ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.45.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 45/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce MUDr. P. S., zastoupeného advokátem, proti žalované N. P., a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 302/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. října 2008 č.j. 6 Co 2164/2008-213, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.10.2008 č.j. 6 Co 2164/2008-213, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30.6.2008 č. j. 8 C 302/2007-135, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „výpověď daná žalobci dopisem žalované ze dne 31.10.2007 je neplatná“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. [dovolatel nesouhlasí zejména s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlédly a jak tyto důkazy hodnotily, a vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval všemi okolnostmi, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné (např. skutečností, že bylo i „mimo jiné prokázáno nevhodné chování ostatních zaměstnanců žalované vůči žalobci“, a dále „zda žalobce odstranil či neodstranil neuspokojivé pracovní výsledky“, zda nesplnění požadavků „u každého ze zaměstnanců lze vlastně posuzovat individuálně podle potřeb zaměstnavatele“ apod.), podrobuje tedy kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází] - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu