ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1373.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 1373/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ž. L. , zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem se sídlem v Ostravě, Dr. Šmerala 1710/1, proti žalované Severomoravské plynárenské, a. s. , se sídlem v Ostravě 1, Plynární 6, IČO: 47675748, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, s adresou pro doručení: Ostrava, Plynární 2748/6, o odstranění části stavby, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 27 C 355/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 8 Co 58/2013-890, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. května 2012, č. j. 27 C 355/98-785, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost „odstranit na vlastní náklady stavby plynovodu DN 500 S. – Ž. s odbočkou na S. a A., která se nachází na pozemcích parc. č. 2207/5 – orná půda a parc. č. 2205 – zahrada, kdy všechny pozemky jsou ve vlastnictví Ž. L. a nacházejí se v katastrálním území A., zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, a to konkrétně tři trasové uzávěry, kterou tvoří 51,9 m dlouhá plynovodní stavba směr obec S. o průměru 500 mm a nacházející se 1,5 až 2,5 m hluboko pod povrchem pozemku parc. č. 2207/7 – orná půda, dále 34,26 m dlouhá plynovodní stavba směr obec H. o průměru 500 mm a nacházející se 1,5 až 2,5 m hluboko pod povrchem pozemku
parc. č. 2207/5 – orná půda a 3,87 m dlouhá plynovodní stavba směr obec Ž. o průměru 500 mm a nacházející se 1,5 až 2,5 m hluboko pod povrchem pozemku parc. č. 2205
– zahrada, jakož i plynovodní (šoupátkový) uzel nacházející se pod povrchem pozemku parc. č. 2207/5 – orná půda, v hloubce 3 m, o celkové výměře 192 m2, včetně jeho zařízení nacházejícího se na povrchu pozemku parc. č. 2207/5 – orná půda, a to 3 ks odfukových rour o průměru 100 mm, 1 m vysokých, 9 ks poklopů a 1 ks vodorovné roury o průměru 100 mm, sloužící jako zábrana vstupu na pozemek, přičemž v jejich blízkosti se nacházejí orientační sloupky, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na nákladech řízení částku 16.434,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. ), a o tom, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 8 Co 58/2013-890, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné částku 11.504,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení k rukám jeho právního zástupce částku 16.810,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu, že provozovateli plynovodní sítě (právnímu předchůdci žalované) vzniklo ze zákona právo odpovídající věcnému břemeni a že podstatou pro posouzení věci je skutečnost, že plynovod byl postaven na pozemku k tomu určeném, a že určitá tvarová odlišnost vedení trasy nemá pro posouzení věci zásadní právní význam. Setrvává na stanovisku, že část stavby plynovodu na jejích pozemcích, je stavbou neoprávněnou. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože k zahájení dovolacího řízení došlo po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalované podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V dané věci považuje dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom,
1) že odvolací soud nezkoumal okamžik nabytí právní moci rozhodnutí Odboru výstavby a vodního hospodářství rady ONV v Českém Těšíně ze dne 14. 12. 1959, na jehož základě měla být sporná část plynovodu postavena, přitom oprávnění zřídit a provozovat na cizím pozemku plynovodní síť a odpovídající věcné břemeno podle zákona č. 67/1960 Sb., (plynárenský zákon), ve vztahu k příslušným ustanovením zákona č. 79/1957 Sb., (elektrizační zákon), vzniká právní mocí stavebního povolení,
2) že nalézací soudy se důkladně nezabývaly otázkou, zda stavba plynovodu neměla být postavena jinde než na pozemcích dovolatelky, a odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 677/2010 s tím, že nelze-li z odůvodnění rozsudku zjistit skutková zjištění o existenci předpokladů naplňujících hypotézu právní normy, kterou soud aplikoval, pak soud posoudil věc po právní stránce nesprávně,
3) a že dovolací soud dosud neřešil otázku, zda oprávnění provozovat na cizím pozemku plynovodní síť vzniká i v případě, že uvedená stavba byla realizována v rozporu se stavebním povolením.
Je nutno podotknout, že dovolací soud již ve věci rozhodoval, a to naposledy rozsudkem ze dne 27. září 2012, č. j. 22 Cdo 4662/2009-652, v němž vyslovil závazný právní názor, „že provozovatel plynovodních sítí, který je provozoval do 1. 1. 1961, měl nadále právo provozovat na cizích pozemcích plynovodní sítě, a to v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí o přípustnosti stavby, bez ohledu na to, zda mu rozhodnutím příslušného správního orgánu podle §3 odst. 6 zákona č. 177/1934 Sb., o plynárenských podnicích, bylo či nebylo užívací právo ke stavbou plynovodu dotčeným pozemkům zřízeno. Takovému provozovateli vzniklo ze zákona právo odpovídající věcnému břemeni (právo užívat cizí pozemek v nezbytném rozsahu) jen na základě povolení ke stavbě, resp. povolení k provozování stavby. Jestliže však provozovatel plynovodní sítě vystavěl část plynovodní sítě na jiném pozemku než pozemku k tomu určenému ve stavebním povolení, resp. územním rozhodnutí o trase plynovodu, může být žaloba na odstranění takové části plynovodní sítě opodstatněná. Dovolací soud proto, že se nalézací soudy dostatečně nezabývaly tím, zda část plynovodní sítě byla vystavěna na pozemcích k tomu určených, rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že ke správnému právnímu posouzení věci (ke správné aplikaci ustanovení plynárenského zákona) jsou nezbytná další skutková zjištění ohledně dodržení rozsahu práva právního předchůdce žalované zřídit na cizích pozemcích stavby plynovodní sítě z hlediska jejich lokalizace podle stavebně-právních rozhodnutí, tedy zjištění, zda mezi cizí pozemky, na nichž měl právo stavět, patřily i dotčené pozemky žalobkyně.“
Nalézací soudy se proto v dalším řízení zabývaly otázkou, zda předmětná část plynovodní sítě byla vystavěna na pozemcích k tomu určených ve stavebním povolení, resp. územním rozhodnutí o trase plynovodu, tedy tím, zda jsou pozemky žalobkyně, z nichž mají být odstraněny stavby žalované, uvedeny ve zmiňovaných správních aktech jako nemovitosti, které budou trvale dotčeny stavbou plynovodní sítě. Dospěly k závěru, že stavba plynovodní sítě byla vybudována v souladu se stavebním povolením a vede po pozemcích žalobkyně 2205 a 2207/5 (původně parc. č. 443/4) tak, jak byla naplánovaná. Vycházely přitom z předložené stavební dokumentace - stavebního povolení (rozhodnutí odboru výstavby a vodního hospodářství rady ONV v Českém Těšíně ze dne 14. prosince 1959, zn. VÝSTV 11561-1950), jehož součástí byl schválený projekt stavby s uvedením seznamu pozemků včetně jmenného seznamu osob, jejichž pozemků se má projekt týkat, přitom pozemek parc. č. 443/4 byl jedním z pozemků, přes který měl plynovod vést a původně byl ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně pana B., dále vycházely z územního rozhodnutí o trase plynovodu včetně mapového podkladu, z výkresu skutečného provedení vysokotlakového plynovodu Js 500, Jt 25 Stonava – Žukov, z něhož je patrno, že trasa plynovodu je v konečném důsledku vedena na rozhranní pozemků parc. č. 443/5 a 443/4, jež byly v době výstavby plynovodu ve vlastnictví pana B., otce žalobkyně. V neposlední řadě vycházely ze znaleckého posudku znalce Ing. Požára, včetně jeho doplňku, jenž zaměřil skutečný stav průběhu vedení plynovodu na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně a dospěl k závěru, že trasa plynovodu přes tvarovou odlišnost (v poloze uzlu i v polohách a směrech jednotlivých větví) odpovídá trase zamýšlené, určené ve stavebním povolení.
Není tedy pravdou, jak tvrdí dovolatelka, že se nalézací soudy důkladně nezabývaly otázkou, zda stavba plynovodu neměla být postavena jinde než na pozemcích dovolatelky. Jestliže se dovolatelka vymezuje proti závěru odvolacího soudu o tom, že trasa plynovodu přes tvarovou odlišnost (v poloze uzlu i v polohách a směrech jednotlivých větví) odpovídá trase zamýšlené, určené ve stavebním povolení, nepředkládá žádnou právní otázku, ale pouze polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, s jeho hodnocením důkazů, a předkládá vlastní verzi skutkových závěrů o skutečném vedení trasy plynovodu. Zpochybňování skutkových závěrů však nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Případná není ani otázka dovolatelky, zda oprávnění provozovat na cizím pozemku plynovodní síť vzniká i tehdy, jestliže uvedená stavba byla realizována v rozporu se stavebním povolením. Nalézací soudy totiž dospěly k závěru, že stavba plynovodní sítě byla vystavěna na pozemcích k tomu určených ve stavebním povolení, resp. územním rozhodnutí o trase plynovodu, a jde tedy o stavbu postavenou v souladu s právní úpravou platnou v době vzniku stavby.
Právně významný pro posouzení věci není ani argument dovolatelky, že odvolací soud nezkoumal okamžik nabytí právní moci stavebního povolení - rozhodnutí Odboru výstavby a vodního hospodářství rady ONV v Českém Těšíně ze 14. 12. 1959, neboť jak již správně uvedl soud prvního stupně ve svém odůvodnění, stavba plynovodní sítě byla řádně zkolaudována a předpokladem pro vydání kolaudačního rozhodnutí je platné stavební povolení, bez něhož by ke kolaudaci ani nemohlo dojít.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014
Mgr. David Havlík
předseda senátu