ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5247.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5247/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce P. L. , zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 39/2, za účasti 1) A. H., a 2) Statutárního města Ostravy se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí č. 1803/8, o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 33/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2015, č. j. 5 Co 9/2015-151, takto:
Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2014, č. j. 23 C 33/2012-129, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu města Opavy, odboru výstavby, ze dne 17. 10. 2011, č. j. MMOP 105488/2011, byla vyvlastněna vlastnická práva k částem pozemků parc. č. 191/1, 191/2, 195/12 v k. ú. N. zapsaných na LV č. 1072 vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, oddělených geometrickým plánem č. 555-38/2006 ze dne 13. 6. 2006 a nově označených jako pozemky parc. č. 191/4 – vodní plocha, o výměře 215 m2, parc. č. 191/6 – orná půda, o výměře 2262 m2 a parc. č. 195/12 – orná půda, o výměře 2978 m2, v k. ú. N., v podílovém spoluvlastnictví žalobce a účastníka A. H. (každý s podílem ½) za náhradu v celkové výši 4.363.000,- Kč (rozdělenou dle velikosti podílu).
Odvolání, které podal proti tomuto rozhodnutí žalobce, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 29. 2. 2012, č. j. MSK 203889/2011, zamítl a rozhodnutí potvrdil. Dovodil, že zákonné podmínky pro vyvlastnění byly splněny.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 29. 3. 2012 se žalobce domáhal, aby byl zamítnut návrh vyvlastnitele na vyvlastnění nemovitostí: části pozemku parc. č. 191/1 – vodní plocha, nově označeného jako pozemek parc. č. 191/4 – vodní plocha, části pozemku parc. č. 191/2 – orná půda, nově označeného jako pozemek parc. č. 191/6 – orná půda a části pozemku parc. č. 195/12 – orná půda, nově označeného jako pozemek parc. č. 195/12 – orná půda, vše v k. ú. N., jejichž podílovými spoluvlastníky jsou v rozsahu ½ žalobce a v rozsahu ½ A. H. Uvedl, že nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění. Žalobci nebyl řádně doručen návrh kupní smlouvy, nedošlo tedy k pokusu o dohodu o získání práv k pozemku ze strany vyvlastnitele, vyvlastnitel neprokázal existenci veřejného zájmu na vyvlastnění a při stanovení náhrady nebyla vyvlastňovaným přiznána náhrada ve výši odpovídající majetkové újmě, která se projeví u vyvlastňovaného v důsledku vyvlastnění. Podle žalobce má znalecký posudek zpracovaný znalkyní ing. Radkou Honkovou (vyhotovený na žádost žalobce) přednost před posudkem znalce Ing. Františka Císaře, ustanoveného vyvlastňovacím úřadem. Znalkyně Ing. Radka Honková stanovila náhradu takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se projeví u vyvlastňovaného v důsledku vyvlastnění, znalec Ing. František Císař se omezil na pouhé stanovení obvyklé ceny pozemků, což je v rozporu s ustanovení §10 odst. 3 zákona o vyvlastnění.
Krajský soud v Ostravě částečným rozsudkem ze dne 15. 3. 2013, č. j. 23 C 33/2012-56, zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal „zamítnutí návrhu vyvlastnitele Statutárního města Ostravy na vyvlastnění nemovitostí a to části pozemku parc. č. 191/1 – vodní plocha, nově označeného jako pozemek parc. č. 191/4 – vodní plocha, části pozemku parc. č. 191/2 – orná půda, nově označeného jako pozemek parc. č. 191/6 – orná půda, části pozemku parc. č. 195/12 – orná půda, nově označeného jako pozemek parc. č. 195/12 – orná půda, vše v k. ú. N., v podílovém spoluvlastnictví žalobce v rozsahu ½ a A. H. v rozsahu podílu ½, a tím nahrazení rozhodnutí Magistrátu města Opavy, odboru výstavby vydaného dne 17. 10. 2011, sp. zn. VYST/22931/2012/Kl, č. j. MMOP 105488/2011, a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, sp. zn. ÚPS/54240/2011/Chr 333 V10, č. j. MSK 203889/2011“. Dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vyvlastnění byly splněny. Vyvlastňované pozemky mají být užity k uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury („mimoúrovňové křižovatky M. a propojení s ul. S.“), která vyplývá z územního rozhodnutí, jedná se o vybudování mimoúrovňové křižovatky v předstihu před realizací „Severního spoje“, aby mohlo být dopravně napojeno území určené územním plánem pro lehký průmysl. Splněna byla i podmínka přiměřenosti vyvlastnění, neboť rozsah vyvlastnění odpovídá potřebám vyplývajícím z územního rozhodnutí. Bylo rovněž prokázáno, že vyvlastnitel s žalobcem jednal o odkoupení pozemků, k dohodě však nedošlo z důvodu rozdílných představ o ceně.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1 Co 167/2013-81, rozsudek krajského soudu potvrdil. Dovodil, že předmětné pozemky jsou vyvlastňovány z důvodu veřejného zájmu, v souladu s cíli a úkoly územního plánu, a v nezbytném rozsahu sloužícím k dosažení účelu zamýšlené stavby. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nepřijal návrh vyvlastňovatele na odkoupení pozemků dohodou, že návrh kupní smlouvy včetně geometrického plánu vyvlastnitel zaslal žalobci (dopisem ze dne 6. 11. 2008), žalobce si jej však nevyzvedl.
Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 10. 1. 2014, č. j. 21 Cdo 3393/2013-107, odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 23 C 33/2012-129, zamítl žalobu ve zbývající části, kterou se žalobce domáhal určení náhrady za vyvlastnění nemovitostí a to „spoluvlastnického podílu v rozsahu ½ na č ásti pozemku parc. č. 191/1 – vodní plocha, nově označeného jako pozemek parc. č. 191/4 – vodní plocha, části pozemku parc. č. 191/2 – orná půda, nově označeného jako pozemek parc. č. 191/6 – orná půda, části pozemku parc. č. 195/12 – orná půda, nově označeného jako pozemek parc. č. 195/12 – orná půda, vše v k. ú. N., ve výši 9.273.500,- Kč, a tím nahrazení rozhodnutí Magistrátu města Opavy, odboru výstavby vydaného dne 17. 10. 2011, sp. zn. VYST/22931/2012/Kl, č. j. MMOP 105488/2011, a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. ÚPS/54240/2011/Chr 333 V10, č. j. MSK 203889/2011“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že znalec Ing. František Císař ve svém znaleckém posudku ze dne 8. 12. 2010 stanovil obvyklou cenu vyvlastňovaných pozemků porovnávacím způsobem ve výši 799,83 Kč/m2 (celkem ve výši 4.363.000,- Kč, z toho polovina připadající na spoluvlastnický podíl žalobce 2.181.500,- Kč), srovnával pozemky v k. ú. M., ve stejné lokalitě a bezprostředně související s oceňovanými pozemky. Znalkyně Ing. Radka Honková ve svém znaleckém posudku ze dne 3. 2. 2011 vycházela ze závěru, že následkem vyvlastnění předmětných částí pozemků bude využitelnost pro výstavbu zbylých částí pozemků značně omezena, pozemky budou následkem vyvlastnění znehodnocené, že výše majetkové újmy tak musí odpovídat znehodnocení zbytkových pozemků poklesem jejich ceny oproti obvyklé ceně. Výši náhrady znalkyně stanovila jako součet ceny jednak zbytkových pozemků celkem ve výši 2.561.000,- Kč (500,- Kč/m2 o výměře 5122 m2), rozdílu v ceně zbytkových pozemků před znehodnocením ve výši 7.683.000,- Kč (1.500,- Kč/m2 o výměře 5122 m2) a ceny vyvlastňovaných pozemků ve výši 10.910.000,- Kč (obvyklou cenu vyvlastňovaných pozemků stanovila ve výši 2.000,-Kč/m2 při výměře 5455 m2), tj. celkem 18.593.000,- Kč (výše náhrady odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce činí 9.273.500,- Kč). Znalec Ing. Pavel Krämer uvedl (v písemném vyjádření ke znaleckému posudku Ing. Radky Honkové), že při stanovení obvyklé ceny porovnávací metodou se vychází ze sjednaných cen obdobných nemovitostí v obci nebo ve srovnatelných obcích, přičemž se vychází ze shodného účelu využití z obdobné polohy a případně shodné stavební připravenosti u pozemků. Znalkyně Ing. Honková stanovila obvyklou cenu pozemků porovnáním cen pozemků komerčního charakteru v různých lokalitách, které se svým účelem užití odlišují od oceňovaných pozemků, náhradu za majetkovou újmu vzniklou znehodnocením zbytkových parcel stanovila na základě spekulativních předpokladů o možnostech jejich budoucího využití, když v dané lokalitě se v důsledku výstavby pozemní komunikace přístup k pozemkům výrazně zlepší a zlepší se i možnosti připojení k inženýrským sítím, z čehož lze dovozovat spíše zhodnocení pozemků. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že znalecký posudek předložený jedním vyvlastňovaným nenabývá kvality důkazu rozhodujícího pro určení náhrady za vyvlastnění pouze na základě skutečnosti, že jej obstaral sám vyvlastňovaný, ale předložený znalecký posudek musí vyhovovat všem požadavkům, které jsou na něj kladeny. Dovodil, že závěry o znehodnocení zbytkových pozemků jsou otázkou právního posouzení a že znalkyni tato úvaha nepřísluší, navíc že jde o spekulaci nepodloženou žádnými konkrétními skutečnostmi o porovnání využitelnosti vyvlastněním dotčených pozemků před vyvlastněním a poté, i s přihlédnutím ke změně podmínek využitelnosti v důsledku stavby mimoúrovňové křižovatky. Ztotožnil se s názorem znalce Ing. Pavla Krämera o tom, že při určení obvyklé ceny vyvlastňovaných pozemků nelze přehlížet ceny výkupů pozemků realizovaných dohodou vyvlastnitele a vyvlastňovaných pro stejný nebo obdobný účel ve stejném nebo obdobném katastrálním území (zahrnutí těchto cen je jedním ze zdrojů pro určení obvyklé ceny), a že obvyklou cenu vyvlastňovaných pozemků nelze stanovit pouze porovnáním cen stavebních pozemků určených ke komerční zástavbě, aniž by znalec vzal v úvahu původní účel využití vyvlastňovaných pozemků. Z uvedených důvodů nemůže být znalecký posudek Ing. Honkové podkladem pro určení výše náhrady za vyvlastnění na základě stanovené obvyklé ceny.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 7. 2015, č. j. 5 Co 9/2015-151, rozsudek krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že znalecký posudek a jeho závěry, který stanoví výši náhrady za vyvlastnění pozemku, musí vždy odpovídat zákonné úpravě, tzn., že náhrada musí být poskytnuta ve výši obvyklé ceny pozemku včetně všech součástí a příslušenství a tato náhrada musí být stanovena takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Znalecký posudek vypracovaný Ing. Radkou Honkovou předložený žalobcem však těmto zákonným kritériím neodpovídá, a proto nemůže být pro účely stanovení náhrady použit. Znalkyně stanovila výši náhrady na základě porovnání cen prodejů pozemků určených ke komerční zástavbě ve výši 2.000,- Kč/m2. Při stanovení výše náhrady nevycházela však ze shodného účelu využití, z obdobné polohy ani ze shodné stavební připravenosti porovnávaných pozemků, proto nemohla správně stanovit obvyklou cenu vyvlastňovaných pozemků podle ust. §10 zákona o vyvlastnění. Odvolací soud považoval za významné pro rozhodnutí zjištění z vyjádření znalce Ing. Pavla Krämera, že se v dané lokalitě v důsledku výstavby pozemní komunikace přístup k pozemkům výrazně zlepší. Nelze proto dovodit znehodnocení zbytkových pozemků žalobce, nepodléhajících vyvlastnění. Uzavřel, že postupem vyvlastňovacího orgánu nemohla být žalobci způsobena majetková újma, která by měla být zohledněna při stanovení výše náhrady podle ust. §10 zákona o vyvlastnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že „odvolací soud měl respektovat znalecký posudek Ing. Radky Honkové, neboť právě tento znalecký posudek, na rozdíl od znaleckého posudku znalce Ing. Františka Císaře, respektuje důsledně §10 zákona o vyvlastnění“. „Znalkyně Ing. Radka Honková posuzovala výši náhrady striktně podle §10 odst. 1 a 3 zákona o vyvlastnění, náhradu stanovila takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se projeví u vyvlastňovaného v důsledku vyvlastnění, znalec Ing. František Císař se omezil na pouhé stanovení obvyklé ceny pozemků, což je evidentně v rozporu s §10 odst. 3 zákona o vyvlastnění.“ „Ani vyvlastňovací úřad ani soudy obou stupňů neposuzovaly náhradu komplexně za použití uvedeného zákonného ustanovení.“ Zákon stanoví, že náhrada za vyvlastnění se stanoví na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, „znalecký posudek znalkyně Ing. Radky Honkové má tedy absolutní přednost před znaleckým posudkem (navíc vadným) vyžádaným vyvlastňovacím úřadem“. Vyjádření znalce Ing. Pavla Krämera je zcela „nepřípadné“, neboť „tento znalec nebyl přibrán do řízení ani vyvlastňovacím orgánem ani vyvlastňovaným“. Podle dovolatele „soud nemůže zasahovat do formálně logických úvah kompetentní znalkyně a takový posudek musí respektovat“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Účastník Statutární město Ostrava navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů uvedených v jejich rozhodnutích.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §245 a 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (jak má soud postupovat v případě rozporu dvou znaleckých posudků), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je zčásti opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30. 6. 2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č. 405/2012 Sb.) [dále jen „zákon o vyvlastnění“] a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 o. s. ř.) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. §7 odst. 2 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. §244 odst. 1 o. s. ř.); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. §244 odst. 2 o. s. ř.).
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán - vyvlastňovací úřad (srov. §15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení §244 odst. 1 o. s. ř. - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §246 o. s. ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§244 až 250l o. s. ř.) a v ustanovení §28 zákona o vyvlastnění.
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.
Podle ustanovení §10 odst. 1 písm. a) zákona o vyvlastnění za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby, včetně všech jejích součástí a příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického práva k nim.
Náhrady podle odstavců 1 a 2 se stanoví takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídaly majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. V případě, že obvyklá cena podle odstavce 1 písm. a) by byla nižší než cena zjištěná podle cenového předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné (§10 odst. 3 zákona o vyvlastnění).
Podle ustanovení §20 odst. 1 zákona o vyvlastnění náhrada se stanoví na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, nebo znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas. Nedošlo-li k vyhotovení znaleckého posudku na žádost vyvlastňovaného a ani vyvlastnitele, stanoví se náhrada na základě posudku znalce ustanoveného vyvlastňovacím úřadem.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že při stanovení náhrady za vyvlastnění je třeba vycházet z toho (má být zohledněno), že vyvlastňovanému náleží náhrada ve výši obvyklé ceny, v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění, a že se náhrada stanoví na základě znaleckého posudku. Je tedy zřejmé, že náhrada za vyvlastnění má vyvlastňovanému zajistit, aby mu nevznikla majetková újma. Postup, jak má být výše takové náhrady určena, zákon o vyvlastnění rovněž upravuje, když stanoví, že náhrada náleží ve výši obvyklé ceny na základě znaleckého posudku. Podstatné tedy je zjištění obvyklé ceny vyvlastňované věci nebo práva. Okolnost, že se tak má stát na základě znaleckého posudku, neznamená, že by náhrada neměla být ve výši obvyklé ceny a že by neměla odpovídat majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Smyslem tohoto požadavku je, aby výše náhrady byla zakotvena v poměrech cen nemovitostí (a práv s nimi souvisejících), jež panují v době vyvlastnění tam, kde k vyvlastnění dochází. Jinak řečeno, výše náhrady má být stanovena ve výši, která má vyvlastňovanému zajistit, aby mu nevznikla majetková újma (s přihlédnutím k místu a času), a ze znaleckého posudku se přitom vychází.
Skutečnost, že ustanovení §20 odst. 1 zákona o vyvlastnění stanoví, kdo a za jakých okolností má takový znalecký posudek obstarat (vyžádat jej), neznamená, že by se něco měnilo na základním požadavku stanovení výše náhrady tak, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Slouží jen tomu, aby v procesu vyvlastňování byl dán návod k postupu za účelem nalezení optimálního řešení pro vyvlastňovaného i vyvlastňovatele.
S odvolacím soudem lze proto souhlasit v tom, že přednost před ostatními znaleckými posudky má ten, který byl vyhotovený na žádost vyvlastňovaného nebo na žádost vyvlastnitele se souhlasem vyvlastňovaného, avšak za předpokladu, že takový znalecký posudek a závěry z něho vyplývající odpovídají zákonné úpravě, to znamená, že náhrada musí být poskytnuta ve výši obvyklé ceny pozemku včetně všech součástí a příslušenství a musí být stanovena v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Při stanovení ceny obvyklé vyvlastňovaného pozemku se vychází ze skutečného stavu a účelu užití ke dni podání žádosti o vyvlastnění, bez zřetele k jeho zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění (srov. §10 odst. 5 zákona o vyvlastnění); náhrada se stanoví podle oceňovacího předpisu účinného v době rozhodování o vyvlastnění. „Jiné“ náhrady než ty, které jsou uvedeny v ustanovení §10-14 zákona o vyvlastnění (např. náhrada, která by eventuelně vznikla, za znehodnocení zbylé části nevyvlastněných pozemků, jak žalobce požaduje), nejsou předmětem náhrady podle zákona o vyvlastnění.
Vzhledem k tomu, že v řízení podle Části páté občanského soudního řádu se nejedná o přezkum rozhodnutí správního orgánu, ale o řízení, ve kterém soudy v občanském soudním řízení znovu projednávají a věcně rozhodují spory a jiné právní věci, o nichž již dříve rozhodly správní orgány, soud nemůže být v tomto řízení vázán skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem. Soud může při projednání věci dospět k odlišným skutkovým zjištěním a závěrům, než která učinil správní orgán. Soud současně navazuje na výsledky řízení před správním orgánem, jeho úkolem je prověřit správnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem, ale také učinit vlastní skutková zjištění a skutkové závěry, je-li zřejmé, že zjištění skutkového stavu věci správním orgánem nemůže obstát. Soud může v řízení podle Části páté občanského soudního řádu převzít skutková zjištění správního orgánu tehdy, nemá-li soud pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění správního orgánu a nevznesli-li v tomto směru žádné námitky ani účastníci (srov. §250e o. s. ř.). Soud smí též zopakovat důkazy provedené před správním orgánem a, nebrání-li tomu účinky koncentrace řízení (§250d o. s. ř.), přihlédnout k nově tvrzeným skutečnostem a provést další důkazy.
Podle ustanovení §127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Podle ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
Každý znalecký posudek (ústní nebo vypracovaný písemně) musí obsahovat nález (popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, a souhrn skutečností, k nimž znalec při úkonu přihlížel), posudek v užším slova smyslu (výčet otázek, na které měl znalec odpovědět, a odpovědi na ně) a znaleckou doložku (označení seznamu, v němž znalec je zapsán, a oboru, v němž je oprávněn podávat posudek, a číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku) [srov. §13 odst. 2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů].
Soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, to však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Pokud soud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil.
Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982, sp. zn. 4 Cz 13/82, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1984, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
V projednávané věci byla vyvlastněna (rozhodnutím odboru výstavby Magistrátu města Opavy ze dne 17. 10. 2011) vlastnická práva žalobce a účastníka A. H. (každého v rozsahu id. ½) k části pozemků v k. ú. N. ve prospěch vyvlastnitele Statutárního města Ostravy za náhradu v celkové výši 4.363.000,-Kč (pro každého spoluvlastníka ve výši 2.181.500,-Kč), která byla stanovena podle znaleckého posudku ze dne 8. 12. 2010 vypracovaného na žádost vyvlastňovacího úřadu znalcem Ing. Františkem Císařem. V průběhu vyvlastňovacího řízení předložil žalobce znalecký posudek ze dne 3. 2. 2011 vyhotovený znalkyní Ing. Radkou Honkovou, která stanovila výši náhrady (obvyklé ceny) za vyvlastněné pozemky v celkové výši 18.547.000,-Kč (za 1/2 spoluvlastnického podílu 9. 273.500,-Kč). S tímto znaleckým posudkem nesouhlasil A. H. ani vyvlastnitel. Ve svém vyjádření ke znaleckému posudku Ing. Radky Honkové vyvlastnitel odkázal na písemné vyjádření znalce Ing. Pavla Krämera ze dne 22. 4. 2011, které si za tímto účelem nechal zpracovat. Odvolání žalobce proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 29. 2. 2012 (které nabylo právní moci dne 2. 3. 2012), č. j. MSK 203889/2011, zamítl.
Při zjišťování výše náhrady, která náleží žalobci za vyvlastnění předmětných pozemků, odvolací soud (i soud prvního stupně), za situace, že se od sebe lišily závěry znalců Ing. Františka Císaře a Ing. Radky Honkové na určení ceny obvyklé vyvlastňovaných pozemků, přisvědčil závěru znalce Ing. Františka Císaře. Dospěl k závěru, že znalecký posudek znalkyně Ing. Radky Honkové, která stanovila výši náhrady na základě porovnání cen prodejů pozemků určených ke komerční zástavbě ve výši 2.000,- Kč/m2, neobstojí ani jako podklad pro určení výše náhrady za vyvlastnění na základě stanovené obvyklé ceny vyvlastňovaných pozemků, neboť znalkyně nevycházela při stanovení výše náhrady ze shodného účelu využití, z obdobné polohy ani ze shodné stavební připravenosti porovnávaných pozemků, nemohla proto správně stanovit obvyklou cenu vyvlastňované nemovitosti ve smyslu §10 zákona o vyvlastnění. Uvedený závěr učinil odvolací soud (i soud prvního stupně) na základě písemného vyjádření znalce Ing. Pavla Krämera ze dne 22. 4. 2011 ke znaleckému posudku Ing. Radky Honkové předloženého vyvlastnitelem ve vyvlastňovacím řízení, aniž by v řízení podle Části páté občanského soudního řádu (vzhledem k rozpornosti závěrů dvou znaleckých posudků na určení ceny obvyklé vyvlastňovaných pozemků) vyslechl oba znalce nebo nechal tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, nechal vypracovat revizní znalecký posudek (písemné vyjádření znalce Ing. Pavla Krämera nelze považovat za znalecký posudek pro určení výše náhrady za vyvlastňované pozemky). Postupoval tak v rozporu se shora uvedenými východisky konstantní judikatury. Jeho závěr o výši náhrady za vyvlastnění proto pro svoji předčasnost nemůže (prozatím) obstát.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§245, §243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§245, §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu