ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5046.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5046/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobců a) Ing. L. Š., b) JUDr. F. Š. , a c) MVDr. Ing. S. Š. , všech zastoupených JUDr. Jiřím Římalem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Hlubočepích, Brichtova 820/10, za účasti 1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo nám. č. 91/28, a 2) V. K., o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 193/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 26. března 2014, č. j. 1 Co 435/2013-141, takto:
Rozsudek vrchního soudu a částečný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2013, č. j. 23 C 193/2011-86, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 104058/2011, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153225/2011, bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 27. 4. 2011, č. j. MMFM 52307/2011, kterým byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemku parc. č. 1748/22 o výměře 258 m2, pozemku parc. č. 1748/25 o výměře 216 m2 a vlastnická práva k vedlejší stavbě, venkovním úpravám – plotu na pozemku parc. č. 1748/25 a trvalým porostům, vše v katastrálním území Rychaltice, ve vlastnictví V. K. (v rozsahu ¾) a žalobkyně Ing. L. Š. (v rozsahu ¼) za náhradu ve výši 112.865,- Kč.
Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 103970/2011, bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 9. 5. 2011, č. j. MMFM 58022/2011, kterým byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 193/5 a 193/6, studni umístěné na pozemku parc. č. 193/5, venkovním úpravám – plotu a ocelovým vratům na pozemku parc. č. 193/6 a trvalým porostům, vše v katastrálním území R., ve vlastnictví SJM žalobců MVDr. Ing. S. Š. a Ing. L. Š. za náhradu ve výši 93.010,- Kč.
Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 22. 3. 2012, č. j. MSK 41816/2012, bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 2. 2. 2012, č. j. MMFM 13730/2012, kterým byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 161/3 a 161/4 a budově vše v katastrálním území R., ve vlastnictví žalobců Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. (každého v rozsahu ½) za náhradu ve výši 1.875.630,- Kč.
Ve svých rozhodnutích Krajský úřad Moravskoslezského kraje dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vyvlastnění předmětných nemovitostí byly ve všech případech splněny.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 29. 8. 2011 se žalobci Ing. L. Š. a MVDr. Ing. S. Š. domáhali proti žalovanému „Krajskému úřadu – Moravskoslezský kraj, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury“ změny rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 104058/2011, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153225/2011, a ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 103970/2011, tak, že „se návrh na vyvlastnění předmětných nemovitostí zamítá nebo že se napadená rozhodnutí zrušují a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení“. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 6. 4. 2012 žalobci navrhli, „aby do řízení přistoupil vedle Krajského úřadu – Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury další účastník Česká republika – Ředitelství silnic a dálnic ČR“ a že vlastnické právo žalobců se k předmětným věcem neodnímá a návrh České republiky – Ředitelství silnic a dálnic ČR na odnětí vlastnického práva se zamítá.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 10. 4. 2012 se žalobci Ing. L. Š., JUDr. F. Š. a MVDr. Ing. S. Š. domáhali proti žalovanému „Krajskému úřadu – Moravskoslezský kraj, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury“ a „České republice – Ředitelství silnic a dálnic ČR“ změny rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 22. 3. 2012, č. j. MSK 41816/2012, tak, že žalobcům se vlastnické právo k předmětným věcem neodnímá a návrh České republiky – Ředitelství silnic a dálnic ČR na odnětí vlastnického práva se zamítá.
Namítali, že vyvlastněné nemovitosti jsou součástí jednoho funkčního celku, kterým je rodinná usedlost žalobců, a že vyvlastňovací úřad účelově roztrhal vyvlastňovací řízení, týkající se celé usedlosti, na 3 samostatná řízení. Žalobci před zahájením řízení i v jeho průběhu učinili řadu smírných návrhů ve vztahu k vyvlastňovateli s tím, že preferují naturální restituci, aby mohli hospodařit na jiných pozemcích. Nabízeli, že odevzdají celý funkční celek státu, pokud jim bude směněn za pozemky a dům (nový nebo stejně starý) na jiném místě, aby se měli, kam vystěhovat. Vyvlastňovatel se ale těmito možnostmi vůbec nezabýval, neměl zájem o smírné řešení, diktuje pouze jediný způsob vypořádání, a to penězi. Žalobci nesouhlasí ani s výší peněžní náhrady a způsobem jejího určení, neboť neodpovídá tržní ceně nemovitostí. Rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu považují za nezákonná, neboť postup při vyvlastnění byl nesprávný. Vyvlastnění je nejkrajnějším řešením, kdy fyzická nebo právnická osoba odmítá dobrovolně převod věci do vlastnictví státu. V daném případě nebyly splněny podmínky, za nichž by mohlo proběhnout vyvlastnění, neboť žalobci nabízeli řešení, jak lze získat jejich majetek.
Usnesením ze dne 9. 1. 2013, č. j. 23 C 193/2011-55, Krajský soud v Ostravě rozhodl, že „řízení vedená pod sp. zn. 23 C 193/2011 a 23 C 35/2012 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedena pod sp. zn. 23 C 193/2011“.
Krajský soud v Ostravě částečným rozsudkem ze dne 5. 6. 2013, č. j. 23 C 193/2011-86, „žaloby žalobců ve vztahu ke Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj zamítl“, „zamítl žalobu Ing. L. Š. v části, na základě které měl být zamítnut návrh vyvlastnitele ČR–Ředitelství silnic a dálnic ČR na vyvlastnění odnětím vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. č. 1748/22 ostatní plocha o výměře 258m2 a k pozemku parc. č. 1748/25 ostatní plocha o výměře 216m2, dále vlastnického práva k vedlejší stavbě-drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako sklad na pozemku parc. č. 1748/25, venkovním úpravám: plotu ze strojového pletiva-oplocení pozemku parc. č. 1748/25 a trvalým porostům: ovocné dřeviny - 3 ks třešeň vysokokmen, 5 ks jabloň vysokokmen, 1 ks líska, 3 m2 ostružník a okrasné dřeviny: 1 ks javor jasnolistý, 4 ks vrba, vše v k. ú. R. ve prospěch České republiky s příslušností hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, tj. Silnice I/48 Rychaltice-Frýdek-Místek a takto mělo být rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 27. 4. 2011, č. j. MMFM 52307/2011 ve znění rozhodnutí Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 104058/2011, sp. zn. ÚPS/30921/2011/Chr ve znění opravného usnesení ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153225/2011, sp. zn. ÚPS/30921/2011/Chr nahrazeno rozsudkem soudu“ s tím, že o náhradě za vyvlastnění bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, „zamítl žalobu žalobců Ing. L. Š. a MVDr. Ing. S. Š. v části, na základě které měl být zamítnut návrh vyvlastnitele ČR–Ředitelství silnic a dálnic ČR na vyvlastnění odnětím vlastnického práva žalobců k pozemkům parc. č. 193/5 a 193/6, studni umístěné na parc. č. 193/5, venkovním úpravám-plotu, ocelovým vratům na pozemku parc. č. 193/6 a trvalým porostům, vše v k. ú. R. ve prospěch České republiky s příslušností hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, tj. Silnice I/48 Rychaltice-Frýdek-Místek a takto mělo být rozhodnutí Magistrátu města Frýdek-Místek, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 9. 5. 2011, č. j. MMFM 58022/2011 ve znění rozhodnutí Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 103970/2011, sp. zn. ÚPS/26927/2011/Vil nahrazeno rozsudkem soudu“ s tím, že o náhradě za vyvlastnění bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, „zamítl žalobu žalobců Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. v části, na základě které měl být zamítnut návrh vyvlastnitele ČR–Ředitelství silnic a dálnic ČR na vyvlastnění odnětím vlastnického práva žalobců k pozemkům parc. č. 161/3, 161/4 a budově vše v k. ú. R. ve prospěch České republiky s příslušností hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, tj. Silnice I/48 Rychaltice-Frýdek-Místek a takto mělo být rozhodnutí Magistrátu města Frýdek-Místek, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 2. 2. 2012, č. j. MMFM 13730/2012 ve znění rozhodnutí Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 22. 3. 2012, č. j. MSK 41816/2012, sp. zn. ÚPS/9920/2012/Jar nahrazeno rozsudkem soudu“ s tím, že o náhradě za vyvlastnění bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. V prvé řadě se zabýval tím, zda pro vyvlastnění předmětných nemovitostí byly splněny zákonné podmínky. Z provedeného dokazování dovodil, že v průběhu správních řízení byl veřejný zájem na vyvlastnění nemovitostí žalobců prokázán. Zájem na vybudování stavby „Silnice I/48 Rychaltice-Frýdek Místek“ je zájmem veřejným a tento převažuje nad ochranou vlastnických práv žalobců k vyvlastňovaným pozemkům, rodinnému domu a venkovním úpravám (jedná se o silnici první třídy, která zajišťuje napojení Moravskoslezského kraje na dálnici D1 a další tranzitní napojení na páteřní síť Polska a Slovenska). Všichni žalobci byli již v rámci územního řízení (které bylo zahájeno 6. 1. 2003) seznámeni s plánovanou stavbou, dopisy ze dne 3. 3. 2006 byli všichni žalobci vyzváni k uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí za cenu 1.882.190,- Kč, na kterou nereagovali. Ani další výzvy ze dne 28. 4. 2008 nevedly k uzavření dohody. Namítají-li žalobci, že postup vyvlastnitele (vyvlastňujícího úřadu) nebyl správný, neboť nebyl ochoten přistoupit na žádnou z variant smírného řešení nabízeného žalobci, dospěl soud k závěru, že za situace, kdy s návrhem vyvlastnitele na uzavření kupních smluv o prodeji předmětných nemovitostí žalobci nesouhlasili, a vyvlastnitel neakceptoval návrhy žalobců, k dohodě mezi účastníky nedošlo, a že je splněn jeden z předpokladů pro vyvlastnění. Podle zákona o vyvlastnění je možno místo náhrady uvedené v §10 odst. 1 písm. a) poskytnout vyvlastňovanému jiný pozemek nebo stavbu, tato možnost však výslovně předpokládá dohodu mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným. Správní orgány ani soud nemají možnost zvrátit projev vůle jedné nebo druhé strany neakceptovat návrhy na uzavření smlouvy. Uzavřel, že MVDr. Ing. S. Š. je účastníkem řízení ve vztahu k vyvlastnění pozemků parc. č. 193/5 č. 193/6 v k. ú. R. jako jejich spoluvlastník, ve vztahu k vyvlastnění ostatních nemovitostí účastníkem není, neboť mu nesvědčilo vlastnické právo.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, č. j. 1 Co 435/2013-141, částečný rozsudek krajského soudu potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaných, že rozsah vyvlastnění je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění a že byly splněny i podmínky, podle nichž je vyvlastnění přípustné (vyvlastnitel učinil vše proto, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně šesti měsíců znám účel vyvlastnění a vyvlastněný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou, lhůta nesmí být kratší než 60 dnů). Protože k dohodě nedošlo, je rozsudek soudu prvního stupně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že soudy nerespektovaly zákonem stanovenou nepřípustnost vyvlastnění. Než se příslušné orgány rozhodnou zahájit vyvlastňovací řízení, musí řešit otázku, zda je podle zákona vyvlastnění přípustné a zda jim v tom nebrání ustanovení zákona (§3 odst. 1 zák. č. 184/2006 Sb.), neboť vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemkům nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Žalobci od samého počátku nabízeli celou řadu možností převodu poptávaných nemovitostí do vlastnictví vyvlastnitele. Soudy se v napadených rozhodnutích zjevně vyhýbají odůvodnění přípustnosti vedení řízení z hlediska §3 odst. 1 zákona o vyvlastnění „za současného a od počátku nezpochybňovaného vstřícného postoje žalobců“. „Zvráceným argumentem soudů je nutnost žalobců podřídit se většinovému zájmu řidičů, bez ohledu na to, že demokratické zásady moderní společnosti nepředstavují diktát většiny vůči menšině nebo vůči jednotlivci.“ Rozhodnutí odvolacího soudu považují za nesprávné také z důvodu, že „mělo být jednáno s nerozlučným společníkem – žalobcem c) i v řízení o vyvlastnění domu v R. a přilehlých pozemků, když odvolací soud měl v době rozhodnutí k dispozici usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1072/2013-60 ze dne 26. 2. 2014, podle něhož, mají-li být vyvlastněny předmětné nemovitosti, je nutno zabývat se též obranou nerozlučného společníka – žalobce c)“. „Postup odvolacího soudu nebyl férový, kdy jde o to, zda žalobci a) a c) přijdou o dům, aniž by jim byla dána možnost získat srovnatelné bydlení.“ Navrhli, aby dovolací soud „rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 23 C 193/2011-86, ze dne 5. června 2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 435/2013-141, ze dne 26. Března 2014“ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby zamítl návrh na odnětí vlastnického práva žalobců k předmětným věcem.
Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že správní orgány i soudy obou stupňů dospěli k závěru, že přípustnost vyvlastnění je dána právě veřejně prospěšnými účely stavby silnice, která v daném případě má přednost nad individuálním zájmem žalobců vlastnit nemovitosti. Je jistě možné, aby vyvlastnitel nabídl vyvlastňovanému před zahájením řízení nebo v jeho průběhu jinou nemovitost, kterou má ve svém vlastnictví nebo je schopen v dohledné době zajistit, nelze však neúměrně prodlužovat vyvlastňovací řízení tím, že bude vyvlastňovaný nutit vyvlastnitele, aby pro něj dle jeho požadavků či jeho představ zajistil jinou nemovitost. Náhrada za vyvlastnění má sloužit vyvlastněnému k tomu, aby si právě jejím prostřednictvím zajistil nové bydlení, a to podle jeho vůle a představ. Vyvlastnitel neměl k dispozici jinou nemovitost ve svém vlastnictví, o kterou by měli žalobci zájem. Námitky žalobců považuje účastník za obstrukce, které mají vytvářet překážky pro samotné vyvlastnění.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu ustanovení §250b odst. 1 Části páté občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30. 6. 2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č. 405/2012 Sb.) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "OSŘ").
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 OSŘ) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. §7 odst. 2 OSŘ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. §244 odst. 1 OSŘ); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. §244 odst. 2 OSŘ).
K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá žalobou (srov. §246 odst. 1 OSŘ).
Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (uvedených v ustanovení §42 odst. 4 OSŘ) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (srov. §246 odst. 2 OSŘ). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (§247 odst. 2 OSŘ).
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán - vyvlastňovací úřad (srov. §15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení §244 odst. 1 OSŘ - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §246 OSŘ) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§244 až 250l OSŘ) a v ustanovení §28 zákona o vyvlastnění.
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.
Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem (§250a odst. 1 OSŘ).
Účastníci vyvlastňovacího řízení jsou vyvlastnitel, vyvlastňovaný, zástavní věřitel, podzástavní věřitel, oprávněný z práva odpovídajícího věcnému břemeni váznoucímu na pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, a nájemce pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, nebo jejich částí s výjimkou nájemce bytu (§17 odst. 1 zákona o vyvlastnění).
Účastníci řízení, jakož i jejich zástupci či zmocněnci musí být v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo se má řízení účastnit, aby s nimi soud mohl jednat. Označení účastníků v žalobě nesměřuje k založení jejich účasti na řízení, ale především k podchycení osob, které byly účastníky řízení před správním orgánem a které se proto budou účastnit projednávání téže věci před soudem. Žalobce je vždy účastníkem řízení, a to i tehdy, kdyby nebyl účastníkem řízení před správním orgánem. K žalobě je žalobce legitimován, jen jestliže byl podle svého tvrzení dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byly jeho práva a povinnosti založeny, změněny, zrušeny, určeny nebo zamítnuty, a že újma na jeho právech může být odstraněna projednáním a rozhodnutím věci soudem; v opačném případě soud žalobu odmítne podle §250g odst. 1 písm. b) OSŘ. Ukáže-li se posléze, že žalobce rozhodnutím správního orgánu nebyl dotčen na svých právech, ačkoliv to v žalobě tvrdil, soud žalobu zamítne podle §250i OSŘ. Ti, kdo byli jinak účastníky řízení před správním orgánem a kteří nepodali žalobu, jsou ze zákona účastníky řízení podle části páté. Není přitom významné, zda je žalobce v žalobě označil za účastníky; účastníky se stávají bez ohledu na to, koho žalobce za účastníka v žalobě označil. Ten, kdo nebyl účastníkem řízení před správním orgánem, není ani účastníkem řízení (kromě žalobce) před soudem podle části páté. Okruh účastníků řízení podle části páté není určován tím, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal. Významné je jen to, kdo se stal v souladu se zákonem účastníkem řízení před správním orgánem, tedy s kým mělo být v řízení před správním orgánem opravdu jednáno jako s účastníkem řízení. Ukáže-li se, že účastníkem řízení před správním orgánem byla (podle zákona) osoba, která se dosud neúčastní řízení před soudem, soud ji usnesením přibere do řízení (§250a odst. 2 OSŘ), usnesení doručí této osobě a všem ostatním známým účastníkům, to platí i tehdy, jestliže s ní správní orgán nejednal, ačkoliv byla účastníkem správního řízení. Zjistí-li soud, že žalobce označil za účastníka řízení někoho, kdo nebyl (neměl být) účastníkem řízení před správním orgánem, přestane s ním jako s účastníkem jednat. V případě, že žalobce (v řízení podle části páté) navrhne přistoupení dalšího účastníka do řízení nebo záměnu účastníka, jde o nepřípustný úkon, o němž není třeba rozhodovat.
Správní orgán, který vydal rozhodnutí v soukromoprávní věci, není účastníkem řízení podle části páté, neboť v tomto řízení se nejedná o přezkum rozhodnutí správního orgánu. Úloha správního orgánu spočívá jen v tom, že na výzvu předloží soudu spisový materiál a že se může vyjádřit k žalobě, kterou je mu soud povinen doručit (§250c OSŘ).
S žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl (§250b odst. 1 OSŘ).
Spory nebo jiné právní věci, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem stejným rozhodnutím (vztahující se k předmětu řízení před správním orgánem, věci skutkově spolu související, v nichž jsou stejní účastníci určeni okruhem účastníků řízení před správním orgánem) musí být – jak vyplývá z povahy věci - na návrh soudem projednány a rozhodnuty v jediném řízení, i když bylo podáno více žalob, kterými se žalobci domáhali projednání věci před soudem. Ze zákona jsou proto spojeny s v pořadí první podanou žalobou všechny další žaloby, které byly podány v téže věci, o níž rozhodl správní orgán stejným (částečným mezitímním nebo konečným) rozhodnutím, a to za předpokladu, že další žaloby byly podány dříve, než soud rozhodl o první žalobě. Kdyby byla žaloba podána až poté, co soud v občanském soudním řízení o jiné žalobě v téže věci již rozhodl, nepřichází společné řízení v úvahu; o později podané žalobě tady musí být rozhodnuto samostatně.
Doba, v níž musí být další žaloba podána, aby došlo ke spojení s žalobou, je vymezena lhůtou podle §247 odst. 1 o. s. ř. a okamžikem rozhodnutí soudu o žalobě nejdříve doručené soudu. Spojení věcí je tedy podmíněno podáním další žaloby ve věci subjektivního práva, k němuž se vztahuje stejné rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní oblasti vydané před podáním žaloby.
S podáním každé další žaloby nejsou spojeny účinky zahájení řízení; soud ji proto bez dalšího vždy projedná a rozhodne o ní v řízení o žalobě, s níž je spojeno ke společnému řízení. Rozhodnutí o spojení žalob ke společnému řízení se nevydává (soud nerozhoduje o spojení věcí podle §112 odst. 1 o. s. ř., protože k němu dochází ze zákona okamžikem doručení další žaloby soudu). Na věci by nic nemohlo změnit, jestliže by například nedopatřením byla další věc zapsána u soudu samostatně. I kdyby další žaloba byla podána u jiného soudu, pak se zřetelem na §89 o. s. ř. ji tento soud postoupí soudu, u něhož bylo již řízení žalobou zahájeno (§82 odst. 1 o. s ř.). Dozví-li se tedy soud v kterékoliv fázi řízení podle Části páté občanského soudního řádu (předtím, než o věci bylo pravomocně rozhodnuto), že byla podána další žaloba proti témuž řízení, nezbývá mu jiná možnost, než všechny takto podané žaloby projednat ve společném řízení.
Projednání a rozhodnutí dalších žalob, spojených ke společnému řízení, nelze vyloučit k samostatnému řízení; přiměřené užití §112 odst. 2 o. s. ř. je proto vyloučeno.
Spojení dalších žalob s žalobou ke společnému řízení vylučuje riziko rozdílného rozhodování soudu o věci, o níž rozhodl správní orgán v řízení stejným rozhodnutím.
V projednávané věci - jak vyplývá z obsahu spisu – žaloba podaná u Krajského soudu v Ostravě dne 29. 8. 2011 (doplněná dne 6. 4. 2012) a dne 10. 4. 2012 neobsahuje označení účastníků řízení ve smyslu ustanovení §250a odst. 1 OSŘ. Soud prvního stupně v rozporu s ustanovením §250a odst. 2 OSŘ nezjednal nápravu a také nesprávně považoval za účastníka řízení správní orgán, který rozhodnutí ve věci vyvlastnění vydal, když ve svém částečném rozsudku ze dne 5. 6. 2013 ve výroku I. „žaloby žalobců ve vztahu ke Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj zamítl“. Vzhledem k tomu, že nápravu nezjednal ani odvolací soud, je řízení před soudy postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k ní ve smyslu ustanovení §245 a §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Soud prvního stupně dále přehlédl, že ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem stejným rozhodnutím, byla podána u Krajského soudu v Ostravě kromě žalob ze dne 29. 8. 2011 a 10. 4. 2012 (o kterých soud prvního stupně nesprávně rozhodl podle ustanovení §112 odst. 1 o. s. ř.) také další žaloba (v pořadí druhá), a to dne 20. 9. 2011, která měla být projednána a rozhodnuta s v pořadí první podanou žalobou v téže věci, tj. žalobou ze dne 29. 8. 2011, tedy v projednávané věci, v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 193/2011 (§250b odst. 1 OSŘ).
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný (v souladu se zákonem) a protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§245, §243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na částečný rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§245, §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu