ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.93.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 93/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v exekuční věci oprávněné GEOSAN BETA s. r. o. se sídlem v Praze 3, Karlovo nám. č. 28/559, IČO 27073319, proti povinné Lenlestopprom s. r. o. se sídlem v Poděbradech, Husova č. 411, IČO 25791877, zastoupené Mgr. Vítězslavem Musilem, advokátem se sídlem v Brně, Holandská č. 878/2, pro 9.083.303,- Kč prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 EXE 5080/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2011, č. j. 20 Co 293/2011-61, takto:
I. Dovolání povinné se zamítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.783,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Maršíkové Nocarové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze, V Jirchářích č. 148/4.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 27. 8. 2010, č. j. 1 EXE 5080/2010-17, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2011, č. j. 1 EXE 5080/2010-42, nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010-94, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 9.083.303,- Kč exekuci prodejem zástavy ve vlastnictví povinné, a to „pozemků, budovy bez čp/če na parcele č. st. 144, budovy bez čp/če na parcele č. st. 146/1 a budovy bez čp/če na parcele č. st. 148/2 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště N., obec P. a katastrální území P.“, a exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 13.080,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady soudního exekutora, které budou v průběhu řízení stanoveny, provedením exekuce pověřil „soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem 26. dubna 10, 350 02 Cheb“, a stanovil, že „povinný je povinen po doručení tohoto usnesení zdržet se nakládání se zastavenými nemovitostmi, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný.“
Podáním ze dne 2. 2. 2011, doručeným soudnímu exekutorovi dne 10. 2. 2011, se povinná domáhala, aby exekuce byla zastavena. Návrh zdůvodnila zejména tím, že až do prostudování příslušného spisu jí nebylo známo rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010-94 (exekuční titul), a že toto rozhodnutí jí také nebylo doručeno. Povinná tak neměla možnost využít opravný prostředek, a to ani proti usnesení o nařízení exekuce. Nebyl-li povinné doručen řádně exekuční titul, nemohl nabýt právní moci a není vykonatelný. Namítla dále, že jí nebylo až do 2. 2. 2011 známo usnesení o nařízení exekuce, neboť ani to jí nebylo řádně doručeno žádným ze zákonných způsobů.
Oprávněná navrhla, aby soud návrh na zastavení exekuce zamítl, neboť jak usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, tak usnesení o nařízení exekuce byla povinné řádně doručena do její datové schránky prostřednictvím tzv. fikce doručení, a to v souladu s ustanovením §17 zákona č. 300/2008 Sb.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 2. 5. 2011, č. j. 1 EXE 5080/2010-39, návrh povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 8. 2010, č. j. 1 EXE 5080/2010 – 17, zamítl. Návrh povinné na zastavení exekuce posoudil jako pozdě podaný, neboť usnesení o nařízení exekuce bylo povinné doručeno dne 11. 10. 2010, a to tzv. fikcí, protože uplynula desetidenní lhůta pro přihlášení oprávněné osoby do datové schránky povinné; písemnost byla povinné dodána do datové schránky dne 29. 9. 2010 v 16:05:19 hod. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §55 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu, zabýval se doručením exekučního titulu povinné a následným vyznačením právní moci na exekučním titulu a jeho způsobilostí být řádným exekučním titulem v tomto řízení. Ze spisu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. Nc 3304/2010, zjistil, že usnesení ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010 – 94 (exekuční titul), bylo povinné doručeno také fikcí, když písemnost byla dodána do datové schránky povinné dne 23. 6. 2010, desátý den připadl na 3. 7. 2010 (sobota) a doručeno tak bylo dne 7. 7. 2010 (první následující pracovní den). Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání tak uplynula dnem 22. 7. 2010; usnesení tak nabylo právní moci dne 23. 7. 2010. Na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu soud nařídil exekuci, když neměl pochybnosti o tom, že by exekuční titul nebyl pravomocný a vykonatelný a nebyl tak řádným exekučním titulem. Při svých úvahách o doručení vycházel z ustanovení §17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2011 č. j. 20 Co 293/2011-61, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „exekuci k uspokojení nákladů oprávněné a pro náklady exekuce, pokud byla nařízena na jiný majetek povinné než na nemovitosti uvedené v usnesení o nařízení exekuce ve výroku 1“ (prodejem zástavy ve vlastnictví povinné), zastavil; „v dalším“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel z toho, že obsahem spisu „podchycujícího průběh nalézacího řízení“ (spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. Nc 3304/2010) byla vyvrácena námitka povinné, že exekuční titul, který byl podkladem pro nařízení exekuce (usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010-94, jímž byl nařízen soudní prodej zástavy), jí nebyl řádně doručen, protože doručení povinné bylo prokázáno potvrzením o doručení do datové schránky. Nesouhlasil ani s námitkou povinné, že uvedený způsob doručení je v jejím případě neúčinný vzhledem k osobě jejího jednatele (cizího státního příslušníka). Vysvětlil, že z hlediska právního postavení povinné, jakožto tuzemské právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, je zcela nerozhodné, zda jejím jednatelem je cizí státní příslušník, zda ovládá český jazyk a jaká je úroveň jeho znalostí českých právních předpisů, včetně úpravy doručování do datových schránek. Soud při doručování právnické osobě, která má povinně zřízenou datovou schránku, nezjišťuje, kdo je jejím statutárním orgánem (a již vůbec ne další skutečnosti vztahující se jeho k osobě), neboť doručuje právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu (v tomto případě jednateli), který je jen osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky a nic mu nebrání, aby k tomuto přístupu případně pověřil jinou fyzickou osobu ve smyslu ustanovení §8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. Ze strany soudu se nejednalo o „možnost“ doručování povinné do datové schránky, ale tento způsob doručování byl pro soud obligatorní; naopak, nebyl-li by dodržen, mohla by být namítána neúčinnost doručení. Protože ale náklady řízení přiznané oprávněné v řízení o soudním prodeji zástavy i náklady exekuce, o nichž bude rozhodnuto, mohou být na podkladě exekučního titulu o soudním prodeji zástavy uspokojeny jen z prodeje zástavy a je nepřípustné, aby zdrojem jejich uhrazení bylo něco jiného než tato zástava, zastavil nařízenou exekuci v části, v níž byla nařízena na jiný majetek povinné než na nemovitosti uvedené v usnesení o nařízení exekuce.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinná znovu namítá, že jednatel povinné Y. R. není českým státním příslušníkem a neovládá řádně český jazyk a až do své návštěvy advokáta mu vůbec nebyla známa existence datové schránky a možnost doručování jejím prostřednictvím, a že povinná měla být na možnost doručování prostřednictvím datové schránky předem upozorněna. Kdyby bylo usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010-94, jímž byl nařízen soudní prodej zástavy, povinné řádně doručeno, zcela jistě by proti němu odvolání podala. Stejně tak jí nebylo řádně doručeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. srpna 2010, č. j. 1 EXE 5080/2010-17, jímž byla nařízena exekuce, a povinná neměla možnost podat odvolání ani proti němu. Navrhla, aby dovolací soud potvrzující část výroku usnesení odvolacího soudu a „rozhodnutí soudu prvního stupně v příslušných výrocích, jenž stojí na totožných důvodech a závěrech jako soud odvolací“, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání povinné bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, neboť soudy věc posoudily v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání povinné proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu (proti jeho potvrzujícímu výroku) bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu v napadené části ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 12. 9. 2013, č. j. 21 Cdo 93/2012-98, rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadní oprávněné GEOSAN IOTA s. r. o. se sídlem v Praze 2, Nové Město, Karlovo náměstí č. 559/28, IČO 28385381, pokračováno s oprávněnou GEOSAN BETA s. r. o. se sídlem v Praze 3, Karlovo nám. č. 28/559, IČO 27073319. Vyšel z toho, že v průběhu dovolacího řízení (ke dni 27. 6. 2013) oprávněná společnost GEOSAN IOTA s. r. o. se sídlem v Praze 2, Nové Město, Karlovo náměstí č. 559/28, IČO 28385381, zanikla bez likvidace sloučením se společností GEOSAN BETA s. r. o. se sídlem v Praze 2, Nové Město, Karlovo nám. č. 28/559, IČO 27073319, na niž přešlo jmění zanikající společnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, a že dříve žalovaná společnost GEOSAN IOTA s. r. o. se sídlem v Praze 2, Nové Město, Karlovo náměstí č. 559/28, IČO 28385381, zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 27. června 2013.
Soud zastaví výkon rozhodnutí (exekuci), jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným [§268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád)].
Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (§45 odst. 1 o. s. ř.). Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (§45 odst. 2 o. s. ř.).
Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky se postupuje podle zvláštního právního předpisu (§47 odst. 1 o. s. ř.). Tímto zvláštním předpisem je (jak také vyplývá z poznámky pod čarou číslo 58a) zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů (dále též jen „zákon č. 300/2008 Sb.“).
Z obsahu §45 o. s. ř. vyplývá, že zákon stanoví závazné pořadí, v jakém má soud přistoupit k doručování listin. Listinu má soud v první řadě doručit při jednání nebo jiném úkonu soudu. V případě, že nedošlo k tomuto doručení, soud přistoupí k doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta. Nemá-li adresát zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, není-li datová schránka v provozu (nelze do ní zasílat dokumenty) nebo nepodařilo-li se doručit do datové schránky, listiny se doručují prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu. Jestliže adresát soudu nesdělil svou elektronickou adresu, jestliže se nepodařilo doručit na elektronickou adresu nebo jestliže doručení na elektronickou adresu neumožňuje povaha doručované listiny, soud přistoupí k doručení prostřednictvím doručujícího orgánu nebo účastníka řízení či jeho zástupce.
Každému, kdo má zpřístupněnou datovou schránku, soud doručuje rozhodnutí, předvolání a další listiny do datové schránky, nedošlo-li k jejich doručení při jednání nebo jiném úkonu soudu, aniž by o takové doručení musel žádat nebo soudu sdělovat indentifikátor své datové schránky. Soud je povinen zjistit z úřední povinnosti z informačního systému datových schránek, jehož správcem je Ministerstvo vnitra a provozovatelem držitel poštovní licence, zda má adresát zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, má-li k dispozici takové údaje, které jsou k takovému zjištění potřebné.
Jak správně uvedl v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolací soud, povinná je českou právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (společností s ručením omezeným) a jako takové jí byla ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. povinně zřízena datová schránka. K přístupu do datové schránky je oprávněn (srov. §8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.) statutární orgán právnické osoby (tj. podle výpisu z obchodního rejstříku jednatel Y. R.). Datová schránka povinné byla zpřístupněna nejpozději patnáctým dnem po dni doručení přístupových údajů, bez ohledu na to, zda se do ní povinná přihlásila (srov. §10 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb.). Vzhledem k tomu, že povinná má zřízenou datovou schránku, bylo – jak výše uvedeno - povinností soudu doručovat jí do datové schránky.
Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (§17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.). Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení (§17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.).
Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. Nc 3304/2010, podle výpisu o provedení kontroly datové schránky ze dne 23. 6. 2010, měla povinná přístupnou datovou schránku a podle potvrzení o doručení prostřednictvím datové schránky ze dne 7. 7. 2010 bylo usnesení č. listu 94 (usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010-94) dodáno do datové schránky dne 23. 6. 2010 a doručeno fikcí bylo dne 3. 7. 2010. Povinné tak bylo v souladu se zákonem doručeno náhradním způsobem, který v projednávané věci nebyl jiným právním předpisem vyloučen (srov. §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.).
Na účinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2010, č. j. Nc 3304/2010-94, povinné do její datové schránky nemohou nic změnit ani její námitky, že jednatel povinné Y. R. není českým státním příslušníkem a neovládá řádně český jazyk a až do své návštěvy advokáta mu vůbec nebyla známa existence datové schránky a možnost doručování jejím prostřednictvím, a že povinná měla být na možnost doručování prostřednictvím datové stránky předem upozorněna. Jak totiž rovněž správně uvedl odvolací soud, z hlediska právního postavení povinné, jakožto tuzemské právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, je zcela nerozhodné, zda jejím jednatelem je cizí státní příslušník, zda ovládá český jazyk a jaká je úroveň jeho znalostí českých právních předpisů, včetně úpravy doručování do datových schránek. Soud při doručování právnické osobě, která má povinně zřízenou datovou schránku, nezjišťuje, kdo je jejím statutárním orgánem (a již vůbec ne další skutečnosti vztahující se k jeho osobě), neboť doručuje právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu, který je jen osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky. Navíc může být k přístupu do datové schránky ve smyslu ustanovení §8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. oprávněna i statutárním orgánem právnické osoby pověřená fyzická osoba.
Shora uvedené platí i ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 8. 2010, č. j. 1 EXE 5080/2010-17, jež bylo shora popsaným způsobem doručeno povinné do její datové schránky fikcí dne 9. 10. 2010.
Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je usnesení odvolacího soudu správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání povinné bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby oprávněné nahradila náklady potřebné k uplatňování práva. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokátky vznikly oprávněné náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k tomu, že advokátka JUDr. Zdeňka Maršíková Nocarová, Ph.D. (která zastupovala právní předchůdkyni oprávněné) osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které oprávněné za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 483,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Povinná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.783,- Kč oprávněné zaplatit k rukám advokátky, která ji v dovolacím řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu