ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3597.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 3597/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. M. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované R. B., provdané L., zastoupené advokátkou, o 228.607,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 144/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2007 č.j. 57 Co 103/2006-75, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ing. M. H. jako správce konkursní podstaty úpadce I. H. a.s., se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 13.5.2004 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 228.607,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nemovitosti, a to \"pozemky p.č. 575, p.č. 578, p.č. 579, p.č. 580, p.č. 581 a budovy č.p. 59 na pozemku p.č. 575, bez č.p. na pozemku p.č. 576, bez č.p. na pozemku p.č. 577\", které byly sepsány do konkursní podstaty, byly na jeho návrh prodány ve veřejné dražbě a že je vydražila žalovaná za 12.800.000,- Kč příklepem uděleným dne 30.12.2002. Žalovaná zaplatila cenu dosaženou vydražením ve splátkách, stala se vlastníkem vydražených nemovitostí ve smyslu ustanovení §30 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů k okamžiku udělení příklepu a dne 16.4.2003 požádala o \"zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí\". Správce konkursní podstaty \"vyúčtoval\" žalované za \"období 1-3/2003\" náklady spojené \"s předáním a převzetím předmětu dražby\" v celkové výši 228.607,- Kč, žalovaná je však odmítla uhradit.
Poté, co správce konkursní podstaty na výzvu soudu doplnil vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě, Okresní soud v Ostravě platebním rozkazem ze dne 25.7.2005 č.j. 34 C 144/205-13 žalované uložil, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatila žalobci 228.607,- Kč nebo v téže lhůtě podala proti platebnímu rozkazu odpor a aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu v Ostravě na soudním poplatku 9.150,- Kč \"do 3 dnů od právní moci tohoto platebního rozkazu\"; pro případ, že bude podán odpor, soud žalovanou ve smyslu ustanovení §114b o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřila ve věci samé. Platební rozkaz, obsahující rovněž výzvu k vyjádření podle ustanovení §114b o.s.ř., byl žalované doručen dne 18.8.2005.
Podáním ze dne 26.8.2005, učiněným u soudu prvního stupně dne 30.8.2005, žalovaná podala proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor. K věci v něm uvedla pouze to, že \"se žalobou nesouhlasí, nepovažuje ji za důvodnou\". V dalším podání ze dne 30.9.2005, učiněným téhož dne u soudu prvního stupně, se žalovaná vyjádřila ve věci samé.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.10.2005 č.j. 34 C 144/2005-26 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 228.607,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Ostravě\" na soudním poplatku 9.150,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná sice podala včas odpor proti platebnímu rozkazu, že však ve stanovené lhůtě \"nereagovala na výzvu soudu dle §114b o.s.ř.\". Ve věci proto \"nastaly předpoklady dané ustanovením §114b odst.5 o.s.ř.\" a žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání, vydaným podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř., neboť \"nárok žalobce neodporuje právním předpisům a jsou zde splněny předpoklady dané ustanovením §153a a §99 odst.1,2 o.s.ř., když nárok žalobce plyne z ustanovení §32 odst.4 a §29 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb.\".
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 7.12.2006 č.j. 57 Co 103/2006-60 připustil, aby na místo dosavadního žalobce správce konkursní podstaty Ing. M. H. vstoupila do řízení M. M. a.s. - rozsudkem ze dne 5.2.2007 č.j. 57 Co 103/2006-75 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 43.591,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dovodil, že žalovaná byla v souladu s ustanovením §114b odst.1 a 2 o.s.ř. vyzvána, aby pro případ podání odporu proti platebnímu rozkazu se vyjádřila ve věci ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu, že žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu sice \"vyslovila nesouhlas se žalobou, avšak nevylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu\", a že později podané vyjádření ve věci je opožděné, neboť třicetidenní lhůta k vyjádření ve věci uplynula dnem 29.9.2005. Protože \"vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. není v případě uvedeném v ustanovení §114b odst.2 o.s.ř., kdy soud rozhoduje o věci platebním rozkazem, podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu\", a protože \"v dané věci byly splněny podmínky pro vydání platebního rozkazu, neboť žalobce uplatnil v žalobě právo na zaplacení peněžité částky a uplatněné právo vyplývalo z vylíčení rozhodujících skutečností uvedených žalobcem v žalobě a jejího doplnění\", nastala fikce uznání nároku podle ustanovení §114b odst.5 o.s.ř. a byly splněny podmínky pro vyhovění žalobě podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá v první řadě, že již ve svém odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, že se \"žalobou nesouhlasí a nepovažuje ji za důvodnou\"; je \"zcela irelevantní\", že se v odporu vyjádřila \"stručně, když obsah tohoto vyjádření zcela vystihuje podstatu její obrany proti žalobě\". Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30.9.2005 jen opakuje důvody, které sdělila správci konkursní podstaty dopisem ze dne 21.2.2004, jenž žalobce předložil soudu. Do spisu ani nebylo třeba \"zakládat další důkazy\", neboť správce konkursní podstaty předložil soudu \"všechny relevantní podklady\" a rozhodnutí ve věci samé spočívalo na vyřešení právní otázky, co \"se rozumí náklady spojenými s předáním a převzetím dražby a zda žalobcem uplatněné náklady lze vůbec za tyto náklady považovat\". Žalovaná dále uvádí, že žalobce \"žádným způsobem neprokázal oprávněnost svého nároku\" (\"pouhá specifikace nákladů neodůvodňuje oprávněnost těchto nákladů\") a že proto nemělo být rozhodnuto platebním rozkazem, ale nařízeno jednání; založil-li žalobce do spisu dopis žalované ze dne 21.2.2004, jsou zde \"nesrovnalosti mezi tvrzeními žalobce uvedenými v žalobě a založenými důkazy\" a k projednání věci i z tohoto důvodu mělo být nařízeno jednání. Žalovaná dovozuje, že postupem soudů jí bylo odepřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu Čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Jak vyplývá z obsahu spisu, v projednávané věci se Ing. M. H. jako správce konkursní podstaty úpadce I. H. a.s. žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 13.5.2004 a doplněnou podáním ze dne 12.7.2005, učiněným u soudu prvního stupně dne 15.7.2005, domáhal, aby mu žalovaná jako vydražitelka nemovitostí, zapsaných do konkursní podstaty a zpeněžené na jeho návrh ve veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zaplatila náhradu nákladů, které vynaložil po udělení příklepu žalované do konce období určeného pro zaplacení ceny dosažené vydražením na opravu elektrického zařízení ve vydražených nemovitostech a na vytápění a ostrahu těchto nemovitostí. Soud prvního stupně vyhověl žalobě platebním rozkazem ze dne 25.7.2005 č.j. 34 C 144/205-13, v němž žalovanou rovněž ve smyslu ustanovení §114b o.s.ř. vyzval, aby se, podá-li proti němu odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřila ve věci samé.
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. §114a odst.1 o.s.ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Jedním z předpokladů pro usnesení, kterým soud žalovanému ukládá, aby se ve věci písemně vyjádřil, je - jak vyplývá z ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. - okolnost, aby to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle §114b o.s.ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle §114b o.s.ř. v zejména takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že - ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou - tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle §114b o.s.ř. vyloučeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2004 sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, které bylo uveřejněno pod č. 173 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. může být - jak vyplývá z ustanovení §114b odst.2 o.s.ř. - vydáno i tehdy, rozhodl-li soud o věci platebním rozkazem. Tímto usnesením, které je vydáváno spolu s platebním rozkazem a které žalovanému musí, nebyla-li obě rozhodnutí pojata do jediné listiny, být s ním také doručeno společnou zásilkou, je žalovaný vyzýván k písemnému vyjádření ve věci jen \"podmíněně\", tedy pouze pro případ, že podá proti platebnímu rozkazu odpor. Protože smyslem a účelem usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. je v tomto případě zajistit řádnou přípravu jednání, které soud případně nařídí po zrušení platebního rozkazu včas podaným odporem (§174 odst.2 o.s.ř.), aniž by musel jednání připravovat až po podání odporu, dospěla soudní praxe již dříve k závěru, že vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. není při postupu podle ustanovení §114b odst.2 o.s.ř. podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2005 sp. zn. 32 Odo 382/2004, které bylo uveřejněno pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Vzhledem k tomu, že pro usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. není třeba, aby výzvu k vyjádření vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu, vyhověl-li soud současně žalobě platebním rozkazem, je za výše popsané situace pro posouzení, zda v projednávané věci mohlo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř., významné mimo jiné vyřešení právní otázky, zda usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. je podmíněno jen tím, že ve věci byl vydán (současně) platební rozkaz, nebo zda se vyžaduje, aby byly opravdu splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro rozhodnutí ve věci platebním rozkazem. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena. Napadený rozsudek odvolacího soudu tedy představuje rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a proto dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Soud může - podle právní úpravy účinné v době vydání platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25.7.2005 č.j. 34 C 144/205-13 - i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem (§172 odst.1 věta první o.s.ř.); to neplatí, jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát, není-li znám pobyt žalovaného nebo má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny (§172 odst.2 o.s.ř.).
Právní úprava obsažená v Občanském soudním řádu vychází z principu legálnosti postupu soudu a předpokládá, že soud bude vždy postupovat tak, jak mu to ukládají právní předpisy. Uvádí-li se tedy v ustanovení §114b odst.2 o.s.ř., že soud může vydat usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř., i když rozhodl o věci platebním rozkazem, vyplývá z toho, že podmínky k vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. jsou splněny jen tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení §172 odst.1 a 2 o.s.ř., tedy jen tehdy, bylo-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem a nejde-li o případy uvedené v ustanovení §172 odst.2 o.s.ř. V případě, že byly naplněny uvedené požadavky, může být spolu s platebním rozkazem vydáno usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. také ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání a v nichž je jinak vydání tohoto usnesení, jak uvedeno výše, vyloučeno.
S názorem žalované o tom, že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky pro rozhodnutí věci platebním rozkazem, neboť žalobce \"žádným způsobem neprokázal oprávněnost svého nároku\", dovolací soud nesouhlasí. Uplatněné právo vyplývá ve smyslu ustanovení §172 odst.1 věty první o.s.ř. ze skutečností uvedených žalobcem tehdy, jestliže právní posouzení v žalobě vylíčených rozhodujících skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobní návrh (petit) je po právu. V projednávané věci žalobce (Ing. M. H. jako správce konkursní podstaty úpadce I. H. a.s.) požadoval úhradu nákladů, které vynaložil do předmětných nemovitostí poté, co je žalovaná vydražila ve veřejné dražbě na základě příklepu ze dne 30.12.2002, když se stala jejich vlastníkem - jak vyplývá z ustanovení §30 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů - včasným zaplacení ceny dosažené vydražením k okamžiku udělení příklepu. Právní posouzení těchto skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobcův nárok je dán z důvodu práva na vydání bezdůvodného obohacení (§451 a §454 občanského zákoníku). Uplatněné právo tedy vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem, aniž by bylo současně významné, že je nesprávně právně kvalifikoval.
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že žalobce připojil k žalobě dopis žalované ze dne 21.2.2004, v němž žalovaná jeho požadavky odmítla. Skutečnost, že žalovaná odmítla žalobcovy požadavky dobrovolně uspokojit, totiž nemá žádný význam pro posouzení, zda žalobcem uplatněné právo vyplývá ze skutečností, které uvedl v žalobě, popř. v podání, kterým žalobu doplnil nebo opravil.
Se žalovanou nelze souhlasit ani v tom, že by již ve svém odporu uvedla \"podstatu své obrany proti žalobě\".
Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Žalovaný může své vyjádření ve věci podat již v odporu proti platebnímu rozkazu; i když je neučinil v samostatném podání, je vyloučeno vydat v takovém případě rozsudek pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2006 sp. zn. 32 Odo 34/2006). V projednávané věci však žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25.7.2005 č.j. 34 C 144/205-13 žádné vyjádření ve věci nepodala; v odporu uvedla toliko \"bezobsažné floskule\" o tom, že \"se žalobou nesouhlasí, nepovažuje ji za důvodnou\", aniž by alespoň v základních obrysech vylíčila svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě.
Důvodná není ani námitka žalované, že by jí postupem soudů bylo odepřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu Čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudy - jak vyplývá z výše uvedeného - vyzvaly žalovanou k podání vyjádření ve věci v souladu s ustanovením §114b o.s.ř. a o věci rozhodly rozsudkem pro uznání ve shodě s ustanoveními §114b odst.5 a §153a odst.3 o.s.ř. Takovýto zákonu odpovídající postup soudů nemůže představovat odepření práva na spravedlivý proces (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 16.11.2006 sp. zn. III ÚS 91/06, které bylo uveřejněno pod č. 175 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu