ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1957.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1957/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Janou Krylovou, advokátkou se sídlem v Hájích 208, proti žalovanému D. B., zastoupenému JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami II, Balbínova 383, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 97/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2010, č. j. 21 Co 552/2009-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. Zorky Černohorské.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud v Příbrami („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. srpna 2009, č. j. 9 C 97/2009-66, určil, že žalobce Z. B. je vlastníkem pozemků parc. č. 1137/2, parc. č. 1137/61 a parc. č. 2349/69, vše v katastrálním území B., obec Březnice, zapsaných na LV č. 1626 pro obec a katastrální území B. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. ledna 2010, č. j. 21 Co 552/2009-84, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. 1137/2, trvalý travnatý porost, o výměře 5865 m2, pozemku parc. č. 1137/61, trvalý travnatý porost, o výměře 3093 m2 a pozemku parc. č. 2349/69, vodní plocha, o výměře 456 m2, zapsaných pro obec a katastrální území B. na LV č. 1626 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram. Odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Ve věci šlo o to, že žalovaný nabyl vlastnictví ke sporným nemovitostem na základě příklepu uděleného v dražbě provedené v rámci exekučního řízení v režimu zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, i když dlužník nebyl vlastníkem nemovitostí, které byly v katastru jako jeho vlastnictví zapsány omylem; mezi stranami bylo sporné, zda lze na základě tohoto příklepu nabýt vlastnictví k nemovitosti patřící třetí osobě (zde dovolateli). To dovolatel popírá; jeho dovolání je však zjevně bezdůvodné.
V rozsudku ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, publikovaném např. v informačním systému ASPI, Nejvyšší soud uvedl: „Zákon vychází z toho, že exekuci prodejem nemovitosti povinného může exekutor provést, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného; jde zejména o výpis z katastru nemovitostí. Podle platného práva nemusí být osoba zapsaná v katastru nemovitostí skutečným vlastníkem věci; nelze však požadovat, aby v exekučním řízení bylo též dokázáno, že osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník skutečně též vlastníkem je (šlo by o tzv. probatio diabolica). Je věcí vlastníka, aby dbal o shodu zápisu jeho práva do katastru se skutečným stavem; pokud tak neučiní, může být postižen pro něj negativními důsledky vyplývajícími z rozporu stavu zápisu v katastru nemovitostí se stavem skutečným (vigilantibus iura scripta sunt). Pokud vlastník (resp. spoluvlastník) nemovitosti, který v katastru není jako vlastník (spoluvlastník) zapsán, zjistí, že jeho nemovitost má být prodána v dražbě na základě již nařízené exekuce, může se bránit vylučovací žalobou; jakmile je taková žaloba podána, musí být exekuční řízení přerušeno až do rozhodnutí o žalobě. Není-li však vylučovací žaloba podána, nic nebrání provedení dražby a vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu, i když vydražená nemovitost nebyla vlastnictvím povinného a povinný na tuto skutečnost exekutora upozornil. Jde o originární způsob nabytí vlastnického práva, při kterém je vlastnictví předchůdce (povinného) nerozhodné; tento způsob nabytí se tradičně označuje jako privilegovaný (Sedláček, J., Rouček, F.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: V. Linhart, 1935, díl II., s. 318). Pro nabytí vlastnictví je rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání; předchozí vady řízení, včetně toho, zda dražební vyhláška nabyla právní moci, nejsou pro nabytí vlastnictví významné“. To platí i v případě, že povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. C 2320). Podobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 1380/2009, a řadu dalších rozhodnutí publikovaných v systému ASPI.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci je zjevně bezdůvodné, dovolací soud je podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly. Představují odměnu advokátky za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.060,- Kč, celkem částku 6.360,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu