ECLI:CZ:NS:2017:21.ICDO.20.2017.1
sp. zn. 21 ICdo 20/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Všeobecné úvěrové banky, a.s. , se sídlem v Bratislavě 25, Mlýnské nivy č. 1, Slovenská republika, IČO 313 20 155, zastoupené JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská č. 1718/3, proti žalované HEAVY MACHINERY SERVICES a.s. se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera č. 159, IČO 467 11 201, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, za účasti věřitele Cashdirect, a.s. se sídlem v Praze 5, Bozděchova č. 1840/7, IČO 289 71 086, zastoupeného Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Bozděchova č. 1840/7, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 ICm 3773/2014, o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2016 č.j. 101 VSPH 283/2016-308, takto:
I. Dovolání věřitele se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.6.2016 č.j. 101 VSPH 283/2016-308 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2014 č.j. KSCB 27 INS 29347/2013-B-29) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která dovodila, že součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů, přičemž požadavek předvídatelnosti a transparentnosti jako součást základního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny práv a svobod) je třeba vztahovat i na podobu a obsah rozvrhu práce, tedy i na popis matematických metod využitých při rozdělování a přidělování soudní agendy, tj. algoritmu, jenž je východiskem programů pro výpočetní techniku a jejího využití při přidělování věcí (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008 sp. zn. 21 Cdo 1222/2008, který byl uveřejněn pod číslem 79/2009 v časopise Soudní judikatura, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2010 sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, které bylo uveřejněno pod číslem 16/2012 v časopise Soudní judikatura, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2016 sp. zn. 21 ICdo 82/2014, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 829/2014, v nálezu Ústavního soudu ze dne 20.4.2011 sp. zn . IV ÚS 1302/10, který byl uveřejněn pod číslem 77/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); není proto důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání věřitel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, že princip zákonného soudce nebyl v projednávané věci zaručen; poukazuje na to, že soud měl prověřit správnost přidělování insolvenčních návrhů již od 1.1.2013; řeší otázku rotace spisů, která „by každý den počínala rotovat znovu od začátku“ apod.), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání věřitele podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. května 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu