2006 (srov. §57 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně však – jak uvedeno již výše – dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doplnila teprve podáním sepsaným dne 2.8.2006, které došlo soudu dne 3.8.2006. Tím, že dovolání nebylo o tuto zákonem požadovanou náležitost v uvedené lhůtě doplněno, žalobkyně zabránila dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.), aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2007
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu