ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5239.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5239/2017-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. V. , zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3, proti žalované České pojišťovně a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, o 222 536 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 300/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. června 2017 č. j. 27 Co 182/2017-172, takto:
I. Usnesení krajského soudu se ve výroku o náhradě nákladů řízení mění takto:
Usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. dubna 2017 č. j. 6 C 300/2013-159 se ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 50 755 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Cardy, advokáta se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 293,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Cardy, advokáta se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 293,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Cardy, advokáta se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek za řízení před dovolacím soudem ve výši 4 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 23. 8. 2013 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila „222 536 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 824 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení, z částky 58 356 Kč od 1. 7. 2011 do zaplacení, z částky 58 356 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, z částky 57 630 Kč od 1. 7. 2012 do zaplacení, z částky 58 356 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení a z částky 38 400 Kč od 1. 12. 2012 do zaplacení“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 12. 1993 byl zaměstnán jako řezník u zaměstnavatele „J. P. – INŽENÝRING, IČO 11100834“, že dne 15. 12. 1993 utrpěl pracovní úraz, o jehož odškodnění vedl proti zaměstnavateli řízení u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 434/99 a sp. zn. 10 C 737/2000, v nichž „byla odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz zjištěna“, že poté, co usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2000 sp. zn. 48 K 1045/99 byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl jmenován JUDr. Karel Vániš, žalobce přihlásil do konkursu pohledávku z titulu ušlého výdělku za dobu od 1. 2. 1999 do 31. 8. 1999 ve výši 55 620,80 Kč s úroky z prodlení, která byla v konkursním řízení zjištěna a v roce 2012 vyplacena, že Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 22. 4. 2013 č. j. 12 C 167/2012-17 vyhověl žalobě, kterou se domáhal vůči zaměstnavateli náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 12. 2010 do 31. 8. 2012 ve výši 222 536 Kč s příslušenstvím, a že žalovaná, kterou žalobce požádal dopisem ze dne 9. 7. 2013 o uhrazení dlužné částky 222 536 Kč s příslušenstvím za zaměstnavatele, jenž „byl a je“ jejím pojištěncem, dopisem ze dne 25. 7. 2013 žalobci sdělila, že nebyla účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení, a proto není rozsudkem vázána a náhradu neposkytne, přičemž žalobce má za to, že žalovaná je povinna podle ustanovení §2 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. uvedené plnění poskytnout, neboť zaměstnavatel po ukončení konkursu na fyzickou osobu zanikl.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 4. 9. 2014 č. j. 6 C 300/2013-82 zastavil řízení „v části týkající se úroků z prodlení požadovaných za dobu před 24. 7. 2013“, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 138 011 Kč „s ročními úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částky 138 011 Kč za dobu od 25. 7. 2013 do zaplacení“, zamítl žalobu co do „dalších 84 525 Kč“ a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 307 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Cardy a České republice na náhradě nákladů řízení 3 080 Kč a na soudním poplatku 6 901 Kč.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 12. 2014 č. j. 22 Co 512/2014-120 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v žalobě vyhovujícím výroku co do 84 536 Kč „s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 84 536 Kč od 25. 7. 2013 do zaplacení“ a ve zbývající části tohoto výroku jej změnil tak, že žalobu „co do částky 53 475 Kč s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 53 475 Kč od 25. 7. 2013 do zaplacení“ zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaná je povinna zaplatit České republice „na účet Okresního soudu ve Svitavách“ soudní poplatek 4 230 Kč.
K dovolání žalobce do části (46 000 Kč „s příslušenstvím“) výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v části žalobě vyhovujícího výroku tak, že se žaloba „co do částky 53 475 Kč s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 53 475 Kč od 25. 7. 2013 do zaplacení“ zamítá, Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 1. 9. 2016 č. j. 21 Cdo 1647/2015-137 zrušil rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v žalobě vyhovujícím výroku co do 84 536 Kč „s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 84 536 Kč od 25. 7. 2013 do zaplacení“, a s výjimkou části výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části žalobě vyhovujícího výroku co do 7 475 Kč s úroky z prodlení tak, že se žaloba zamítá) a rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba co do 46 000 Kč s úroky z prodlení z této částky, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 10. 4. 2017 č. j. 6 C 300/2013-159 zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (provedeného podáním žalobce doručeným soudu prvního stupně dne 15. 3. 2017 poté, co mu žalovaná zaplatila částku 46 000 Kč) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 22 150,30 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Cardy a České republice „na účet Okresního soudu ve Svitavách“ na náhradě nákladů řízení 2 673 Kč a na soudním poplatku 6 527 Kč a že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů „tohoto“ řízení. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení, kterou podle ustanovení §146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu přiznal žalobci, soud prvního stupně vycházel „z celkového úspěchu či neúspěchu, nikoliv z úspěchu či neúspěchu v jednotlivých fázích řízení“, a rozhodl, že žalobce, kterému bylo soudem přiznáno 84 536 Kč a žalovanou „dobrovolně“ vyplaceno 46 000 Kč, měl úspěch ve věci v rozsahu 58,66 % z původně uplatněného nároku 222 536 Kč (a tedy neúspěch v rozsahu 41,34 %) a má proto právo na náhradu 17,32 % účelně vynaložených nákladů proti žalované. Výše nákladů řízení vzniklých žalobci představuje 127 888,50 Kč [odměna advokáta za 11 úkonů právní služby po 9 220 Kč (počítáno z žalované částky 222 536 Kč), 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jízdné ze S. do P. k jednání ve výši 973 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %] a z toho 17,32 % činí 22 150,30 Kč.
K odvolání žalobce a žalované do výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 6. 2017 č. j. 27 Co 182/2017-172 změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 445 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Cardy, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal „způsob výpočtu“ nákladů řízení soudem prvního stupně správným, neboť se jedná o „nejsrozumitelnější a nejobjektivnější vyjádření úspěchu případně neúspěchu žalobce v řízení plynoucího z porovnání žalobních žádání ve vztahu ke konečnému výsledku řízení“, přičemž způsob výpočtu nákladů řízení (podle poměru úspěchu a neúspěchu v každé jednotlivé fázi řízení před soudem různých stupňů), na nějž poukazuje žalobce, považuje „spíše za ojedinělý a nemající převahu v ustálené soudní praxi“, a nelze nevidět, že „není aplikovatelný bez výjimek a lze si představit situaci, kdy jedna ze stran soudního sporu, která bude posléze v řízení zcela úspěšná, může být v průběhu odvolacího či dovolacího řízení naopak před těmito soudy zcela neúspěšná a způsob výpočtu nákladů řízení favorizovaný žalobcem by pak jen stěží odrážel faktický úspěch či neúspěch takového účastníka v řízení“. Vytknul soudu prvního stupně, že stanovil odměnu za každý úkon právní služby ve výši 9 220 Kč, když náklady řízení počítal nesprávně v každé fázi řízení z částky 222 536 Kč. Výši nákladů řízení vzniklých žalobci v řízení před soudem prvního stupně, kdy předmětem řízení bylo 222 536 Kč, určil částkou 80 634,40 Kč (odměna advokáta za 7 úkonů právní služby po 9 220 Kč, 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty), výši jeho nákladů v odvolacím řízení, kdy předmětem řízení bylo 138 011 Kč, určil částkou 18 020,53 Kč (odměna advokáta za dva úkony právní služby po 6 660 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné 973 Kč a daň z přidané hodnoty), a výši jeho nákladů v dovolacím řízení, kdy předmětem řízení bylo 46 000 Kč, určil částkou 7 840,80 Kč (odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2 940 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty); výše nákladů řízení vzniklých žalobci představuje celkem 106 495,73 Kč a z toho 17,32 % činí 18 445 Kč.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že usnesení odvolacího soudu je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, zejména s „rozsudkem ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 4425/2013“, neboť „nebere v úvahu úspěšnost účastníků v jednotlivých stupních (fázích) řízení, ale (nesprávně) posuzuje úspěch a neúspěch výlučně podle toho, jaká částka byla předmětem řízení na jeho samém počátku a jaká částka byla nakonec žalobci přisouzena (resp. zaplacena)“. Žalobce vyčíslil jemu vzniklé náklady řízení částkou 77 876,04 Kč, neboť měl v řízení před soudem prvního stupně, kdy bylo žalováno 222 536 Kč a přiznáno 184 011 Kč (k původně přiznané částce 138 011 Kč je třeba připočítat částku 46 000 Kč, která byla zaplacena po zrušení rozsudku dovolacím soudem), úspěch v 82,68 % a neúspěch v 17,32 %, v řízení před odvolacím soudem, kde byla předmětem řízení částka 138 011 Kč, měl úspěch v částce 130 536 Kč, tedy v 94,58 %, a neúspěch v 5,42 %, a v řízení před dovolacím soudem „a následující“, kde předmětem řízení byla částka 46 000 Kč, měl úplný úspěch, protože tato částka byla v průběhu řízení zaplacena. K zásadě posuzování míry úspěchu a neúspěchu podle jednotlivých fází řízení poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 628/2015, v němž je s odkazem na již zmíněný rozsudek ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 4425/2013 uvedeno, že v případě, kdy je v jedné věci řízení před soudem prvního stupně více, musí být úspěch účastníka počítán pro každé řízení zvlášť. Uzavřel, že byl sice „poměrně neúspěšný“ v původním řízení před soudem prvního stupně, avšak v dalších řízeních byl již „v podstatě zcela úspěšný“, a je proto v rozporu s výše uvedenými zásadami, že mu za „tyto fáze řízení“ nebyla přiznána náhrada nákladů v plné výši. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k „novému projednání“.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť odvolací soud rozhodl na základě řádně zjištěného skutkového stavu a z něj vyvodil správné závěry, přičemž současně se jedná o nepřípustné dovolání „ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu“, nebo aby je jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda se v rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení zohledňuje různá míra úspěchu účastníka v řízení u soudu prvního stupně a v řízení odvolacím a dovolacím, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Podle ustanovení §142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
V ustanovení §142 o. s. ř. je upraveno rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci. Žalobce má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě v plném rozsahu. Žalovaný má ve věci plný úspěch tehdy, když soud žalobu v plném rozsahu zamítne. Nejde-li o případ, kdy bylo žalobě zcela vyhověno, je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva. Posouzení úspěšnosti účastníka v řízení před soudem prvního stupně tedy závisí na tom, v jaké části předmětu řízení před soudem prvního stupně účastník v konečném důsledku (podle konečného rozhodnutí) ve věci uspěl. V případě, kdy je v jedné věci řízení před soudem prvního stupně více, musí být úspěch účastníka počítán pro každé řízení zvlášť. Posuzuje-li se totiž úspěch účastníka ve dvou různých řízeních, musí být přihlédnuto k tomu, co je předmětem řízení, v každém z těchto řízení a úspěch účastníka je dán tím, v jaké části předmětu těchto řízení účastník v konečném důsledku uspěl. Protože ustanovení občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro odvolací a dovolací řízení (srov. §224 odst. 1 a §243c odst. 3 větu první o. s. ř.), je třeba uvedené závěry vztáhnout i na tato řízení. Odvolatel či dovolatel má ve věci plný úspěch v případě, že v konečném důsledku uspěje v celém předmětu odvolacího či dovolacího řízení. V případě řízení, jehož předmětem je peněžitá částka, platí, že pro náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení je třeba úspěch účastníka řízení stanovit podle poměru částky, v níž odvolatel či dovolatel v konečném důsledku uspěl, a částky, do níž podal odvolání nebo dovolání, a která tedy byla předmětem odvolacího či dovolacího řízení. Jinými slovy, i posouzení úspěšnosti účastníka v odvolacím či dovolacím řízení závisí na tom, v jaké části předmětu odvolacího či dovolacího řízení účastník v konečném důsledku uspěl (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. 33 Cdo 4193/2013 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2648/2015).
V projednávané věci žalobce uplatnil žalobou nárok na zaplacení 222 536 Kč a v konečném důsledku mu byla přiznána (soudem) částka 84 536 Kč a žalovanou (dobrovolně v průběhu řízení) zaplacena částka 46 000 Kč (celkem 130 536 Kč), proto jeho procesní úspěch představuje 58,66 % (a tedy neúspěch 41,34 %) a za řízení před soudem prvního stupně mu přísluší náhrada poměrné části nákladů řízení ve výši 17,32 %. Předmětem odvolacího řízení byla částka 138 011 Kč (proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 9. 2014 č. j. 6 C 300/2013-82 podala žalovaná odvolání pouze do výroku, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci 138 011 Kč „s ročními úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částky 138 011 Kč za dobu od 25. 7. 2013 do zaplacení“) a žalobci, který měl v tomto řízení v konečném důsledku (vztaženo k částce 130 536 Kč) úspěch 94,58 % (a tedy neúspěch 5,42 %), přísluší za odvolací řízení náhrada poměrné části nákladů řízení ve výši 89,16 %. Předmětem dovolacího řízení – vzhledem k tomu, že žalobce podal dovolání pouze do části (46 000 Kč s příslušenstvím) výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 12. 2014 č. j. 22 Co 512/2014-120, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v části žalobě vyhovujícího výroku tak, že se žaloba „co do částky 53 475 Kč se 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 53 475 Kč od 25. 7. 2013 do zaplacení“ zamítá – byla částka 46 000 Kč, ohledně níž měl žalobce v konečném důsledku plný úspěch, a proto mu přísluší za toto řízení náhrada nákladů řízení ve výši 100 %.
Odvolací soud při určování míry úspěchu žalobce pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení výše uvedeným způsobem nepostupoval, neboť posuzoval úspěch žalobce ve všech řízeních, a tedy i v řízení odvolacím (jehož předmětem byla částka 138 011 Kč) a řízení dovolacím (jehož předmětem byla částka 46 000 Kč), se zřetelem na původně žalovanou částku (222 536 Kč) a bez ohledu na to, jaký byl předmět jednotlivých řízení a v jaké části předmětu jednotlivých řízení žalobce v konečném důsledku uspěl, stanovil úspěch žalobce na 17,32 %.
Odvolací soud měl při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení žalobce, který měl v řízení před soudem prvního stupně úspěch ve věci 58,66 % (a tedy neúspěch 41,34 %), v řízení odvolacím úspěch ve věci 94,58 % (a tedy neúspěch 5,42 %) a v řízení dovolacím plný úspěch a který proto má – jak vyplývá z ustanovení §142 odst. 2, §224 odst. 1 a §243c odst. 3 věty první o. s. ř. – vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v řízení u soudu prvního stupně ve výši 17,32 %, v řízení odvolacím ve výši 89,16 % a v předchozím dovolacím řízení ve výši 100 %, přihlédnout k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení §6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (srov. §151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Protože vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena, měl odvolací soud za této situace určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá [též s přihlédnutím (podpůrně) k vyhlášce č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15)] sazba ve výši 40 260 Kč pro řízení u soudu prvního stupně, sazba ve výši 29 270 Kč pro řízení odvolací a sazba ve výši 6 810 Kč za předchozí dovolací řízení. Kromě takto stanovené odměny za zastupování advokátem vznikly žalobci v řízení u soudu prvního stupně, v odvolacím řízení a v předchozím dovolacím řízení náklady spočívající v 10 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v cestovném ve výši 973 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Petr Carda, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 895,60 Kč za řízení před soudem prvního stupně, ve výši 6 477 Kč za řízení před odvolacím soudem a ve výši 1 493 Kč za řízení dovolací (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Výše nákladů řízení vzniklých žalobci v řízení před soudem prvního stupně představuje 51 255,60 Kč (odměna za zastupování advokátem ve výši 40 260 Kč, 7 paušálních částek náhrady výdajů ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty 8 895,60 Kč) a z toho 17, 32 % činí 8 877,50 Kč, výše nákladů odvolacího řízení vzniklých žalobci představuje 37 320 Kč (odměna za zastupování advokátem ve výši 29 270 Kč, 2 paušální částky náhrady výdajů ve výši 300 Kč, cestovné 973 Kč a daň z přidané hodnoty 6 477 Kč), a z toho 89,16 % činí 33 274,50 Kč, a výše nákladů předchozího dovolacího řízení vzniklých žalobci představuje 8 603 Kč (odměna za zastupování advokátem ve výši 6 810 Kč, jedna paušální částka náhrady výdajů ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty 1 493 Kč); celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší 50 755 Kč.
Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 50 755 Kč [§243d písm. b) o. s. ř.].
Vzhledem ke změně usnesení odvolacího soudu rozhodl dovolací soud i o nákladech odvolacího řízení (jehož předmětem bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení žalobce, který na náhradě nákladů požadoval 77 876,04 Kč), a to tak, že částečnou náhradu těchto nákladů přiznal žalobci proti žalované, neboť žalobce měl v odvolacím řízení úspěch ve výši 65,17 % (tedy neúspěch ve výši 34,83 %), a proto má vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, které mu vznikly v odvolacím řízení, ve výši 30,34 % (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a 2, §142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalobce potřebné k uplatňování práva v odvolacím řízení spočívají v paušální sazbě odměny za zastupování žalobce advokátem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši 500 Kč, v 1 paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), z toho 30,34 % činí 293,70 Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl v dovolacím řízení úspěch ve výši 65,17 % (tedy neúspěch ve výši 34,83 %), a žalovaná je proto povinna nahradit mu náklady potřebné k uplatňování práva v dovolacím řízení, které spočívají v paušální sazbě odměny za zastupování žalobce advokátem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši 500 Kč, v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), tj. celkem 968 Kč, a z toho 30,34 % činí 293,70 Kč.
Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobce je podle §11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů osvobozen od soudního poplatku a poplatková povinnost proto přešla podle §2 odst. 3 a 5 tohoto zákona na žalovanou, uložil dovolací soud žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení před dovolacím soudem, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků (ve znění účinném od 30. 9. 2017) 4 000 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu